Pavel Baroch: Za vstup do národních parků by se mělo platit, lidé si jinak přírody neváží

Pavel Baroch | 14. 12. 2022

Pavel Baroch: Za vstup do národních parků by se mělo platit, lidé si jinak přírody neváží

Když jdeme na Karlštejn, na Hlubokou nebo na jinou národní kulturní památku, připadá nám samozřejmé, že za vstup zaplatíme. Když se vydáme do některého z národních parků, připadá nám naopak samozřejmé, že jsou zdarma. Normální by ale bylo platit i za vstup do nejcennějších přírodních oblastí.

V dnešní době rekordní inflace, kdy na domácnosti tvrdě dopadají vysoké ceny elektřiny, plynu, potravin nebo služeb, to rozhodně není nic populárního. Ale politici to měli řešit už dávno a nebát se toho, že nejde zrovna o dvakrát populární téma, za které jim část veřejnosti tleskat nebude. Vzpomeňme si, jaké pozdvižení vyvolal plán zvýšit koncesionářský poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas každému o 15 korun.

Politici by toto téma měli aspoň otevřít, aby se o něm vedla seriózní debata a našel se model, který by mohl vyhovovat když už ne všem, tak aspoň většině zúčastněných stran. Nový systém by totiž nemusel platit okamžitě, ale až s nějakým časovým odstupem, třeba za rok, za dva.

Symbolický význam

Případný poplatek by neměl být extrémně vysoký, spíše symbolický. Ale i několik desetikorun může ukázat, že příroda, do níž turista vchází, má nějakou hodnotu a že v ní platí určitá pravidla. Že to nejsou jen obyčejné stromy, louky, jezera a samozřejmě zvířata, ale že jde o unikátní přírodní společenství – právě proto se chrání zákonem. Pokud je ovšem něco zadarmo, mnozí lidé si toho jednoduše neváží.

V Krkonoších je už leckdy přelidněno jako na Václaváku.
Foto: KRNAP

Je to vidět dnes a denně v Krkonoších, na Šumavě, v Podyjí a samozřejmě také v Českém Švýcarsku. Právě v posledně jmenovaném národním parku mělo počínání neukázněných návštěvníků zatím největší dopad – policie šetří letošní rozsáhlý požár pro podezření z trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti.

Podle hasičů přitom až za devadesát procent lesních požárů mohou právě lidé, respektive jejich neopatrnost. Ostatně plameny v Českém Švýcarsku sotva dohořely a na lesním spáleništi už strážci parku načapali skupinku lidí, kteří si tam rozdělávali ohníček.

Zapalování táboráků v národním parku není nic neobvyklého, například na Šumavě nacházejí strážci parku stopy po ohništi pravidelně. Přitom na nádvoří Pražského hradu, na Karlštejně, Švihově, Bouzově, na zámcích Duchcov, Červená Lhota, Veltrusy, Velké Losiny nebo v jiných národních kulturních památkách by si to nikdo nedovolil, nikdo by si tam nerozdělal ohýnek.

Stejně tak by si tam nikdo nedovolil skočit do načechraných knížecích postelí a pořádně se tam vyválet. V národních parcích je naprosto běžné, když se někteří turisté vydávají i do míst, kam je to zakázané – buď celoročně, nebo v určitou roční dobu. To, že napadl sníh, neznamená, že tato pokrývka chrání přírodu.

Jak to před časem popsal v rozhovoru pro Obnovitelně.cz náměstek ředitele Krkonošského národního parku Jakub Kašpar: „Že je něco pod sněhem, neznamená, že je možné dělat cokoli bez negativního dopadu na přírodu. V Krkonoších třeba stále ještě přežívá jedna ze dvou posledních populací tetřívka obecného v Česku. Tento pták zimuje v záhrabech, odkud ráno a v podvečer vyráží hledat cokoli k snědku – pupeny, větvičky. A pak zase zaleze a snaží se s tím minimem energie přežít. Zaleze tam, kde ví, že nevede cesta, protože předpokládá, že tam bude mít klid. Ale když se freerider nebo skialpinista vydá v takové lokalitě mimo cestu, vyplaší ho. S energií, kterou má to zvíře k dispozici, to mockrát nevydrží. A tetřívků ubývá. Blížíme se k limitní hranici přežití druhu.“

Peníze na infrastrukturu

Mnozí skialpinisté nebo řidiči na sněžných skútrech se přitom cítí dotčeni, když jim jejich neukázněné chování strážci parku vytknou. Někteří jsou dokonce agresivní. Přitom právě na polské straně Krkonoš se za vstup do Karkonoskiego Parku Narodowego vstupné platí: základní jednodenní lístek vyjde na osm zlotých, třídenní na dvacet. Platí se také za vjezd do amerických národních parků – obvykle několik desítek dolarů za auto. Když se před několika lety dělal v Krkonoších průzkum veřejného mínění, většina návštěvníků byla pro zpoplatněný vstup.

Zjistěte, jak by se vám vyplatilo tepelné čerpadlo

Vybrané peníze by pak jednotlivým národním parkům mohly posloužit pro financování konkrétních turistických projektů – například pro vybudování přístřešků, na opravu lávky přes potok nebo vylepšení informačního centra. Každý návštěvník by se pak na vlastní oči mohl přesvědčit, že jeho peníze neskončily v černé díře, ale použily se na prospěšnou infrastrukturu pro všechny turisty.

Vstupné by mohlo posloužit také jako určitá regulace návštěvníků. Některá místa v národních parcích jsou přetížena, v jeden den tam dorazí až moc lidí. Trpí tím příroda, ale vlastně také turisté, kteří musí mít někdy pocit, že se právě nenachází v nedotčené přírodě, ale spíše v centru rušného velkoměsta. Ve zvláště vytížených hodinách chodí lidé v dlouhém zástupu jeden za druhým. Zvláště patrné to bylo při koronavirové pandemii, kdy se nesmělo cestovat do ciziny, a tak rodiny vzaly české národní parky doslova útokem.

Když se o tom na vlastní oči přesvědčil tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), hned se přihlásil k nějaké formě regulace – byť ne přímo finanční. Mluvil o ní téměř jako o hotové věci, ale nakonec z tohoto plánu vycouval. Nejspíš proto, že by to Babišovu hnutí nepřineslo před sněmovními volbami kladné body.

Jeho nástupkyně Anna Hubáčková (za KDU-ČSL) během svého nedlouhého pobytu v čele resortu toto téma neotevřela, u „přechodného náhradníka“ Mariana Jurečky (KDU-ČSL) se nic takového neočekává, takže teď je to na novém ministrovi Petru Hladíkovi (KDU-ČSL) – pokud se ho ovšem v brzké době vůbec dočkáme.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Správa KRNAP