Z poutníka zachráncem svého druhu. Jaká budoucnost čeká nyní losa Emila?

I přes nevůli společnosti a přísliby úřadů byl divoký los Emil uspán a odvezen na Šumavu. Putující kopytník, který poslední týdny fascinuje tisíce lidí od Polska až po Rakousko, je živoucím důkazem toho, jak jsme si odvykli na přirozenou migraci zvířat. Emil je v tuto chvíli podle posledních zpráv rakouských ochránců zvířat v pořádku a jeho pohyb sledují přes GPS.

Zvíře, které si získalo své fanoušky i na sociálních sítích, kde ho sledují desítky tisíc lidí, se podle vyjádření vedoucí Výzkumného ústavu pro ekologii veterinární univerzity ve Vídni Claudie Bieberové chovalo i po probuzení klidně, olizovalo mech a vydalo se do lesa, což dokládá i video. Nyní je otázkou, zda se smíří s umístěním na Šumavu anebo zda se opět stočí na jih a bude pokračovat ve své cestě.

Vědci doufají, že i s ohledem na nadcházející říjí by se mohl rozhodnout pro první variantu. Na Šumavě se totiž nachází postupně vymírající losí populace, jediná v České republice i širokém okolí. „Až začne říje, začne se zajímat o samice, a doufáme, že ho jejich pach nasměruje správným směrem,“ komentuje Bieberová. Jeho krev by totiž pomohla místní stádo oživit a pročistit.

• Tip: Kudy směrem na Šumavu? Zbloudilý los se prodírá krajinou plnou nástrah

Pokud by se navíc rozhodl opět zamířit pryč, mohl by na to doplatit životem, pokud by i přes dosavadní štěstí vkročil například na neoplocený úsek dálnice nebo na železnici. Právě to byl také důvod, proč se ho rakouské úřady rozhodly odchytit a uspat a odvézt. Už jen jeho dosavadní výlet je ale ohromným úspěchem přežití v zastavěné krajině.

Rozhodnutí uspání a převozu jinam bylo přitom v předchozích týdnech mnoha odborníky spíše kritizováno, u takto velkého zvířete, jehož váhu vědci mohou pouze odhadovat, ho mohlo stát život. Narkóza byla v minulosti osudná i losici s mládětem, ačkoliv tehdy hrálo roli i celkové vyčerpání a stres obou jedinců.

Los je samotářské zvíře

Proti uspání proto vystupovalo i mnoho Emilových fanoušků, vznikla dokonce i petice v Česku i v Rakousku. Našly se ale naopak i skupiny lidí, které jeho přesun a zabezpečení podporovaly. Lidé, kteří losa sledovali, se totiž často bez širších znalostí upevňovali v názoru, že je mladý samec ztracený, „chudák a v divočině“ a že je lepší ho navrátit do stáda někam do bezpečí“.

Los evropský je ale samotářské zvíře, které běžně migruje stovky kilometrů a do skupin se shlukuje pouze v době říje. Pod zveřejněným videem, na kterém již vypuštěný Emil mizí do jehličnatého lesa na Šumavě, se také objevuje spousta pochyb, zda nyní los nezemře hlady. Skoro jako by lidé zapomněli, že zvířata žijí i mimo zoologické zahrady.

• Tip: Zvířecích přechodů je stále více. Postavit je i pro jediného vlka nebo losa má smysl

GPS lokátor, který má los nastřelený v uchu, vydrží nabitý zhruba 30 dní, pak přestane být možné jeho pohyb sledovat. Data poslouží k tomu, že se vědci dozví více o přirozeném pohybu zvířete a budou moci kontrolovat jeho stav a bezpečí. Pokud by opět zamířil k lidem a především k rychlostním silnicím, budou moci varovat místní složky a třeba zastavit provoz.

Ideální to ale pochopitelně není, případ nicméně poukazuje na to, jak důležité jsou ekodukty a další formy zelených přechodů a podchodů v krajině, včetně průchodných migračních koridorů, o kterých jsme na Obnovitelně.cz psali samostatný článek. Českou specialitou je totiž ignorování ekologických doporučení a výstavba ekoduktů se navzdory slibům koná mnohdy až s několikaletým zpožděním. To brání v pohybu nejen velkým kopytníkům, ale také třeba šelmám.

Je až s podivem, kolik lidí trasa velkého zvířete zaujala. Losi se přitom v Česku příležitostně několikrát do roka vyskytují, nejedná se o tak moc vzácný úkaz. Obvykle se objeví na hranicích s Polskem, kde žijí divoce přirozeně. Cestu přes Českou republiku jim ale komplikují dálnice a další migrační bariéry, většinou se proto brzy vrátí zpět do svých rodných lesů anebo doplatí na střet s autem či vlakem.

Šumavská populace

Existence populace na Šumavě byla doposud spíše méně známou informací, nicméně Emilův dosah jí nyní zpopularizoval. Dříve se losi pohybovali také například na Třeboňsku, kvůli neprůchodnosti krajiny se ale časem stáhli spíše k Lipnu. Nedostatečná genetická základna a další faktory způsobily, že jejich počty klesají a mohou být dnes jen v řádu několika jedinců. Zjistit její aktuální stav je ale těžké.

„Mapování losů je téměř detektivní práce. Přesto, že los evropský měří i více než 2 metry, dá se ve volné přírodě jen velmi těžko zahlédnout. Součástí monitoringu jsou tak dlouhé hodiny strávené v terénu a také množství nachozených kilometrů. K nejdůležitějším, detektivní terminologií řečeno, ‚zajištěným důkazům,‘ se řadí především trus,“ komentoval koordinátor monitoringu losů Národního parku Šumava Vladimír Dvořák.

Experti proto prosí veřejnost o spolupráci. „Pomůžou nám jakékoli informace o pozorování losů nebo nalezení jejich pobytových znaků, jako jsou stopy, trus, nebo specifické okusy, případně přímá pozorování za posledních pět let. Zajímají nás přesuny těchto zvířat na větší vzdálenosti, než je jen oblast Šumavy, proto uvítáme pozorování losů z celých jižních a západních Čech,“ dodává Dvořák.

Ostatně i v tomto týdnu zveřejnil myslivec na Královéhradecku snímek mladého samce losa, který zachytil pomocí termovize. Zvíře dostalo jméno Lukáš, ale s největší pravděpodobností se neproslaví tak jako celebrita Emil. Pokud se bude držet obvyklého scénáře losů v Česku, párkrát ho lidé zahlédnou a pak se nejspíše stáhne někam do ústraní.

Losi se totiž obvykle lidem vyhýbají, Emil se stal díky své klidné a nebojácné povaze výjimkou. Je to nejspíše proto, že se jedná o mladého samce, který zcela přirozeně putuje krajinou a chystá se na říji, která by měla začít v následujících dnech až týdnech a ztrácí tak na plachosti. Také je možné, že se díky podpoře svých sledovatelů naučil, že mu od člověka nic nehrozí, a chuť jablek za plotem chalup ho vyláká opět ven z lesa.

Ať už se rozhodne pro jakoukoliv cestu, nezbývá, než mu držet palce a zaměřit se na podporu biologických koridorů jako jsou právě pásy lesa nebo přirozené vstupy do řek a potoků, aby i další divoká zvířata s méně slavnou historií dokázala po zastavěné Evropě přirozeně cestovat.

Úvodní ilustrační foto: Ryan Hodnett, CC BY-SA 4.0