V Indonésii už se na slonech nesvezete, země zakázala kontroverzní turistickou atrakci

Veliký krok pro slony učinila od začátku letošního roku Indonésie, která zakázala turisticky populární jízdy na slonech, které byly ale současně roky kritizovány a považovány za formu týrání zvířat. Nyní se jezdecké aktivity nahradí pozorováním místo přímého kontaktu turisty se slonem, které dodržují a respektují welfare zvířat.

Zařízení, která nové podmínky nesplní, riskují odebrání provozní licence. Rozhodnutí vlády je výsledkem dlouhodobého tlaku organizací na ochranu zvířat, které opakovaně upozorňovaly na negativní dopady těchto atrakcí na zdraví slonů.

Podle odborníků jsou totiž jízdy na slonech spojeny s řadou zdravotních a psychických problémů. Sloni musí projít náročným a často bolestivým výcvikem, jehož cílem je přimět je tolerovat lidskou zátěž a manipulaci.

Součástí výcviku bývá dlouhodobé omezování pohybu, používání ostrých nástrojů či odpírání potravy. Takové podmínky mohou vést k chronickým zraněním, poškození kloubů a také k psychickým problémům včetně příznaků podobných posttraumatické stresové poruše. Současně navzdory jejich velikosti nemají záda uzpůsobená na nošení i pouze několika desítek kilogramů.

Vyšetřování některých organizací na Bali a v dalších částech jihovýchodní Asie v minulosti zdokumentovala slony držené na krátkých řetězech v betonových výbězích, často s otevřenými ranami nebo jizvami. V některých případech byli mladí jedinci izolováni od stáda, aby se snáze podřídili výcviku.

Omezení zapadá do širšího trendu. Rostoucí část cestovatelů i provozovatelů atrakcí požaduje takové formy turismu, které nepoškozují zvířata a přispívají k jejich ochraně a vznikly hnutí i výzvy, aby lidé na slonech nejezdili a upřednostňovali pouze možnost slony například krmit za dozoru jeho pečovatelů.

Ochrana druhů je jen výmluva

Podle ochránců zvířat zároveň podobné atrakce obvykle nepřinášejí skutečný přínos pro ochranu druhů, přestože se často prezentují jako součást ochranářských programů. Rozhodnutí Indonésie je proto vnímáno jako signál pro celý turistický sektor, že přímý kontakt se zvířaty pro zábavu návštěvníků bude postupně ustupovat etičtějším formám cestování.

Odborníci doporučují vyhýbat se místům, kde jsou zvířata využívána k jízdám, vystoupením nebo interakcím, jako je krmení, koupání či fotografování z bezprostřední blízkosti. Za skutečná záchranná centra jsou považována zařízení, která zvířata nenakupují ani nerozmnožují za účelem zisku, poskytují jim dostatek prostoru a umožňují jim přirozené chování bez nutnosti kontaktu s návštěvníky.

• Psali jsme: Omluva nebo žaloba. Hnutí DUHA se bouří proti označení teroristická organizace

Snad by tak indonéský krok mohl inspirovat další země jihovýchodní Asie, kde jsou podobné atrakce stále běžné. Například některé státy a turistické lokality postupně ukončily jízdy alespoň v konkrétních památkových nebo chráněných oblastech a řada mezinárodních cestovních kanceláří je přestala nabízet dobrovolně.

Zákazy nebo omezení se objevují i v legislativě zaměřené na reklamu či nabídku neetických turistických atrakcí, například ve Velké Británii vznikl zákon, který má zakázat propagaci aktivit se zvířaty, včetně jízd na slonech, i když jeho plná účinnost zatím naráží na problémy s implementací.

Ve většině zemí jihovýchodní Asie, kde je tento typ turismu tradičně rozšířený, však plošné zákazy stále chybí. V Thajsku, Malajsii či Vietnamu jsou sloni nadále využíváni v turistických atrakcích, ačkoli vlády i provozovatelé postupně zavádějí dílčí opatření nebo podporují vznik etičtějších „sanctuary“ zařízení bez jízd. Přesto zde dosud neexistuje celostátní zákaz srovnatelný s tím indonéským, a turistické jízdy se v některých lokalitách stále běžně nabízejí.

Úvodní foto: Unsplash