Tragický omyl: radnice chtěla bezpečnější koupání, dopadlo to pláží posetou mrtvými rejnoky

Městská radnice Huatabampo se rozhodla, že vyloví z moře rejnoky, odebere jim žahavé ostny a vrátí je zpět, aby zajistila plavcům příjemný požitek. Zvířata to ovšem nepřežila a nyní jejich mrtvá těla zaplavují pobřeží.

Velikonoce jsou v silně věřícím Mexiku oblíbené svátky. Při dovolené se proto mnoho turistů rozhodlo zamířit k moři a užít si celý týden pobytu na pláži. Jedním z úskalí místního mořského biotopu je ovšem přítomnost žahavých rejnoků. Aby radnice nalákala více hostů, rozhodla se proto pro razantní krok. Nechala stovky zvířat vylovit, za živa jim odebírala ostny a vhazovala je zpět do moře. Informoval o tom španělský deník El País.

Stovky zvířat ale zákrok nepřežily a turisté se teď místo pobytu na čerstvém vzduchu musí popasovat s překračováním mrtvých zvířat, které moře vyplavovalo v průběhu celého týdne. Odběr ostnů přitom původně radnice proklamovala jako vstřícný krok k plavcům a bezpečný ke zvířatům.

Rejnoci se sice běžně do kontaktu s plavci nedostanou, protože se pohybují v hlubší části moře. V případě nepříznivého počasí se ale stahují k teplejším pobřežím a k příležitostné nehodě s koupajícím se člověkem dojde.

„Tohle mohli předvídat, manipulace se zvířaty byla hrozná. Chytali je do sítí, mnoho z nich zemřelo už jen při uvíznutí na lodi. Nikdo ani neví, jak dlouho byla zvířata uvězněna v síti, než na ně došlo. Osten jim byl nešetrně odstraněn a následně byli rejnoci z výšky vhazováni zpět do moře,“ uvádí místní ekoložka Jaqueline García. Počet zvířat, které úřady takto utrápily, není známý.

Ostny rejnokům dorůstají za rok

Opatření navíc prakticky nic neřeší. Žahavý osten u rejnoka funguje na podobném principu jako ocas ještěrky. Když je potřeba, zvíře ho samo upustí, aby si zachránilo život. Rejnokovi osten ovšem zhruba po roce opět naroste. Tělísko ale navazuje přímo na páteř a při nešetrném odstraňování jako tomu bylo v případě Huatabampa zvíře spíše zahyne, nežli přežije.

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

Omezit dopady žahnutí rejnokem se snažili i američtí vědci v roce 2007 v Kalifornii. „Dělali to však podle protokolu a snažili se maximálně zabránit utrpení zvířat. I tak ale toto opatření počet žihadel nesnížilo," dodává García.

Rejnok se pohybuje na dlouhé vzdálenosti, ošetřená zvířata proto často po špatné zkušenosti s lidmi odplavou jinam (pokud přežijí), a naopak zdraví a žahaví jedinci využijí volného prostoru a objeví se na pláži. A než se ošetřený rejnok vrátí zpět k plážím i třeba do jiných lokalit, osten má již narostlý zpět.

Na video z pláže se (ve španělštině) můžete podívat zde. Pozor, obsahuje záběry nehumánního zacházení se zvířaty:

Podle výsledků vědecké studie se z 2 183 odchycených rejnoků, kterým byly odstraněny jedovaté ostny, podařilo během tří let znovu odchytit pouze 13 jedinců, tedy 0,06 procent z celkového počtu. Odběr trnů pak tedy reálně nic neřeší, rejnoci se nedají plošně odchytit všichni a činy úřadů jsou tak spíše lákavým gestem pro turisty než skutečným opatřením.

Podle Garcii je podobná praxe v Mexiku relativně běžná, ačkoliv se jedná o nehumánní zacházení, nebývá nijak trestána či řešena. Nyní jsou ovšem sociální sítě zaplaveny fotografiemi mrtvých zvířat na pláži, kterých jsou rekordní počty. To by mohlo vyvolat konečně alespoň reakci formou finanční pokuty, i když je to za podobně hrůzný čin směšné.

Vzhledem k nefunkčnosti odebírání trnů by se podle ní měla radnice zaměřit spíše na preventivní kroky a osvětu. „Například vyvěsit ceduli s upozorněním na výskyt rejnoků a vydat sdělení s doporučeními, jak se vyhnout nehodám. Například neplavat v odlehlých oblastech, opatrně vstupovat do vody a šoupat nohama v písku. Pokud připlujeme náhle, nedáme jim čas na útěk, a v tu chvíli zaútočí, aby se bránili," uzavírá ekoložka.

Text: Kristýna Čermáková

Foto: Pixabay