Přírodní druhy mizí rekordním tempem. Bude to jako vymírání dinosaurů

Přírodní druhy mizí rekordním tempem. Bude to jako vymírání dinosaurů

11. května 2019

Podle v pondělí zveřejněné zprávy Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) hrozí vlivem člověka a lidské činnosti vyhynutí jednomu milionu druhů rostlin a zvířat. „Tempo vymírání je dnes o jeden nebo dva řády rychlejší, než činil průměr posledních deseti milionů let,“ komentuje zprávu ekolog Vojtěch Kotecký. Autoři zprávy uvedli, že k obnově poškozených ekosystémů může pomoci pouze rozsáhlá reforma zemědělsko-potravinářského průmyslu a hluboké změny ve způsobu výroby a spotřeby. Jaké jsou hlavní závěry zprávy, co z nich vyplývá pro Česko a jak k lepší ochraně přírody mohou přispět politici, firmy či jednotlivci? O tom jsme hovořili s Vojtěchem Koteckým z analytického centra Glopolis.

Jak by se dalo nejlépe vyjádřit hlavní poselství zveřejněných závěrů? 

Nadměrně čerpáme živou přírodu, a tím postupně měníme náš svět k nepoznání. Ve velkém mizí rozmanitost flóry i fauny – ale také drobný a nenápadný život, od kterého odvisí naše živobytí, třeba úrodnost půdy. 

Český ekolog David Storch v rozhovoru pro DVTV uvádí, že zatím postrádáme data, která by potvrzovala, že žijeme v éře šestého velkého vymírání druhů. Podle Storcha lze nanejvýš doložit, že stojíme na prahu takového vymírání. Je v tomto směru zveřejněná zpráva přelomová, přináší dostatečné důkazy o tom, že už skutečně v šestém masivním vymírání žijeme? 

V tomhle nejsou nijak ve sporu. Tempo vymírání je dnes o jeden nebo dva řády rychlejší, než činil průměr posledních deseti milionů let – tedy průměr z doby, kdy se mimo jiné střídaly doby ledové a meziledové, takže rozhodně nepatřila k nejklidnějším momentům v historii života. V pradávné minulosti došlo k pěti velkým vymíráním, během nichž na Zemi najednou vymizely více než tři čtvrtiny života. Naposledy před pětašedesáti miliony let, když skončili dinosauři. Pokud bude pokračovat současný trend, současné vymírání dostane srovnatelné rozměry. Což se asi stane, budeme-li dál měnit tvář světa stejně jako doposud. David Storch jenom upozorňuje, že by to ale trvalo přinejmenším stovky, možná tisíce let. Směřujeme k šestému velkému vymírání, ale počet prozatím vymřelých druhů předchozím megavymíráním ještě ani zdaleka neodpovídá. Představte si, že sprintujete stovku a po třech sekundách máte za sebou už pětatřicet metrů. Je celkem jasné, že běžíte na světový rekord. Ale světového rekordu jste ještě nedosáhli. Třeba upadnete. A my možná začneme lépe chránit přírodu, takže se nám šestému velkému vymírání podaří zabránit. 

Existují i jiné důvody než přírodní a estetické hodnoty, proč by nás vůbec mělo znepokojovat hynutí mnoha druhů ptáků, ryb, savců, rostlin či devastace ekosystémů? Vždyť vznik a zánik jednotlivých druhů je přirozený. Jinými slovy, proč jsou mizející druhy a ekosystémy pro člověka tak důležité? 

Zpráva se speciálně a podrobně zabývá také naprosto praktickými službami, které nám příroda dodává a které jsou důležité pro naše živobytí. Kupříkladu kvůli ubývání včel, čmeláků a dalších opylovačů je ohroženo pěstování plodin, které ročně dodávají úrodu za 235 až 577 miliard dolarů. Vinou špatného hospodaření klesla úrodnost půdy už na čtvrtině souše. Z osmnácti služeb, kterými příroda přispívá našim životům a které zpráva posuzovala, čtrnáct od roku 1970 ubylo. Nicméně hodnota mizejících druhů je v posledku možná i pro nás důležitější než všechno ostatní. Utváří svět a tudíž i náš domov, jak jej známe. 

Zveřejněné shrnutí zprávy popisuje dění po celém světě a shrnuje je do obecných kategorií. Která zjištění jsou důležitá a zajímavá pro Česko? 

Patrně důležitost každodenní, prachobyčejné přírody kolem nás, kterou skládají myriády zvířat a rostlin. Nejde jenom o slony nebo velryby, vlky a orly, tropické pralesy a národní parky. Stejnou starost potřebujeme mít o rozmanitost hmyzu na našem venkově, pestré a zdravé lesy, o žížaly v půdě. 

Zpráva také přináší obecná doporučení, jaké politické kroky je třeba učinit, aby se nepříznivý stav a vývoj věcí změnil. Jaké ponaučení si z nich mohou vzít čeští politici a úředníci, tedy ti, kteří tvoří zákony, vyhlášky a normy, které mají v konečném důsledky největší vliv na stav přírody, krajiny a životního prostředí? V čem by se česká praxe měla podle zprávy změnit? 

Především potřebujeme, aby se péče o živou přírodu – a také o vláhu v krajině nebo úrodnou půdu – stala jedním ze středobodů naší ekonomiky. Neměli bychom ji svorně outsourcovat jenom úřadům a organizacím, co ji mají přímo v popisu práce. Čemuž se samozřejmě musí přizpůsobit pravidla. Kupříkladu zemědělské dotace by už neměly spočívat v platbě za výrobu, v pevném paušálu za každý hektar pole, ale platit farmářům za veřejné služby – za péči o krajinu, zadržování vody, vytváření zeleně a podobně. Podobně státní lesy by neměly sloužit v prvé řadě jako pěstitel dřeva, nýbrž především pečovat o krajinu a vytvářet v ní místo pro přírodu. 

Leží odpovědnost jenom na politicích a úřednících, nebo se může ze zjištění stovek světových expertů na ochranu přírodního bohatství poučit každý z nás? Můžeme nějakým způsobem jako jednotlivci ovlivnit negativní trendy, které sledujeme? Můžeme nějak přispět k lepší ochraně přírody u nás či ve světě? 

Určitě. Hlavní příčinou, proč živé přírody ubývá, je velkozemědělství a těžba dřeva. Každý může hodně pomoci už jenom tím, že začne nakupovat biopotraviny. Pocházejí z farem, kde dodržují pravidla ekologického zemědělství. Vytvářejí ostrůvky života v intenzivní krajině. Přitom mají dobré výsledky. Zpráva připomněla, že malé farmy – které obvykle lépe pečují o půdu a dávají místo pro přírodu – produkují 30 % světových plodin a 30 % globální spotřeby kalorií. Přitom používají jenom asi čtvrtinu půdy. Jsou tedy efektivnější než velkovýroba. Nebo můžeme nakupovat certifikované dřevo a papír z lesů, kde se dodržují pravidla zdravého hospodaření s certifikací FSC. 

A za druhé by se také v Česku mohlo stát dobrým zvykem stát se členem nebo drobným přispěvatelem nějaké ekologické organizace, byť naprosto pasivním. V evropských zemích mívají běžně miliony podporovatelů, kteří jim pravidelně pomáhají něčím, jako stokorunou měsíčně. Je to hrozně důležité. Hodně z věcí, které se u nás v posledních letech povedly v péči o přírodu nebo zdravější lesy, by se nestaly bez dobré a systematické práce ekologických organizací. 

Ale hodně důležité jsou také firmy. Součástí developerských projektů by se třeba mohla rutinně stávat motýlí loučka nebo tůňka s vážkami. Hodně velkých podniků také v posledních letech začalo systematicky mapovat a snižovat ekologickou stopu svých dodavatelských řetězců. Postupně určují svým dodavatelům a dodavatelům svých dodavatelů standardy, jaké musí dodržovat. Nejspíš by se také české firmy měly začít tímto rozměrem zabývat. 

Profesor Pavel Kindlmann z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, český spoluautor hodnotící zprávy IPBES, se domnívá, že by měl vzniknout „světový fond oprav divočiny“, kterým by se sanovaly největší škody. Co o tomto fondu soudíte? 

Je to hodně důležité. Velká část přírody mizí v nejchudších zemích světa. S ochranou bychom jim měli pomoci ze dvou důvodů. Za prvé divoká příroda dejme tomu v Africe je také součástí našeho světa. Nechceme asi nechat jenom na Afričanech, jestli ho budeme nadále sdílet se slony, lvy nebo gorilami. Jenomže oni je buď budou chránit s naší pomocí, nebo je chránit nebudou. Sami na to nedokážou najít prostředky. A za druhé neseme beztak nemalou část odpovědnosti, protože velkou stopou na tyto části světa došlapujeme i my sami. Evropské země používají potraviny vyrobené na asi 2,7 milionu hektarů půdy – z toho milion tvoří importované plodiny ze zemí mimo Evropu. Hodně se mluví o palmovém oleji. Podobně také krmná sója. České zemědělství krmí skot, prasata a drůbež sójou z jihoamerických plantáží, k jejímuž vypěstování je potřeba plocha odpovídající polovině Zlínského kraje. Latifundie – a potažmo naše vlastní velkochovy – doslova konzumují Amazonský prales a neskutečně bohatou, unikátní brazilskou savanu Cerrado. Takže ano, chtělo by to fond oprav, do kterého budou svorně přispívat všichni uživatelé. 

 

Mgr. Vojtěch Kotecký, PhD., v minulosti působil jako dlouholetý programový ředitel Hnutí Duha, český člen Přátel Země – Friends of the Earth. V současnosti působí v analytickém centru Glopolis, v němž se věnuje změně klimatu, ekologicky příznivému zemědělství, lesnictví a ochraně přírody. Je pravidelným přispěvatelem týdeníku Respekt.

Shrnutí zprávy: Podle v pondělí zveřejněné souhrnné zprávy Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) vlivem člověka a lidské činnosti hrozí jednomu milionu druhů rostlin a zvířat vyhynutí. Rozloha přírodních ekosystémů se zmenšila o polovinu, vyhynutí hrozí 40 % obojživelníků, třetině korálů a téměř jedné třetině mořských savců, z nichž mnoho může vyhynout už v následujících desetiletích. Rychlost, jakou dochází k vymírání druhů rostlin a zvířat, je rychlejší v násobcích desítek až stovek než přirozená míra vymírání za posledních 10 milionů let. To jsou jen některá fakta z nedávno zveřejněné nejkomplexnější hodnotící zprávy o životě na Zemi, na které tři roky pracovalo 450 vědců. 

Autoři zprávy uvádí, že obnovit poškozené ekosystémy může pouze důkladná reforma zemědělské výroby, potravinářského průmyslu a dalekosáhlé změny ve způsobu výroby a spotřeby. Devastace ekosystémů má podle zprávy pět hlavních příčin: využívání půdy v zemědělství a odlesňování, lov a rybolov, změna klimatu, znečištění a invazivní druhy. Vážně poškozeno je 75 % suchozemského prostředí a 66 % moří.