České stavebnictví se musí zásadně změnit. Snižování uhlíkové stopy se ale vyplatí
Dekarbonizace budov i stavebních materiálů včetně jejich výroby je téma, které v poslední době nabírá na intenzitě. Mluvili o něm i experti při debatě Aliance pro bezemisní budoucnost.
Pavel Baroch
4. 3. 2024
Když Lenka Vaněk přijela před vánočními svátky ke svému otci do Zlína, zrovna vypadla elektřina a hrozilo, že v domě, který je vytápěný tepelným čerpadlem, bude zima. Jenže dům v této zkoušce obstál. Je totiž v pasivním standardu, má trojskla i rekuperaci a zelenou střechu. A tak zima v pokojích nebyla. „Teď nás ještě čeká fotovoltaika a baterka a dům bude úplně soběstačný,“ přiblížila plány na letošní investici do energeticky úsporného bydlení.
Lenka Vaněk ví, o čem mluví. Je ředitelkou úseku inovace a dekarbonizace ve společnosti ČEZ ESCO, která je lídrem na trhu EPC projektů, tedy poskytování energetických úspor se zárukou. Pasivní dům svého otce ve Zlíně zmínila Vaněk na debatě Aliance pro bezemisní budoucnost zaměřené na to, jestli je stavební sektor připraven na dekarbonizaci.
Všichni diskutující, ať už byli z privátní, veřejné nebo bankovní sféry, se přitom shodli, že snižování energetické náročnosti budov má smysl, a to nejen proto, že to chce Evropská unie. První legislativní změny se přitom dotknou nově postavených budov už na přelomu nového desetiletí. Evropská směrnice byla už několikrát pozměněna, podle aktuálního znění by měly být všechny budovy bezemisní právě už od roku 2030, stavby spadající pod veřejný sektor už dokonce o dva roky dříve.
Debata expertů o bezemisní budoucnosti stavebnictví. Zleva: Jaroslav Mašek (HN), Kamil Jeřábek (Wienerberger), Antonín Lupíšek (UCEEB ČVUT), Pavel Zámyslický (MŽP), Lenka Vaněk (ČEZ ESCO), Tomáš Konvička (Národní rozvojová banka). Zdroj: Pavel Baroch
Podle Kamila Jeřábka, generálního ředitele společnosti Wienerberger Česká republika, je v poslední době poznat, že se snižování uhlíkové stopy budov a stavebních materiálů probírá v oboru jako důležité téma. „Nabírá to na intenzitě,“ uvedl Jeřábek. Wienerberger je jedním z nejvýznamnějších výrobců stavebních materiálů v Česku.
Miliardy na dekarbonizaci
Jeřábek dodal, že jeho firma snižováním uhlíkové stopy žije už od 90. let, kdy jako jedním z prvních kroků dekarbonizace byla výměna topného oleje za plyn. V posledních letech se společnosti podařilo díky opatřením ve výrobě snížit uhlíkovou stopu o 17 procent. A pokračovat chce i nadále. „Jsme připraveni investovat miliardy korun do dekarbonizace,“ uvedl Jeřábek, podle něhož v tom firma vidí byznysový potenciál i ochranu životního prostředí.
Firma například recykluje odpad při výrobě a „vrací“ ho na výrobní linky. Jeden typ dlažby tak je už z celé třetiny vyrobený z recyklovaného materiálu, aniž by tím utrpěla kvalita. „Naše materiály jsou všechny stoprocentně zrecyklovatelné,“ sdělil Jeřábek. Současně upozornil na některá úskalí, která cestu k bezemisnímu stavebnictví ztěžují. Třeba to, že na trhu je nedostatek recyklátu pro další využití na výrobu cihel a dalšího stavebního materiálu, protože se stavební suť nedostatečně třídí.
Také se podle něho může stát, že se sice díky recyklátu sníží uhlíková stopa výsledného produktu, ale současně se zvýší emise z dopravy do výrobního závodu, ze zpracování recyklátu a následného odvozu hotového výrobku na stavbu. „Někdy to jde podle našich výpočtů proti sobě,“ poznamenal Jeřábek.
Podle Pavla Zámyslického, ředitele odboru energetiky a ochrany klimatu a zástupce vrchního ředitele sekce ochrany klimatu na Ministerstvu životního prostředí, větší využívání stavebního odpadu určitě dává smysl. A uhlíková stopa dalších vstupů včetně dopravy bude postupně klesat.
Zámyslický připomněl, že se nyní postupně překlápí evropská legislativa o dekarbonizaci stavebnictví do českých podmínek. A dodal, že peněz na podporu těchto projektů je dostatek, mimo jiné v programu Nová zelená úsporám nebo v Národním plánu obnovy.
Tomáš Konvička, specialista EPC z Národní rozvojové banky, zase připomněl, že jeho instituce dává desítky milionů korun do poradenství, což následně vyvolává mnohonásobně vyšší investice do úsporných projektů. „Osvěta je hodně důležitá,“ poznamenal Konvička.
Menší podniky nestíhají
Antonín Lupíšek, ředitel pro vědu a výzkum Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze, uvedl, že velké stavební i developerské firmy na dekarbonizaci stavebního sektoru intenzivně pracují, horší to ale je u středních a malých podniků, které mnohdy nemají kapacitu na to, aby všechny požadavky a trendy řešily. Podle Lupíška se odehrávají tak rychle, že na ně menší firmy, kterých je na trhu většina, nestačí reagovat. „U nich to bude do budoucna náročnější,“ upozornil.
Už zmiňovaná Lenka Vaněk z ČEZ ESCO uvedla, že například v „jejím“ Zlínském kraji zná stavební společnosti, které vzaly Green Deal jako příležitost pro svůj další byznys. Upozornila, že nejhorší je přístup, kdy si vedení firmy řekne, že si počká, jak se situace s dekarbonizací vyvine, a pak se uvidí. Důležité podle ní je mít dlouhodobý plán, rozdělit si ho na několik etap a postupně k nim směřovat. „Je potřeba více se dívat do budoucna,“ zdůraznila Vaněk.
S tím souhlasí i Pavel Zámyslický z Ministerstva životního prostředí, podle něhož je potřeba u nové investice myslet na proměnu energetického hospodářství, tedy aby podnik mohl v budoucnu přejít ze spalování plynu na využívání vodíku.
Úvodní foto: Pavel Baroch