Ekonomický restart Evropy je třeba zasadit do klimatické strategie Zelené dohody

Posílit udržitelnost hospodářství Evropské unie, a to tím, že se změna klimatu uchopí primárně jako jedinečná příležitost, ne jako nepřekonatelná výzva. To je smyslem Zelené dohody pro Evropu, plánu, který představila Evropská komise v prosinci 2019 a díky němuž by státy EU měly koordinovaně a efektivně reagovat na skutečnost, že průměrná globální teplota se rapidně zvyšuje, dopady změny klimatu se zintenzivňují a že již dále nejde tyto souvislosti, projevující se po celém světě čím dál více, přehlížet. Dle Zelené dohody pro Evropu by tak měl být příspěvek EU ke změně klimatu do roku 2050 v podobě emisí skleníkových plynů celkově nulový, EU by se měla stát tzv. klimaticky neutrální. Nově předložený návrh klimatického zákona ze 4. března 2020, jenž má formu nařízení, dává Zelené dohodě konkrétnějších rysů. Představuje jeden z prvních strategických dokumentů, které teoretické plány převádějí do praktické roviny.  

Reakce EU v podobě Zelené dohody zahrnuje komplexní řešení

Vzhledem k tomu, že se dopady změny klimatu projevují v každé oblasti lidské činnosti či hospodářství a zásadním způsobem ovlivňují stav biodiverzity a kvalitu ekosystémových služeb, je snahou Evropské komise postihnout všechny souvislosti a čelit změně klimatu a jejím dopadům adekvátním způsobem. Zelená dohoda tak upřesňuje, že zajištění udržitelnosti hospodářství EU musí jít ruku v ruce s ochranou klimatu a životního prostředí a zároveň zajistit spravedlivé a inkluzivní zapojení všech regionů i soukromých subjektů nebo nás všech, jednotlivců. Přechod na klimatickou neutralitu bude také zásadní v tom, že hospodářský růst EU bude oddělen od využívání zdrojů. Ty se stanou do jisté míry „obnovitelnými“ – v rámci důrazu na čisté oběhové hospodářství by jakýkoliv odpad měl být opět účinně využit jako vstup do dalších procesů. Tím se logicky zamezí jak plýtvání zdroji, tak dalšímu znečištění, které je těmito zdroji způsobeno – již ve formě odpadů, a které má prokazatelně negativní vliv jak na prostředí a přírodu kolem nás, tak na naše zdraví.

Osm zásadních oblastí pro dosažení klimatické neutrality nejen EU

Dosažení klimatické neutrality zahrnuje zásadní změny napříč odvětvími. Lidská činnost v současné době za sebou zanechává značnou uhlíkovou stopu, a proto je zřejmé, že navrhované změny musí být doslova transformační. Zatímco jednotlivá opatření jsou uvedena přímo v dokumentu a představují relativně vyčerpávající seznam tipů, jak dekarbonizace docílit, přiblížíme alespoň osm oblastí, do nichž jednotlivá opatření spadají a která jsou pro zlepšení stavu klimatu naprosto nepostradatelná. V rámci transformace hospodářství EU je tedy nezbytné, aby EU jako celek zvýšila své klimatické ambice pro roky 2030 a 2050, dodávala čistou, dostupnou a bezpečnou energii, mobilizovala průmysl a podporovala jeho zapojení do oběhového hospodářství, budovala a modernizovala účinně s ohledem na vynaloženou energii a zdroje, razantně snížila znečištění (doslova detoxikovala) prostředí, zachovala a obnovovala biologickou rozmanitost, vytvořila spravedlivý potravinový systém a v neposlední řadě urychlovala přechod k udržitelné a chytré mobilitě. Samozřejmostí je ze strany EK také aktivní podpora rekvalifikace a vzdělání obecně, které umožní využít výhody plynoucí z transformace. Přizváním zainteresovaných osob, jimiž jsme do jisté míry všichni, do přípravy unijní legislativy například prostřednictvím veřejných konzultací nebo upozorněním na třecí místa a vypracováním analýz by nakonec měla být naplněna přísaha, aby chystané změny byly koherentní a naplňovaly jednoduchý požadavek – nezpůsobit újmu.

Spravedlivě a společně

Opatření v jednotlivých oblastech nejsou sama od sebe dostatečná a nemohou probíhat ve vakuu, odtržená od dalších procesů. Důležité bude, aby současná věda a výzkum podporovaly inovace v daných oblastech a významně tak pomohly uvolnit potenciál, který se v dekarbonizačním procesu skrývá. Investiční plán pro udržitelnou Evropu a alokace minimálně 30 % z tzv. InvestEU fondu mají také přispět k posílení investic, které vytvoří rámec umožňující rozvoj nízko-emisních technologií a podporu uhlíkově-nenáročného životního stylu. Spolupráce s Evropskou investiční bankou, využití výnosů z emisních povolenek či již existujících fondů, změna nastavení daní nebo určení, že 25 % rozpočtu EU bude věnováno na klimatické politiky, je jen pět příkladů z mnohých, pomocí kterých má být udržitelným způsobem financována realizace unijních klimatických ambicí. Součástí Investičního plánu bude také Mechanismus spravedlivého přechodu, včetně Fondu spravedlivého přechodu. Cílem tohoto mechanismu bude zajištění prostředků těm regionům a odvětvím, které budou přechodem na klimaticko-neutrální hospodářství zasaženy nejvíce, a to například z toho důvodu, že jsou v současnosti závislé na fosilních zdrojích nebo na uhlíkově náročných postupech. Zapojení soukromého sektoru je z pohledu potřebných investic do udržitelného podnikání nezbytné. Mezi další navrhovaná opatření patří například i jednodušší identifikace investic, které přispívají ke zlepšení stavu životního prostředí a které jsou (ne)udržitelné. 

Změny směrem dovnitř EU i ven

Evropská unie je v současnosti v oblasti ochrany klimatu nejaktivnějším aktérem v mezinárodním dění a Zelená dohoda tuto skutečnost dále zdůrazňuje. Plán navrhuje, aby se zefektivnila tzv. zelená diplomacie EU, která bude téma změny klimatu a potřeby jejího šetření komunikovat bilaterálně i multilaterálně, a to jak se státy mimo EU, tak i s mezinárodními organizacemi. Páteří jednání bude Pařížská dohoda z roku 2015. Právě její ratifikací se státy zavázaly k omezení růstu průměrné globální teploty. Přeshraniční spolupráce je zásadní uvědomíme-li si, že přes 80 % emisí skleníkových plynů pochází z 20 nejvýznamnějších ekonomik světa, ze sdružení států patřících do skupiny G20. Problematika změny klimatu by se také měla čím dál více promítat do jednání mezi EU a Čínou, státy Afriky a do nastavení mezinárodních tržních pravidel. Podporou udržitelných vzorců napříč spotřebitelskými a dodavatelskými řetězci budou vytvořeny standardy, prostřednictvím kterých by měla například i výroba mimo EU zahrnovat nízko-emisní principy a postupy. Vize také upozorňuje na bezpečnostní aspekt změny klimatu, na potřebnou stabilizaci prostředí a na zvyšování odolnosti států.

Společně v rámci Evropského klimatického paktu

Výše uvedené změny a opatření budou mít v konečném důsledku dopad na každodenní režimy a chování občanů (nejen) EU. Jednotlivci nebo i komunity se tak mohou zapojit do nastavení nových pravidel klimaticko-neutrálního fungování společnosti například prostřednictvím tzv. Evropského klimatického paktu. Tento pakt bude sloužit jako platforma, která umožní sdílet informace a řešení a která má také propojovat soukromý sektor, obce, výzkumné organizace nebo třeba skupiny spotřebitelů. Je zřejmé, že tento pakt bude stavět již na stávajících funkčních projektech EU. Nelze tak například opomenout Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky. Tento pakt má v současnosti přes 10 000 signatářů a jeho smyslem je podpořit primárně obce v přijetí závazků ke snížení emisí skleníkových plynů a také posílení odolnosti obcí vůči dopadům, které změnu klimatu doprovází. Další iniciativou z mnoha je CitizENV, která usnadňuje komunikaci mladých Evropanů o budoucím stavu životního prostředí v EU.

Návrh klimatického zákona jako rámec pro dosažení klimatické neutrality

Očekávaný návrh klimatického zákona je konkrétním příspěvkem k vizi představené ve výše zmíněné růstové strategii EU. Staví také na přijetí klimatické neutrality EU do roku 2050, cíle, který byl schválen již 14. března 2019 Evropským parlamentem. Návrh zákona upřesňuje principy, ze kterých vychází, přičemž neopomíjí potřebu konzistentních politik napříč EU a například role subsidiarity – zásady, dle které se má o veřejných záležitostech jednat na nejnižším stupni veřejné správy, a tedy co nejblíže občanům. Zcela zásadním prvkem návrhu klimatického zákona je zakotvení právního závazku docílení klimatické neutrality do roku 2050. Tohoto cíle by mělo být dosaženo mimo jiné tím, že od roku 2030 by Evropská komise prostřednictvím tzv. aktu v přenesené pravomoci mohla stanovit v oblasti ochrany klimatu dílčí cíle a již by nebylo potřeba, aby tyto cíle byly členskými státy EU a Evropským parlamentem schvalovány. Členské státy i Parlament by měl ale v případě nesouhlasu možnost proces zastavit. Co se týče konkrétních hodnot, dle návrhu zákona je nezbytné, aby EU v porovnání s rokem 1990 snížila emise skleníkových plynů do roku 2030 místo o současných 40 % o 50 až 55 %. 

Cesta k naplňování vize pokračuje

Zelená dohoda pro Evropu je plánem, na základě kterého se postupně vytvářejí nové, čím dál vice zpřesňující dokumenty, jak vize do roku 2050 dosáhnout. Vedle návrhu klimatického zákona byl představen – a v březnu 2020 také přijat - Akční plán pro oběhové hospodářství. Konkurenceschopná cirkulární ekonomika tak tvoří stěžejní a naprosto nepostradatelný prvek na cestě k naplnění Zelené dohody pro Evropu. Do konce března tohoto roku by EK měla také přijmout Evropskou průmyslovou strategii založenou na digitalizaci, podpoře malých a středních podniků a samozřejmě na principu klimatické neutrality. Rovněž by měly být představeny dlouhodobě očekávané strategie zaměřené na udržitelnost potravinářského systému (Strategie od zemědělce ke spotřebiteli) a na ochranu a obnovu přírodních zdrojů (Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti). 

V souvislosti s ambicemi v oblasti ochrany klimatu je nutné zmínit plánované představení Komplexního plánu na odpovědné zvýšení cíle EU v oblasti klimatu nejméně na 50 % a směrem k 55 %. Tento plán by měl být představen v létě tohoto roku. Zda se vize EU naplní je otázkou, zásadní roli bude hrát spolupráce jednotlivých členských států EU a jejich přístup k proveditelnosti změn. Faktem ale zůstává, že bez plánů na implementaci opatření v jednotlivých odvětvích by EU směřovala k selhání.



Zdroje: Zelená dohoda pro Evropu, návrh klimatického zákona, Evropský klimatický pakt, Pakt starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky, Akční plán pro oběhové hospodářství, Evropská průmyslová strategie

FOTO: zdroj: EC - Audiovisual Service, European @Uni@, 2018