Zavalitý predátor opět spatřen na Křivoklátsku. Kočka divoká může měřit přes jeden metr

Již potřetí zaznamenaly snímky z fotopasti vzácnou kočku divokou na Křivoklátsku. Ochránci přírody doufají, že se na místě usadí.

Fotopast zaznamenala v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko kočku divokou. V rozmezí necelých tří měsíců se to stalo již podruhé, na stejném místě se tato vzácná šelma objevila již v listopadu loňského roku. Monitoring šelem tu provádí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s dalšími experty.

„Že se kočku divokou podařilo na stejném místě zachytit již podruhé, by mohlo nasvědčovat, že zde má své stálé teritorium. Nejedná se však o první výskyt tohoto druhu na Křivoklátsku, z uplynulých tří let zde máme záznamy i z jiných míst. Nyní chceme zjistit, odkud sem kočka divoká dorazila, proto se zaměřujeme na získání materiálu pro analýzu DNA. K tomu se hodí například srst či zbytky trusu. Na Křivoklátsku má kočka divoká vhodné podmínky k životu, jsou tu listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem, členitým terénem se skalními výchozy a množstvím mrtvého dřeva. Její výskyt by byl potvrzením výjimečných hodnot tohoto území,“ vysvětluje Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů. Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30–40 centimetrů.

Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století. Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov. První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním moderní metody mapování, takzvaných fotopastí, podařilo opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách.

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá i zde. K jednotlivým případům pozorování je ale potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvorů skutečně rostou.

Na Křivoklátsku provádějí zoologové Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karel Lankaš a Josef Jedlička intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových stop již více než tři roky. Přitom spolupracují s experty Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem monitorujícími kočku divokou na Doupovsku a s pracovníky lesnických organizací působících v oblasti Křivoklátska. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.

Text: TZ AOPK ČR

Foto: Dawidovský, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons