Hraboš se nedá porazit. Můžeme jen udržet jeho populaci v únosných mezích

Hraboš se nedá porazit. Můžeme jen udržet jeho populaci v únosných mezích

27. srpna 2019

„V krajině intenzivního zemědělského hospodaření jsou porušeny přirozené vazby mezi jejími přírodními složkami, které jsou normálně schopny zpětně regulovat a tlumit extrémní výkyvy, jako je přemnožení některého druhu. Proto se zamýšlíme nad problémem letošního extrémního přemnožení hraboše, hledáme příčiny a snažíme se nahlédnout do budoucnosti,“ říká doc. RNDr. Marta Heroldová, Ph.D., vedoucí Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně k přemnožení hraboše polního v české krajině. V rozhovoru se také dočtete, jaký postup paní docentka doporučuje českým zemědělcům v boji s hrabošem, za jakých podmínek můžeme očekávat přemnožení daného druhu znovu a co by pomohlo české krajině.

Z jakých důvodů podle Vašeho názoru došlo k přemnožení hraboše polního v
české krajině?

K přemnožení hraboše polního došlo souhrnem příznivých faktorů pro jeho rozmnožování. Již loni na podzim byly jeho populace silnější, mírná zima jim vzápětí umožnila dobře přezimovat a na jaře se brzy začít rozmnožovat. Výrazný impuls k zesílení rozmnožování dostaly populace hrabošů v podobě kratšího, ale důležitého deštivého období v květnu (červnu), kdy prudce narostla mladá vegetace. V zemědělské krajině má hraboš příznivé podmínky k přezimování především v ozimech, vojtěšce a lánech řepky. Hraboš se stěhuje do řepky, jakmile na podzim vytvoří první listy a potom i listové růžice a pokryje půdu souvislou vrstvu velmi výživné rostlinné hmoty.

Oproti ostatním plodinám zde má i dostatečně bezpečný kryt. Tam se živí do jejího odkvetení a tvorby šešulí, kdy potravní nabídka zelené hmoty silně klesá, protože její listy se na stvolech posunují stále výš a jsou pro něj nedostupné. Zralá řepka je pak pro hraboše polního již většinou jakousi pouští a on se přesouvá na její okraje a do okolních plodin. Podobně se usídlí i v ozimém obilí, ale jeho přítomnost je tam, na spásané vegetaci více patrná a hraboš může být loven predátory s větším úspěchem. Pokud je podzim teplý s malým množstvím srážek, což v posledních letech rozhodně byl, hraboš prodlouží období rozmnožování nejen do konce září, ale i déle a zimu pak přežívá s poměrně velkou početností. Na jaře se potom začne rozmnožovat dokonce již v únoru (ojediněle lze nalézt březí samice již koncem ledna). To ovšem způsobí, že již začátkem března začne do rozmnožování vstupovat i první jarní generace, což značně urychlí další množení. 

Jak hodnotíte postup plošného umisťování Stutoxu II na česká pole?

Aplikace Stutoxu II, kdy došlo k úhynu zvířat, byla v zásadě chybná svým provedením. Předně termín „plošná aplikace“ byl v nařízení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského zavádějící, protože v povolení k aplikaci byla vyjmenována vedle plodin i řada dalších prostředí, kam je možno přípravek Stutox II aplikovat. To v široké veřejnosti vyvolalo dojem, že se má aplikovat plošně „na celou jižní Moravu“. Obrázky mrtvých zvířat na polích po chybné aplikaci vyvolaly vlnu odporu. Aplikace jedu v době, kdy se na podmítnutá pole slétají hejna tažných ptáků a hraboše konzumují, je mimo diskuzi. 

Rozumím tomu správně, že z Vašeho pohledu není problematický aplikovaný jed sám o sobě, ale způsob jeho aplikace. Jak Stutox tedy v přírodě funguje?

Stutox se v zemědělské praxi běžně používal a používá, a to zejména na ošetření jednotlivých parcel s plodinou zasídlenou větším počtem hrabošů. Rostlinolékařští inspektoři Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (UKZÚZ) dvakrát do roka evidují a zveřejňují na svých stránkách populační hustoty hraboše polního podle počtu užívaných nor na 1 hektar a podle ustálené metodiky doporučují závazná opatření, včetně snížení početnosti hrabošů ošetřením pesticidními prostředky. V případě potřeby je monitoring častější, tak jak se to letos děje. Stutox je všude ve světě považován za jeden z nejbezpečnějších rodenticidů pro použití na ochranu plodin. Musí se ovšem respektovat přesná technologie postupů, ochrany přírody i člověka. 

Účinnou látkou Stutoxu je fosfid zinečnatý v 5% koncentraci. Jde o anorganickou sloučeninu, která se v kyselém prostředí žaludku rozkládá a uvolňuje jedovatý fosforovodík. Po aplikaci do porostu se po styku s vlhkým substrátem granule rozpadají v průběhu 2–3 dnů, například působením ranní rosy. Tím je omezena doba expozice a riziko otrav necílových druhů klesá, neboť mizí jeho atraktivita pro potenciální konzumenty. Stutox nekontaminuje prostředí žádnými jedovatými produkty. Fosfid zinečnatý se rozkládá na fosforovodík, který okamžitě reaguje s ostatními látkami a mění se na fosforečnany, což jsou v podstatě hnojiva, a zinek vytváří soli, které se normálně v půdním prostředí vyskytují. Proto jsou otravy vzácné a vznikají nejpravděpodobněji porušením technologické kázně (vytvářením hromádek nástrahy).

Souhlasíte s názorem, že přemnožené populace hraboše polního se přirozeně zredukují samy?

Redukci početnosti hraboše polního způsobí především člověk sklizní hlavních plodin, tedy obilovin a řepky. Populace hraboše přijdou v tu chvíli nejen o obrovskou nabídku kvalitní potravy, ale i o úkryt před predátory. Odhaduje se, že hyne přibližně polovina jeho populací. Další hraboši migrují ze sklizených polí do okolní zelené vegetace (z plodin je to kukuřice, slunečnice, cukrovka) a do trvalých porostů. Další ale zůstávají, protože mají dostatečnou zásobu nasbírané potravy a také se živí posklizňovými zbytky a čekají, až vyklíčí výdrol, a živí se druhy plevelů, které dostaly šanci vyrůst. Tato populace se likviduje orbou. 

Obvykle se populace hrabošů během roku z nízkých jarních stavů rozmnožováním zvýší (osciluje) k podzimním vyšším hustotám. V průběhu několika let (nejčastěji 3 až 5), se populační hustota hraboše postupně dále zvyšuje, až dosáhne maxima, načež se v důsledku různých vnitropopulačních i vnějších příčin zhroutí a zůstane jen minimum přeživších jedinců v refugiích, obvykle v travních porostech, ze kterých se postupně zase znovu namnoží. Proto předpokládáme, že tam, kde bylo přemnožení hrabošů, populace půjde dolů.

Jak by podle Vás měli zemědělci v případě přemnožení hraboše polního správně postupovat? Máte pro ně nějaká doporučení?

Zemědělcům doporučujeme hlubokou orbu i tam, kde se používá bezorebný způsob. Velkou roli v pomoci s hraboši mají i predátoři, kteří při hluboké orbě živé jedince konzumují. Orbou se likviduje také celý systém nor s hnízdy a zásobárnami i zimní nory, které se u hraboše nacházejí až do hloubky 30 cm. Predátoři navíc v letošním roce úspěšně vyvedli mláďata, a tak bychom mohli předpokládat, že v příštím roce více pomohou redukovat hraboše. To je ovšem podmíněno krajinou poskytující predátorům možnost zahnízdit. 

Vnímáte v intenzitě přemnožení nějaké lokální odchylky, nebo se skutečně jedná o plošný problém postihující celé území ČR?

Mozaikovité zasídlení naší krajiny hrabošem polním je dáno celkovou variabilitou naší krajiny. Jeho letošní rozšíření si můžeme ověřit také na mapách, kde pracovníci Rostlinolékařské správy (pod ÚKZUZ) mapují výskyt hraboše podle počtu užívaných nor na hektar a můžeme to potvrdit i podle našich zkušeností v terénu. I když i toto je zavádějící, protože zůstává mnoho nor již opuštěných, ale jenom prudký déšť, který zalije staré nory, nebo metoda zašlapávání všech nor a počítání znovu otevřených, živých, je přesnější. 

Co nám podle Vás říká přemnožení hraboše o české krajině a jejím ekosystému? Můžeme předpokládat, že se podobné jevy budou opakovat a je zde ještě
možnost k tomu, abychom se jim mohli vyvarovat? 

Hraboš polní je a bude stálým obyvatelem naší krajiny, a to především krajiny zemědělské. Ideální podmínky pro život nachází na vysoce bonitních půdách v nadmořských výškách 200–600 m n. m. a je významnou součástí potravního řetězce mnohých predátorů.  V krajině intenzivního zemědělského využívání, a to především v oblasti jižní Moravy, kde výměry polí dosahují i stovky hektarů, však nemají predátoři mnoho možností se trvale zabydlet. Zmenšením výměr polí a obnovením mezí, remízků a jakýchkoliv trvalých porostů zvyšujících diverzitu krajiny by se rovnováha mezi predátorem a kořistí lépe vyrovnávala a fungovala jako trvalá ochrana. Takový charakter měla naše krajina v minulosti. Její návrat však představuje dlouhodobý proces a krajina, dnes v mnoha směrech ochuzená, je náchylná k poruchám rovnováhy a k přemnožování různých organismů. Nejde nám o to hraboše vyhubit, ale udržet jeho populace v únosných mezích.  

Pokud se u hraboše polního bude zvyšovat počet období se stoupající teplotou a nedostatkem srážek, bude jeho přemnožování možno očekávat znovu. V takovém případě bude nutné zvýšit počet kontrol populační hustoty hraboše polního v průběhu kalendářního roku, na nebezpečí možnosti přemnožení včas upozorňovat a v extrémních případech sáhnout k promyšleným opatřením.

 

Doc. RNDr. Marta Heroldová, Ph.D., v současnosti působí jako vedoucí vědecko-výzkumná pracovnice na Ústavu ekologie lesa MENDELU Brno. Většinu profesního života pracovala na Ústavu biologie obratlovců AV ČR na výzkumu diverzity společenstev drobných savců a výzkumu potravních strategií herbivorních savců (jak kopytníků, tak drobných savců). V poslední době pomáhá řešit problémy v souvislosti s hynutím lesních porostů v důsledku sucha.