Růst emisí konečně zpomaluje. Bude to ale stačit?

Emise oxidu uhličitého ve světě dlouhodobě rostou, postupně se ale blíží k přelomovému okamžiku. Zatímco v roce 1959 činily zhruba 17 miliard tun oxidu uhličitého, v roce 2023 to bylo již kolem 41 miliard tun. „Někdo předpokládá, že se růst emisí zastaví v roce 2028, jiný zas, že by to mohlo nastat už letos. Mělo by to ale být určitě před rokem 2030,“ komentuje pro Obnovitelně.cz Milan Vítek za portál Fakta o klimatu.

Pokud se podíváme na celkové světové emise všech skleníkových plynů přepočtené na ekvivalent oxidu uhličitého, dosáhly v roce 2022 už kolem 57,4 miliard tun. K růstu emisí významně přispívají rychle se rozvíjející ekonomiky, zejména Čína a Indie, zatímco v Evropě či Severní Americe se jejich tempo spíše zpomalilo.

Rozložení emisí podle počtu obyvatel však ukazuje značné rozdíly. Česká republika v roce 2023 vypustila přibližně 103 milionů tun ekvivalentu emisí oxidu uhličitého, což odpovídalo zhruba 9,56 tunám na osobu ročně (v roce 2022 se jednalo o 10,9 tun). To je výrazně více, než je světový i evropský průměr.

V rámci Evropské unie patří Česko mezi země s nadprůměrnými emisemi, i když vyšší hodnoty mají ještě Lucembursko, Irsko, Kypr a Polsko. Rozdíly mezi státy souvisejí zejména se strukturou jejich energetiky a podílem uhlí na výrobě elektřiny a tepla. Hlavním zdrojem emisí v ČR jsou elektrárny a teplárny (33 %). Dále pak průmysl (28 %), silniční doprava (16 %) a lokální plynové a uhelné kotle (10 %).

Podstatné je, že globální oteplování je úzce spojené s kumulativními emisemi oxidu uhličitého od počátku průmyslové revoluce. Od té doby lidstvo vypustilo přes dva tisíce miliard tun oxidu uhličitého, což zvýšilo koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře z předindustriálních 280 ppm na současných přibližně 420 ppm. Aktuálně ročně přibyde do atmosféry zhruba přes 57 tun emisí ekvivalentu oxidu uličitého ročně.

S tím souvisí i průměrné globální oteplení, které dnes činí zhruba 1,2 stupně Celsia. Empirická data ukazují, že každých deset ppm navíc odpovídá zhruba zvýšení teploty o 0,1 stupně Celsia. Pokud by od roku 2020 celkové dodatečné emise dosáhly 2000 miliard tun, existuje s pravděpodobností kolem 60 procent riziko, že se globální oteplení vyšplhá nad hranici dvou stupňů.

„Přesně to říct nikdo nedokáže, planeta má několik bodů zlomu, které neznáme. Může se stát, že se to zlomí dříve a přes ty dva stupně se přehoupneme již během pár let a oteplí se třeba ještě více, ale může se také stát, že to bude v pohodě a planeta si s tím ještě nějakou chvíli poradí,“ komentuje Vítek. Jedno ale jasné je, setrvačnost oteplování je dlouhá a i při dosažení uhlíkové neutrality se ještě nějakou dobu nemusí snížení emisí projevit.

Uhlíkový rozpočet, tedy množství emisí, které si ještě můžeme dovolit vypustit, je omezený. Čím déle svět udržuje současné tempo emisí, tím rychleji se tento rozpočet vyčerpává. Omezení emisí má přitom zásadní význam nejen pro stabilizaci klimatu, ale i pro kvalitu ovzduší a zdraví obyvatel.

Úvodní foto: Pixabay