Evropa vyváží miliony tun šrotu. Teď zjistila, že ho sama zoufale potřebuje

Z Evropy se ročně vyvezou miliony tun železného šrotu. Už za pár let to ale může být zásadní problém pro zelené cíle EU. Právě šrot se totiž stane klíčovou surovinou pro dekarbonizaci ocelářství, které patří mezi největší producenty emisí skleníkových plynů. Aby ocelárny mohly své emise snížit na požadovanou úroveň, musí vybudovat elektrické obloukové pece, kde se až ze sta procent používá právě šrot.

„Nyní se z Evropské unie vyváží ročně 16 až 19 milionů tun šrotu,“ upozornila Marcela Kubalová, předsedkyně představenstva Ocelářské unie. Dodala, že prozatím tento export není zásadní problém, i když i standardní vysoké pece z části železný šrot využívají.

Jenže vzhledem k tomu, že se většina evropských hutí transformuje právě na elektrické obloukové pece, potřeba šrotu výrazně vzroste. S výstavbou jedné takové pece počítají rovněž Třinecké železárny, jediný výrobce oceli v Česku.

Evropská komise začala od poloviny srpna s monitoringem dovozu a vývozu železného šrotu, což je podle Kubalové první krok k tomu, aby evropské ocelárny měly dostatek této strategické suroviny. Na základě tohoto monitoringu by měla následovat příslušná legislativa na „ochranu“ šrotu. „Věříme, že se vývoz časem omezí,“ poznamenala Kubalová.

Poptávka po šrotu poroste

Na důležitost železného šrotu upozornil při své nedávné návštěvě České republiky také Exel Eggert, generální ředitel Evropské ocelářské asociace (EUROFER). Potvrdil, že v souvislosti s rozvojem elektrických obloukových pecí poptávka po šrotu masivně poroste.

„Jde o strategicky důležitou komoditu pro zelenou transformaci Evropské unie a energetickou bezpečnost umožňující plně oběhové hospodářství,“ uvedl Eggert. Zároveň ale dodal, že v současnosti neexistuje žádná koncepce strategického nakládání se šrotem.

„V roce 2023 bylo téměř 19 milionů tun evropského šrotu vyvezeno do třetích zemí, kde neplatí žádné nebo platí mnohem nižší ekologické a pracovní normy. To představuje promarněnou příležitost ušetřit 35 terawatthodin elektřiny a 32 milionů tun oxidu uhličitého. Pro srovnání: Česká republika v roce 2023 spotřebovala 57 terawatthodin elektřiny a vypustila 83 milionů tun oxidu uhličitého,“ řekl Eggert.

• Související: Třinecké železárny dají na dekarbonizaci 25 miliard. Potřebujeme co nejvíc zelené elektřiny, říká expert

Třinecké železárny oznámily velkorysý dekarbonizační projekt – největší investici v českém ocelářství od 80. let minulého století – začátkem tohoto roku. Aby firma splnila ambiciózní evropský balíček FitFor55, tedy snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990, rozhodla se pro rozsáhlou ekologizaci výroby ve výši zhruba jedné miliardy eur.

Největší část této částky měla směřovat právě do vybudování nové elektrické obloukové pece, která má nahradit tradiční výrobu oceli v jedné ze dvou současných vysokých pecí, jejíž provoz by poté skončil.

„Projekt výstavby nové elektrické pece nám umožní dál vyrábět strategický materiál bez závazku placení extrémních nákladů na emisní povolenky, jejichž bezplatný příděl bude postupně ukončen. Ale nepřinese nám ani vyšší objem produkce, ani zvýšení zaměstnanosti či přidané hodnoty. Splníme však náročné požadavky nízkoemisní výroby,“ řekl k tomu Roman Heide, generální ředitel Třineckých železáren.

Nenahraditelný materiál

Po několika měsících ale bylo vedení podniku nuceno oznámit odložení právě této klíčové investice. Zatímco původní termín počítal s dokončením v roce 2028, aktuálně to nebude dříve než o dva roky později. Mezi hlavní důvody podle firmy patří nedostatečná veřejná podpora, nejistota budoucího směřování Evropy v pravidlech souvisejících s Green Dealem a nedostatečná ochrana evropského trhu před dovozy ze zemí bez regulací a s nižšími náklady na výrobu oceli.

Evropští výrobci postupně ztrácejí své postavení ve výrobě oceli – za pouhých pět let přišla EU o 34 milionů tun oceli dovezené z Asie. Evropské ocelárny mají momentálně využitou kapacitu jen na 60 procent, což není dlouhodobě udržitelné a reálně hrozí další zavírání provozů.

„Pustit se do tak rozsáhlé investice v částce kolem jedné miliardy eur, tedy zhruba 25 miliard korun, předpokládá příznivou kombinaci vývoje evropské politiky a zlepšení situace na trhu s ocelí,“ sdělila Petra Macková Jurásková, mluvčí Třineckých železáren.

• Související: Třinecké železárny pokračují v dekarbonizaci, i když klíčovou investici musely odložit

Dalším problémem je, že dotace z prostředků Modernizačního fondu pokrývá přibližně polovinu nákladů zelené investice. Jenže podnik by potřeboval aspoň 70 procent pořizovací ceny nové technologie, která je nesmírně drahá. „Například u německého výrobce oceli Saarstahl dosáhla výše podpory 74 procent a je potvrzená Evropskou komisí,“ řekla Macková Jurásková.

Přestože Třinecké železárny zatím odložily klíčovou investici do nové obloukové pece, další zelené projekty pokračují. Firma například staví železnorudnou briketační linku za miliardu korun, díky níž se sníží emise CO2 až o 70 tisíc tun ročně – to odpovídá ročnímu provozu 19 tisíc aut.

Ocel patří mezi strategický a zatím nenahraditelný materiál. Využívá se nejen v automobilovém průmyslu, ve stavebnictví nebo v dopravě mimo jiné na železniční a tramvajové koleje, ale také při výrobě lžiček či šroubů a dalších produktů denní potřeby. Ocel se objevuje také v elektronice a důležitá je i pro obnovitelné zdroje. Ročně do větrných elektráren míří 50 tisíc tun oceli z třinecké hutě.

Ilustrační foto: Pixabay