Partnerský vztah a třídění odpadu: vytřídí vám přístup k recyklaci vašeho partnera?

V minulosti jsem četla o studii, podle které mají ženy procentuálně větší sklony k pro environmentálnímu chování, například k třídění odpadu než muži. Důvodem je údajně rozdělení na ženské a mužské role, kdy je žena považována za pečující osobu odpovědnou za chod domácnosti, a právě třídění odpadu je tedy považováno za projev ženského chování. Studie dále nabízela možné vysvětlení toho, proč muži třídí méně, považují to za zženštilé, a dokonce by se mohli obávat, že budou považováni za gaye. Jestli je toto zjištění možné aplikovat na širokou veřejnost, nedokážu posoudit, ale z vlastní praxe musím potvrdit, že na tom něco je.

U nás doma třídíme odpad, klasicky na plasty, papír a sklo. Většinou má na starosti vyvážení tohoto odpadu partner, stejně jako vynášení odpadkového koše. Ve dvou ze tří případů se to neobejde bez komentáře ve smyslu, že je třídění na nic a stejně všechen odpad končí v brněnské spalovně. Zatím jsem neměla odvahu se zeptat, zda mu třídění odpadu vadí, protože si při vysypávání papíru do modré popelnice připadá jako gay. Nerada bych, aby mi nádoba na papír přistála na hlavě. 

Plasty nebrat, látkovou tašku ano

Ovšem tříděním to pouze začíná, celkově se snažím naši produkci odpadu omezovat. U regálu v obchodě to potom vypadá nějak takto: Já: „Koupíme tohle ovoce, protože není zabalené v plastu.“ On (oči v sloup). Pokračuje to potom tím, v čem nákup z obchodu odneseme. Já samozřejmě používám látkové tašky, které si nosím z domu, on, i přes mou opakovanou environmentální edukaci, nosí v 80 % případů nákup v kupovaných papírových taškách. Argumentuje tím, že přece nejsou plastové a já kontruji, že je stejně tak musel někdo z něčeho vyrobit, navíc je musel taky zaplatit a vzniká tím další odpad. Látkové tašky jsou přece doma a zadarmo. Překvapivé je, že zde ani ekonomický argument nepomáhá, což by snad na pragmaticky smýšlející muže fungovat mělo. Pravdou je, že já si látkovou tašku automaticky dávám cestou z domu do kabelky, on kabelku nenosí, což je asi dobře, o zženštilosti by potom již nebylo pochyb. 

Moje environmentální snahy však pokračují, častým střetem je také eko drogerie. On: „Ten eko prášek vůbec nepere, proč nekoupíme Ariel?“ Já: „Nekoupíme.“ Nebo: On: „Ten eko čistič je úplně na nic, zlatý Savo!“ V tomto bodě má bohužel trochu pravdu, takže to nekomentuji, ale až jednoho dne začnu používat na čištění jen jedlou sodu a ocet, to bude teprve překvapení!

Ekologická lustrace již při seznámení

Obávám se, že v případě mého partnera platí pravidlo, že starého psa novým kouskům nenaučíš, i když je pravda, že v jiných oblastech se projevuje až nezvykle udržitelně. Oblečení nosí většinou do roztrhání a něco nového na sebe si kupuje maximálně jednou za půl roku. Zbytky jídla po něm také nezůstávají, což je někdy spíše na škodu pro zbytek hladovějící rodiny. A v poslední době začal chodit dokonce pěšky, což může být způsobeno tím, že bydlíme blíž u centra. 

Za mě proto všem environmentálně citlivým ženám při hledání potenciálního partnera doporučuji nejdříve zjistit, kolik má doma nádob na odpad, v čem si nosí domů nákup a jestli na Facebooku sleduje stránky obsahují fráze bez odpadu, bez plastu a bez chemie. Nebo to také může být návrh na vylepšení pro provozovatele online seznamek, kde by stačilo přidat filtr třeba s těmito položkami: zájem o životní prostředí, environmentální projevy chování, ekologické smýšlení. Potom by se nemusela stát, že se budete dohadovat u každé barevné popelnice jako já až do smrti. Mimochodem na pohřbení ke kořenům stromů se taky zrovna netváří. Ach jo.