Původně biologická zbraň, dnes invazivní beruška zaplavuje české domácnosti

Už jste měli tu čest se záplavou různobarevných berušek na parapetu? Každý rok hrozí českým domácnostem stejný scénář, podzimní shromažďování celých hejn černočervených, nažloutlých či naopak sytě oranžových slunéček s náhodnými počty teček. Nejde ale o naše známé sedmitečné slunéčko, které si většina lidí spojuje s dětstvím a s obrazem užitečného broučka v zahradě.

Návštěvníkem je invazivní slunéčko východní (Harmonia axyridis), známé pod přezdívkou harlekýn. Tento původně asijský druh byl do Evropy záměrně zavlečen jako biologická zbraň proti mšicím a štítenkám. Myšlenka zemědělců byla původně dobrá, harlekýn je účinný predátor škůdců. Dospělí jedinci i larvy dokážou zlikvidovat tisíce mšic, a tak se berušky rychle staly vítanými pomocníky v sadech a na polích.

Jenže nadšení z nového „ekologického“ žrouta škůdců netrvalo dlouho. Ukázalo se, že východní slunéčko je mimořádně přizpůsobivé a je schopné se naučit i na nové druhy kořisti. Invazivní beruška tak začala konkurovat i původním druhům berušek. Vyžírá jim potravu anebo dokonce konzumuje i je samotné.

V České republice se její výskyt poprvé potvrdil v roce 2006 a od té doby se úspěšně rozšířila po celé zemi. Vědci předpokládají, že s příchodem klimatické změny se slunéčka východní a další invazivní druhy budou stále úspěšněji začleňovat do naší přírody, na jejich přítomnost si proto musíme zvykat. Problémem ale zkrátka je, že jsou schopnější, flexibilnější a navíc k přezimování často využívají lidská obydlí a mít jimi zaplavený dům či byt není příjemné.

Jak je poznat?

Zatímco slunéčko sedmitečné je na první pohled rozpoznatelné díky typickým sedmi tečkám, harlekýn má desítky barevných variant. Někteří jedinci jsou oranžoví s černými tečkami, jiní černí s červenými skvrnami, další téměř bez kresby.

Když přijdou chladnější dny, začnou berušky hledat místa, kde by mohly bezpečně přečkat zimu. Často se shromažďují na fasádách, kolem okenních rámů, na parapetech a ve spárách zdí. Jeden nebo dva broučci by nejspíše nikomu nevadili i přes jejich invazivní povahu, někdy ale domácnost zaplaví desítky až stovky jedinců.

Při podráždění navíc berušky vylučují žlutou tekutinu, která může zanechat skvrny na stěnách nebo textiliích, lidem zapáchá a citlivějším může beruška vyvolat i mírnou reakci a podráždění kůže. „Toxin zapáchá a je agresivní na sliznice. Když si člověk potom neumyje ruce a zanese si ho do očí nebo na jiné sliznice, tak to může být docela nepříjemné,“ upozornil pro Českou televizi entomolog Petr Kočárek.

Přítomnost a úspěšnost invazivních berušek ale rozčiluje i také například vinaře. Brouci totiž ještě před zimováním rádi obsypávají vinice, kde likvidují škůdce. To by pochopitelně bylo bráno s povděkem, kdyby se pak při sběru berušky nepletly mezi zralé hrozny. Existují vědecké studie, které dokládají, že obranné tekutiny slunéček východních jsou tak silné, že ovlivní chuť výsledného vína.

Aby vás beruška východní nenavštívila doma, je dobré mít utěsněné rámy oken a dveří, protože to bývá nejčastější cesta, kudy se brouček dostane dovnitř. Jiné či chemické řešení ale není efektivní. Všechny přípravky a metody by totiž uškodily i původním a kolikrát ohroženým druhům. Pokud se brouci přesto dostanou dovnitř, je lepší je mechanicky odstranit – například sebrat rukou, nabrat na lopatku či vysát vysavačem a obsah sáčku poté vysypat ven.

Úvodní foto: Karel J. Sharp, CC BY-SA 3.0