Do sdílení energie se zapojilo už přes 20 tisíc lidí. Stát to ale moc neusnadňuje, říká expertka

V srpnu loňského roku v České republice oficiálně odstartovalo sdílení elektřiny v rámci komunitní energetiky. Přestože legislativa už umožňuje zapojení domácností, obcí i firem do nového systému, skutečný rozvoj sdílení elektřiny zatím brzdí řada překážek. Odborníci se shodují, že bez systematické podpory, modernizace sítí a osvětové kampaně může Česká republika za evropským trendem dál zaostávat.

„My Češi jsme takoví skokani. V roce 2010 jsme měli velký boom fotovoltaických elektráren, to se odehrála velká vlna budování, ale nezvládli jsme to finančně. Kvůli tomu jsme se lekli, zabrzdili a řekli, že touhle cestou rozhodně nepůjdeme. Vyčkávali jsme ale zbytečně dlouho. Pak přišel další šok, když spadla Bohemia Energy, pak přišla válka na Ukrajině… My zkrátka potřebujeme vždy takové ekonomické pobídnutí, abychom začali cokoliv dělat,“ řekla Martina Krčová, členka Rady Energetického regulačního úřadu na setkání Pro moderní Česko ve Dvoře Králové nad Labem. Událost organizoval Svaz moderní energetiky ve spoupráci se Státním fondem životního prostředí a pod záštitou Ministerstva životního prostředí.

Přes zmíněné turbulence začal stát komunitní energetiku podporovat — alespoň legislativně. V praxi to ale podle Krčové zatím nestačí. „Komunitní energetika má před sebou celou řadu překážek. Český stát sice připravil legislativu, ale rozhodně jí cestu neusnadnil,“ uznává Krčová. Podle ní je celý systém stále na začátku a řada problémů se ukazuje až v praxi.

Jedním z nich je například přetížená nebo kapacitně vyčerpaná distribuční síť. „Častým problémem je nedostatečná kapacita sítě, takže nelze postavit novou fotovoltaiku. Také je plno oblastí, kde jsou zarezervované kapacity velkými zdroji, ačkoliv víme, že tam nikdy v budoucnu žádné stát nebudou,“ doplňuje Krčová. Pozitivní změnou je alespoň možnost, že distributor může dnes nevyužitou rezervaci zrušit.

I přes tyto komplikace systém sdílení energie už v praxi funguje. „Od počátku aktivity EDC, tedy od srpna, bylo nasdíleno zhruba 3 gigawatthodiny elektřiny. Předpokládáme, že s tím, jak nyní začínají mít fotovoltaiky přetoky, tak to číslo za letošní rok velmi rychle naroste,“ komentuje Jana Vránková z Elektroenergetického datového centra (EDC).

• Tip: Obyvatelé vydělávají na větru. První akcie větrníku Vítězná byly jen za korunu

Z aktuálních údajů EDC vyplývá, že březen 2025 přinesl zatím největší skok v historii sdílení: objem sdílené elektřiny dosáhl 3074 megawatthodin, což je více než za celý podzim 2024 a dvojnásobek únorových hodnot. Počet registrovaných uživatelů přesáhl hranici 20 tisíc a prudce roste i počet energetických společenství, jejichž množství se mezi únorem a březnem více než zdvojnásobilo.

Systém umožňuje dvě formy sdílení — aktivního zákazníka, tedy především mezi sousedy a rodinou (do jedenácti odběrných míst), a v rámci energetických společenství (až tisíc členů). Prvních 15 společenství již uzavřelo smlouvu s EDC, u Energetického regulačního úřadu je registrováno několik desítek dalších.

V komunitách může být i 200 tisíc lidí

EDC zároveň zaznamenalo jarní nárůst erudovanosti dotazů veřejnosti — call centrum v březnu vyřídilo dvojnásobek dotazů oproti únoru, přičemž lidé se stále více ptají na provozní a optimalizační otázky. „To svědčí o reálném zapojení uživatelů do sdílení a snaze skutečně efektivně využít možnosti, které nabízí,“ komentuje předseda představenstva EDC Petr Kusý.

„Je potřeba motivovat lidi, aby v době, kdy elektrárna vyrábí, elektřinu také spotřebovávali, zkrátka aby svou výrobnou nepřetěžovali síť. To je hlavní cíl komunitní energetiky,“ vysvětluje Martin Ander ze Svazu moderní energetiky. Sdílení reálně funguje v čtvrthodinových blocích, proto je důležité chápat rozdíl mezi sdílením a funkcí baterie. „Pokud máte proto fotovoltaiku i s baterií, za dopoledne můžete baterii dobít a večer její energii spotřebujete,“ doplňuje Vránková.

Rozvoj komunitní energetiky ale stojí nejen na jednotlivcích a obcích, ale také na státu a jeho přístupu ke struktuře energetické sítě. „Předpokládalo se, že se do sdílení elektřiny zapojí až 200 tisíc zákazníků a je jich zatím jen přes 20 tisíc. Je to ale především kvůli těm překážkám, které komunitní energetika má. Je proto třeba, abychom napnuli síly a dokázali, že komunity jsou funkční, že pomáhají lokalitám k bezpečnosti a že se to občanům vyplatí,“ říká Krčová.

„Ideální kombinací je vlastní zdroj, třeba obecní, k němu adekvátní baterie a sdílení elektřiny. To je největší benefit. V místě vyrábím, v místě sdílím, nic nemařím a navíc mám bezpečné množství elektřiny ve vlastním regionu, zaměstnávám místní lidi,“ shrnuje Krčová.

A jak by měla vypadat energetika budoucnosti? „Energetický mix by měly tvořit zdroje vyrábějící také v zimě, v noci nebo ve špičkových hodinách, například bioplyn nebo jiný obnovitelný zdroj,“ uzavírá Ander. Ostatně, příklad větrné elektrárny Vítězná dokládá, že se občané mohou pouštět i do větších projektů, než je pouze fotovoltaika na střeše.

Růst komunitní energetiky ukazuje, že decentralizovaná výroba a sdílení elektřiny nejsou jen ideou do budoucna, ale stávají se reálnou součástí české energetiky. Úspěšný rozvoj ale bude záviset nejen na počtu instalací nebo technologických možnostech, ale i na důvěře lidí, transparentních pravidlech a aktivní roli samospráv.

Zásadní pro další měsíce bude také to, jak se stát postaví k řešení přetížených sítí, jak podpoří vznik komunit a jak zpřístupní dostupné poradenství a investiční nástroje. Největší výzvou nyní je, aby přechod od nadšení ke stabilnímu provozu zvládla celá země.

Úvodní foto: Freepik