Češi ročně zastřelí stovky celosvětově ohrožených poláků velkých. Zákon to dovoluje

Ačkoli je polák velký od roku 2015 zařazen na seznam celosvětově ohrožených druhů, v Česku stále patří mezi lovnou zvěř. Každý rok lovci zastřelí stovky těchto ptáků.

Pavel Baroch

3. 4. 2023

Vypadá jako menší zavalitá kachna s větší hlavou. Nejčastěji obývá menší rybníky a jezera s hustým porostem na březích. Může se ale stát, že za několik desetiletí už poláka velkého v přírodě neuvidíme. Za posledních třicet let se jeho česká populace snížila o třetinu.

A jeho budoucnost je značně nejistá. Na vině je intenzivní rybníkářství s nadměrnou rybí obsádkou a úbytek vhodné pobřežní vegetace. Pták navíc figuruje na seznamu lovné zvěře, i když už osm let patří mezi celosvětově ohrožené druhy.

„Polák velký je vrubozobý pták, který k životu potřebuje rozmanité mokřady s ostrůvky a rákosinami. Takových je ale v Česku už jen minimum. Polák proto hnízdí na rybnících, kde se ale potýká s problémy,“ řekl Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické, která poláka velkého vyhlásila za ptáka roku 2023, aby na jeho osud a záchranu upozornila.

Nejde přitom jen o jeho životní podmínky. „Vedle neutěšeného stavu rybniční krajiny musí od září do listopadu čelit lovcům. Ačkoliv je polák od roku 2015 celosvětově ohroženým druhem, v Česku stále patří mezi lovnou zvěř, což je nepřijatelné,“ konstatoval Vermouzek.

Nevábná nádrž plná kaprů

Polák velký je v české krajině druhou nejpočetnější kachnou. Kdysi dokonce býval tou nejpočetnější, jenže doplácí na velkochovy kaprů. „Typický rybník současnosti je nevábnou nádrží s hnědozelenou vodou naplněnou po okraj kapry. Ti jsou přitom pro poláky potravními konkurenty. Kapr jako dokonalý všežravec dokáže v rybníku zlikvidovat téměř veškeré bezobratlé živočichy a jejich larvy žijící na dně i ve vodním sloupci,“ vysvětlil Vermouzek.

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

Dodal, že problém není v tom, že by hlady trpěli dospělí ptáci, ale mláďata. „Jsou životně závislá na živočišné potravě, které je tak málo, že zpravidla nestačí kachňata nasytit. Samice pak musí převést rodinku na jiný, úživnější rybník, a pokud se jí to nepodaří, ornitologové pak jen bezmocně počítají ubývající mláďata v rodince, až zůstane jen samotná samice,“ uvedl Vermouzek.

A pak je tu ještě zastaralý zákon o myslivosti, který dovoluje poláka velkého lovit. Nejde ale pouze o tento druh. Na seznamu zvěře, i když nelovné, je například také poštolka nebo káně. „Najde-li člověk například poštolku se zlomeným křídlem, nemůže ji sebrat a dovézt do záchranné stanice k ošetření,“ upozornil Petr Stýblo, ředitel kanceláře Českého svazu ochránců přírody, který provozuje Národní síť záchranných stanic.

„I poštolka je totiž zvěř a tedy je takové chování porušením zastaralého a nefunkčního zákona o myslivosti,“ dodal Stýblo. Člověk, který chce zraněnému ptáku pomoci, tak může být považován za pytláka, protože odnáší zvěř z honitby – pokud k tomu nemá dotyčný povolení příslušného úřadu. Podobně se musí nahlašovat i to, když se uzdravené zvíře do přírody opět vypouští.

Petr Stýblo připomněl i jeden konkrétní příklad: záchranná stanice v Pavlově v květnu 2020 přijala hladem a parazity vysílenou poštolku od pána, který ji nalezl (podle zákona upytlačil) u obce Hybrálec na Jihlavsku. Poštolka byla ve stanici 15 dní, než se vzpamatovala a dostala se do kondice.

Pak byla u Hybrálce opět vypuštěna do přírody. Záchranná stanice přitom podle Stýbla porušila myslivecký zákon, protože vypuštění poštolky zpět do honitby předem neprojednala v Jihlavě s orgánem státní správy myslivosti a neoznámila to ani uživateli honitby, kterým je zřejmě Myslivecké sdružení Šacberk Hybrálec (veřejně je dostupná pouze poštovní adresa). „Dopustila se tím nějak nebezpečného jednání, kterým by ohrozila zájmy české myslivosti či snad tohoto státu?“ poznamenal Stýblo.

Změní se konečně zákon?

Záchranné stanice přitom v uplynulém roce přijaly rekordních zhruba 35 tisíc zvířat, mezi nimiž bylo přibližně 9,5 tisíce druhů, které myslivecký zákon považuje za zvěř. Do přírody se jich ještě loni podařily vrátit více než čtyři tisíce – včetně poštolek nebo káňat lesních.

„Desítky let Český svaz ochránců přírody usiluje o to, aby byly ze seznamu zvěře a tedy z kompetence uživatelů honiteb vyloučeny druhy, které ze zákona nelze lovit, zejména pak druhy chráněné. To, že jsou zahrnuty mezi zvěř, v praxi tyto druhy přímo ohrožuje. A způsobuje to navíc problémy záchranným stanicím i lidem, kteří naleznou zraněné zvíře a chtějí mu pomoci,“ konstatoval Petr Stýblo.

O to samé usiluje rovněž Česká společnost ornitologická. Ministerstvo zemědělství přitom právě připravuje úpravu zákona o myslivosti. Ačkoli zpočátku tvrdilo, že novela má řešit pouze řešení škod, které v lesích a na polích způsobuje přemnožená spárkatá zvěř, teď se přece jen začíná situace aspoň trochu měnit.

Ředitel ornitologické společnosti Zdeněk Vermouzek po posledním jednání na ministerstvu pro Obnovitelně.cz uvedl, že představitelé resortu jsou ochotni o této otázce jednat. Nepřipouští si jiný výsledek, než zásadní změnu v seznamu zvěře. „Je naprosto nepřijatelné, abychom v Česku stříleli celosvětově ohrožená zvířata,“ dodal Vermouzek.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Pixabay