Ministerstvo zemědělství povolilo vertikální agrovoltaiku tak, že ji není kde postavit
Vyhláška totiž definuje pouze takové plodiny, kde je možné instalovat horizontální konstrukce.
Kristýna Čermáková
17. 6. 2025
Česká republika otevřela dveře agrovoltaice jako jedna z prvních zemí v Evropě a připravila pro ni jedny z nejlepších podmínek. Problémem ale zůstávají vertikální konstrukce, které sice zakázané přímo nejsou, v praxi ale nebude možné je nainstalovat. Mají přitom daleko větší potenciál, než klasické konstrukce horizontální. Upozornili na to experti na letošním ročníku konference Solární energie a akumulace.
Podle vyhlášky 425/2024 Sb., která definuje agrovoltaické konstrukce, je možné umístit fotovoltaické moduly vertikální agrovoltaické výrobny elektřiny v jedné nebo více řadách, které se střídají se zemědělsky využitelnou plochou. Vyhláška dále stanovuje přesné rozměry konstrukcí i jejich rozestupy. Další podmínkou je, že zemědělsky využitelná plocha musí představovat nejméně 80 procent celkové plochy záměru vertikální agrovoltaické výrobny elektřiny.
„Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí tedy přistupují k nastavení podmínek jak k horizontálním, tak i vertikálním konstrukcím a ponechávají na uvážení provozovatelů agrovoltaik, kterému typu dají přednost,“ komentuje pro Obnovitelně.cz tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.
Jak ale sám dodává, plodiny, které je možné pod solárními panely pěstovat, jsou využitelné spíše pro horizontální konstrukci. Provozovatelé agrovoltaik proto ve skutečnosti úplně na výběr nemají, jak pro Obnovitelně.cz vysvětluje také Petr Zaal ze společnosti Bragen, která mezi prvními instalovala agrovoltaiku nad malinový sad.
„Legislativa sice umožňuje vertikální konstrukce, v rámci vyhlášky jsou ale určeny pouze trvale rostoucí kultury, jako borůvky, rybízy, dřeviny nebo ovocné stromy. To při využití vertikální konstrukce nedává smysl, ta se hodí na polnosti,“ vysvětluje Zaal. Investor proto podle platné legislativy klidně může na své pozemky nainstalovat vertikální solární panely. Mezi ně do řádků ale bude muset nasadit například vinice. Z ekonomického hlediska to tak nedává příliš velký smysl.
Vertikální konstrukce pak slouží spíše pro jednoleté plodiny, pro obilniny nebo na louky, tedy na zemědělské oblasti, kterých je v Česku většina. „Vertikální konstrukce skýtá výrazně větší potenciál, protože sadů a školek, kde můžete využít horizontální panely, je minimum. Procenta zemědělské půdy, kde by bylo možné pěstovat plodiny a přitom i vyrábět elektřinu, zůstávají nevyužita,“ dodává.
Strach z využití půdy
To je ale právě možná důvodem, proč je vyhláška definující agrovoltaiku, napsána tak, jak je. Přístup Ministerstva zemědělství i Ministerstva životního prostředí působí, že jsou oba resorty nakloněné horizontálním konstrukcím jen proto, že se týkají relativně malého množství půdy. A panuje obava, že by agrovoltaiku mohli investoři využít k tomu, aby stavěli fotovoltaické elektrárny na bonitní půdě. To je ale podle Bíma legislativně dobře podchycené a docházet by k tomu nemělo.
„Česká republika připravila výbornou legislativu pro agrovoltaiku, jelikož její základ stojí na nutnosti mít pozemek zapsaný v LPIS (veřejný registr půdy, pozn. red.), což zajišťuje pokračující zemědělskou činnost. Bohužel vyhláška stále omezuje povolené zemědělské kultury na ty trvalé, které v ČR zabírají méně jak 3 procenta zemědělského půdního fondu,“ komentuje pro Obnovitelně.cz Jiří Bím ze Solární asociace.
Pro umožnění těchto systémů v České republice je pak nutné do vyhlášky doplnit ornou půdu a trvalé travní porosty jako povolené kultury. Tyto systémy podle něj mají podporu samotných zemědělců, jelikož například při pěstování červené cibule by jim pomohl při sklizni vytvořený částečný stín.
Plodiny jako obilniny či cibule jsou ale podle mluvčího Bílého pěstovány na kultuře Standardní orná půda, což je zemědělská kultura s vůbec největší výměrou v České republice. „Její doplnění do § 2 vyhlášky by znamenalo možnost budování agrovoltaiky na většině výměry zemědělského půdního fondu ČR, což je legislativní nastavení, která zatím nemá podporu ani u vedení obou zainteresovaných resortů, ani u většiny zemědělských nevládních organizací,“ vysvětluje Bílý.
V sousedních zemích je to přitom běžné. „V Německu nebo Rakousku se již ve velkém staví projekty vertikální agrovoltaiky, kde se pěstuje například zelenina, nebo obiloviny mezi řadami panelů. Tyto systémy jsou velmi efektivní jak z pohledu využití plochy, tak z výrobního diagramu, který lépe pokrývá diagram spotřeby a pomáhá tak udržovat stabilní soustavu,“ dodává Bím.
Kombinace konstrukce solární elektrárny i funkčního pěstování plodin je ale stále dost náročná na projekt i na údržbu. Není tak příliš pravděpodobné, že by agrovoltaiku někdo zneužíval a zaplnil českou krajinu solárními panely a traktorem jezdil jen na oko. Stále totiž platí i další podmínky k instalaci velkého obnovitelného zdroje i k fungujícímu zemědělství.
Úvodní foto: Solární asociace / Jiří Bím