Nezávislost na ruském plynu je otázkou svobody. Zelené zdroje posílí českou bezpečnost

V tíživé situaci bezprecendentního útoku Ruska vůči Ukrajině si musí Evropa uvědomit, že je stále závislá na dodávkách ropy nebo zemního plynu z Ruska. Zbavit se této nezdravé závislosti umožní rozvoj zelených zdrojů energie. Klíč k jejich využití je v rukou politiků, kteří nyní musí využít všechny možnosti pro posílení nezávislosti na ruských fosilních palivech. Portál Obnovitelně.cz se v glose zamýšlí nad tím, co je třeba udělat, abychom neměli Putina v zádech.

Martin Prax

24. 2. 2022

Zhruba 30 procent ropy proudí do Evropy z Ruska, v případě zemního plynu je to až 39 procent. Česká závislost na dodávkách z východu je ještě vyšší: až 50 procent ropy a téměř 90 procent plynu. Do Evropy sice proudí energie, která pohání ekonomiku, ale odtékají miliardy euro, které slouží Putinovi k udržení jeho moci. První mrtví na Ukrajině jsou tak obětí i naší slabosti.

Klíček k nezávislosti je využití mixu řešení: domácí obnovitelné zdroje, možnosti úspor energie v budovách a průmyslu a nástup čisté mobility, zejména elektromobility. To jsou recepty, které lze realizovat de facto okamžitě. Možná by někdo zasadil do množiny možných technologií také jaderné elektrárny. Ovšem stavba nového reaktoru je proces na více než 10 let. Reálně bude první kilowatthodiny dodávat spíše za 15 a více roků. K okamžité nezávislosti na ruských fosilních zdrojích by tak rozvoj jádra nepomohl, možná by jen odvedl pozornost právě od hned využitelných opatření.

Ale zpět k možnostem, které máme již nyní: Česko dlouhá léta stojí v rozvoji zelené energetiky na místě. Podíl obnovitelných zdrojů se pohybuje posledních 10 let mezi 13–14 procenty. Dávno nás předběhlo dosud v energetice hodně konzervativní Polsko. Minulý ministr průmyslu Karel Havlíček (za Hnutí ANO) se soustředil především na rozvoj jaderné energetiky. Navíc ještě tak hloupě, že se zdráhal z tendru na nový reaktor v Dukovanech vyřadit ruské uchazeče. Rosatom vypadl ze hry až po odhalení souvislostí výbuchu ve Vrběticích.

O názorech nového ministra Jozefa Síkely (za STAN) na dekarbonizaci toho moc netušíme. Zatím jen jeho ministerstvo odmítlo zařadit solární elektrárny mezi zdroje, které by mohly soutěžit o provozní podporu v rámci připravovaných aukcí. Může jít o neznalost nebo se spolehl na rady svého náměstka pro energetiku Reného Neděly, který má v energetice pověst muže spojeného s fosilním průmyslem. Pokud však chce ministr Síkela vyřadit nejrychleji realizovatelný zdroj, který může posílit naši nezávislost na fosilních zdrojích a to včetně těch dovážených z Ruska, nemá na ministerstvu co dělat.

Zelené možnosti

Možnosti růstu fotovoltaiky jsou do roku 2030 podle různých studií mezi 9 tisíci až 13 tisíci megawatty instalovaného výkonu. To by přineslo 9 až 13 terawatthodin čisté elektřiny ročně. Nejde však jen o fotovoltaiku. Města, která v minulosti vsadila na zelené teplo z biomasy, dnes mohou nabídnout spotřebitelům energii za dostupné ceny. Například dodávky ze strakonické teplárny se pohybují na spodní cenové hranici v celé republice. Konečný zákazník tak zaplatí 635 korun za gigajoul, přičemž odhadovaný celorepublikový průměr je okolo 740 korun. Nezdražili ani v Pelhřimově, kde díky produkci tepla pomocí lesní biomasy zůstanou ceny tepla na stejné výši jako loni. Pod 6 stovek se díky biomase dostávají také nabídky v Třebíči.

V oblasti zelených plynů lze čerpat potenciál bioplynu. CZ BIOM očekává, že do roku 2030 bude 150 až 200 bioplynových stanic vyrábět asi 500 milionů kubíků biometanu ročně. To odpovídá víc než čtvrtině roční spotřeby zemního plynu v domácnostech ČR. Biometan je plnohodnotná, obnovitelná náhrada zemního plynu.

Může si Česko v současné situaci odmítnout takový objem domácí energie, který je zcela nezávislý na dodávkách z Ruska?

Ministr Síkela by měl jako bývalý bankéř přitom chápat, že peníze za každý spotřebovaný krychlový metr plynu odtékají z místního hospodářství měst a obcí za hranice. Naopak například renovace budov nechá finance v domácí ekonomice. Izolační materiály se vyrábí přímo v Česku a dá práci místním firmám. Domácnost, která žije v zatepleném domě, ušetří ročně až desítky tisíc korun. Nejde přitom o žádná nová fakta. Studie, které kalkulovaly výhody úspor energie pro českou ekonomiku, jsou k dispozici více než dekádu. „Na každou miliardu korun, která se ročně investuje do zateplování, připadá 1000 pracovních míst, navíc rovnoměrně rozložených po celé republice. Investoři zaplatí převážně domácím stavebním firmám, takže peníze – na rozdíl od útraty za zemní plyn k vytápění – neodtečou do zahraničí,“ uvedla už v roce 2011 Hnutí DUHA na základě studie od ekonoma Miroslava Zámečníka.

Česko potřebuje takové lídry, kteří chápou, že musíme ještě víc intenzivně pracovat na transformaci energetiky. Právě obnovitelné zdroje a energetická účinnost jsou první možností, po které můžeme sáhnout, pokud chceme nahradit fosilní paliva. Jejich útlum je dnes tématem nejen ochrany klimatu, ale v případě paliv dovážených z Ruska také otázkou svobody.

Autor: Martin Prax

FOTO: Pixabay (ilustrační foto - ruský prezident Putin)