Právo na život zvítězilo. Švýcarské seniorky jako první uspěly v klimatické žalobě

Evropský soud pro lidská práva poprvé rozhodoval o klimatu: švýcarské seniorky uspěly, rozhodnutí ovlivní i českou žalobu.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) vydal v úterý 9. dubna 2024 rozhodnutí ve třech ostře sledovaných klimatických stížnostech, které k němu podali mladí Portugalci, francouzský exstarosta a švýcarské seniorky. V případu Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a ostatní proti Švýcarsku soud shledal, že došlo k porušení článku 6 (právo na spravedlivý proces) a 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

Poprvé v historii tak soud potvrdil, že Úmluva zahrnuje i ochranu před změnou klimatu, ačkoliv ji explicitně nezmiňuje, a že může dojít k porušení práva na respektování soukromého a rodinného života, pokud stát nesnižuje dostatečně emise skleníkových plynů, a neplní tak svoji povinnost chránit občany před škodlivými dopady změny klimatu.

Konkrétně by podle soudu měly státy – tedy v tomto případě Švýcarsko – stanovit, kdy dosáhnou klimatické neutrality (v zásadě však nejpozději okolo roku 2050), a přijmout účinná opatření k jejímu dosažení, včetně krátkodobých cílů a kontroly dodržování.

Švýcarky upozorňovaly zejména na to, že právě starší ženy jsou změnou klimatu nejvíce zasaženy a trpí zdravotními problémy během vln veder, jež se v důsledku změny klimatu zhoršují. Přitom Švýcarsko podle nich nesměřuje k dodržení klimatických cílů podle schválené a závazné Pařížské dohody z roku 2015. Švýcarské soudy však případ zamítly s odvoláním na politickou povahu sporu a to, že práva žen nejsou zasažena nezbytnou intenzitou.

Další dvě stížnosti – Carême proti Francii a Duarte Agostinho a ostatní proti Portugalsku a dalším 31 státům – soud odmítl z důvodu nepřijatelnosti. V případě pana Carême, francouzského občana a bývalého starosty obce Grande-Synthe ležící u severovýchodního pobřeží Francie, soud shledal, že vzhledem k tomu, že se odstěhoval do Bruselu, již nemá postavení oběti.

Obci Grande-Synthe však v minulosti francouzské soudy vyhověly a nařídily francouzské vládě přijmout opatření k snížení emisí skleníkových plynů o 40 procent do roku 2030. Stížnost mladých Portugalců soud rovněž odmítl z procesních důvodů, a to zejména proto, že se neobrátili nejprve na vnitrostátní portugalské soudy, což je jednou z podmínek přijatelnosti stížnosti u ESLP. Mladí Portugalci vedli řízení také proti dalším 31 evropským státům, takový postup podle soudu však není možný.

Tato rozhodnutí budou mít vliv nejen na rozhodování ESLP v dalších klimatických stížnostech, které byly prozatím odloženy, ale i na rozhodování jiných klimatických soudních sporů. Například ve věci české klimatické žaloby, kde spolek Klimatická žaloba, obec Svatý Jan pod Skalou a několik fyzických osob žalují vládu a čtyři relevantní ministerstva pro porušování lidských práv z důvodu nedostatečných klimatických opatření.

Nejvyšší správní soud přímo upozornil, že o klimatických stížnostech bude nyní rozhodovat ESLP a – jak připomínají žalobci – dokonce uvedl, že právě případ švýcarských seniorek je tomu českému nejpodobnější.

Z pohledu klimatického práva se tak jedná o přelomové rozhodnutí, ačkoliv vlastně jen došlo k potvrzení, že změna klimatu představuje vážnou hrozbu pro lidská práva přiznaná Úmluvou, a státy by měly přijímat účinná a neprodlená klimatická opatření v souladu s vědeckými poznatky, aby před ní – alespoň zčásti – chránily své občany.

Na druhou stranu ale nelze rozhodnutí Evropského práva považovat za úplnou revoluci. Soud posoudil každý případ zvlášť v souladu se svými procesními pravidly – koneckonců ani švýcarské seniorky neuspěly zcela – a i u dalších případů proto bude záležet na konkrétních okolnostech, důkazech a argumentech. Dopady klimatických žalob tak zůstávají nejasnou a nejen v akademické sféře diskutovanou otázkou.

Švýcarsko během doby, kdy se klimatické řízení vedlo, přijalo přísnější klimatický zákon. Jaký vliv na to měl probíhající spor, není jasné. Žaloby ale rozhodně zůstávají legitimním nástrojem, který mohou občané, již se cítí dotčeni na svých právech, využívat.

Autorkou textu je Eva Balounová z Akademie věd ČR

Foto: Freepik