Milujeme přírodu, ale bojíme se změny. Češi jsou k ekologii skeptičtí

„Dneska je v české společnosti patrný silný skepticismus, někdy až otevřené nepřátelství vůči ekologickým postojům,“ uvedl při zahajovací debatě k letošnímu ročníku Ekofilmu bývalý ministr životního prostředí a zakladatel české environmentální politiky Bedřich Moldan. Právě o historii, současnosti i budoucnosti českého ekologického cítění debatoval v rámci podcastu Přepište dějiny, na který navázala debata s aktuálním ministrem Petrem Hladíkem (KDU-ČSL) a ekoložkou Magdalenou Davis.

Aktuální situaci považuje Moldan za opravdu vyhrocenou. „Mě to strašně mrzí, ale musím konstatovat, že jsme se dostali na jakýsi chvost celé Evropské unie. Takhle to jinde v Evropě není, bohužel u nás ano,“ komentuje. On sám přitom stál u vzniku a největší vlny zájmu o ochranu životního prostředí a přírody na přelomu tisíciletí. Z tehdejších zákonů těžíme dodnes.

Přesto se i s pohledem na aktuální politickou situaci zdá, že si lidé přestali ochrany přírody vážit a vnímají ji jako bariéru ke konzumnímu životu. Příčin, proč tomu tak je, existuje mnoho, a věnovat se jim by vyžadovalo dlouhou analýzu.

• Tip: Ochránci přírody burcují Česko. Pište prezidentovi, demonstrujte za životní prostředí

I tomu se letošní filmový festival zeleně orientovaných snímků bude věnovat. Ekofilm se od svého vzniku v roce 1974 profiluje jako nejstarší mezinárodní přehlídka filmů o životním prostředí v Evropě, zůstává prostorem, kde se propojují film, věda, politika i občanská společnost.

V letošním ročníku převládl tón sebereflexe. Tematicky si klade otázku, co vlastně znamená „být zelený“ v době, kdy se ekologická odpovědnost stává spíše pojmem, kterým někteří lidé straší běžnou veřejnost.

Na Moldánovu skepsi navázal současný ministr životního prostředí, který zvolil praktičtější pohled. Připomíná, že příroda nám nic nedluží a že péče o ni není volbou, ale povinností. Odkazuje přitom na encykliku papeže Františka Laudato si’, která podle něj představuje silný etický rámec pro environmentální politiku, tedy apel, aby člověk s planetou zacházel jako s dědictvím, které musí být předáno dál.

Občané navíc na svou lásku k přírodě podle Hladíka nezapomněli, jen zpohodlněli. „Jsme národ, který přírodu miluje, ale nerad se kvůli ní vzdává komfortu,“ shrnuje. V tom podle něj spočívá jádro problému: ekologická politika se nemůže prosadit jen argumenty o nutnosti, musí lidem ukázat, že udržitelnost může znamenat i kvalitu života.

„Ekologická témata se u nás stala strašákem i proto, že nejsou lokální. Klima je globální problém a právě to lidem často ztěžuje ho uchopit,“ dodává s tím, že Green Deal samotný je mnohdy nenáviděný pojem, jednotlivá jeho opatření ale lidé často nevědomky vlastně vítají a chtějí. S tím souvisí i kontroverzní emisní povolenky, které ve skutečnosti zařizují, aby znečišťovatel platil za to, co vypustí do vzduchu. Peníze se pak promítnou tam, kde naopak pomohou emise snižovat, například v renovacích budov.

• Psali jsme: Majitelka Luční boudy ve volbách neuspěla. Nahradí ji ještě větší antiekologický kabrňák

Mezi úspěšná řešení řadí Hladík například program Nová zelená úsporám. Na tisících domů se objevují fotovoltaické panely, domácnosti investují do úspor energií, a to nejen z ekologických, ale i ekonomických důvodů.

O skepticismu a nedůvěře k evropským řešením promluvila i bývalá spolupředsedkyně strany Zelených Magdalena Davis, která upozornila, že za odmítáním klimatické politiky nestojí jen dezinformace, ale především bezmoc.

„Klimatický skepticismus často není o popírání faktů, ale o tom, že lidé nevidí řešení,“ vysvětluje. Nedůvěra ve stát, instituce i politické elity podle ní brání tomu, aby se ekologická změna stala společným projektem. Lidé podle ní musí věřit, že změna má smysl a že se ji mohou sami účastnit.

Problémem je podle ní i genderově nevyvážená politika. „Péče o životní prostředí a vnímání vnitřní hodnoty přírody jsou tradičně ženské hodnoty. Když ale rozhodovací pravomoc drží převážně muži, ztrácí se citlivost k těmto tématům,“ komentuje Davis.

I moderátorka Soňa Klepek Jonášová připomněla, že kdysi byla právě představa budoucnosti hybnou silou změny. „Pamatuju si, že ještě v osmdesátých letech zazníval argument pražských matek s kočárky ‚jde nám o budoucnost našich dětí‘. Ten hlas dnes v politice úplně chybí,“ uvádí. Dnešní politika podle ní často reaguje jen na okamžitý diskomfort, nikoli na dlouhodobou odpovědnost.

Detailní program i popis jednotlivých filmů najdete na webových stránkách akce.

Úvodní foto: KČ