Elektrárna odebrala Otavě vodu, vysušila koryto a způsobila úhyn ryb i raků

Úhyn desítek ryb a dalších vodních živočichů na řece Otavě způsobil opakovaný nedodržovaný minimální průtok u malé vodní elektrárny u Podrabského mlýna. Na problém upozornila Asociace vodní turistiky a sportu (AVTS), která situaci v lokalitě dlouhodobě monitoruje.

Petr Ptáček z AVTS vysvětluje, že po rekonstrukci zařízení v roce 2024 nebyl podle jejich pozorování dodržován minimální zůstatkový průtok o sedm centimetrů. „To způsobovalo výrazný vodní deficit v podjezí o délce 600 m. Opakovaně jsme žádali Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP), aby se jezem zabývala. ČIŽP opakovaně zjistila porušení vodního zákona a udělila dvě pokuty v souhrnné výši 50 tisíc korun,“ popisuje Ptáček pro Obnovitelně.cz.

• Tip: Výlet, který se prodraží. Oblíbené národní parky zvyšují vstupné, cizincům několikanásobně

Podobná porušení vyvrcholila na konci letošního října, kdy vodáci zaznamenali úplné odvedení vody z jezu a vyschnutí říčního koryta v derivovaném úseku. Během krátké doby došlo k masivnímu úhynu ryb a dalších vodních živočichů, mezi nimiž byly i druhy chráněné, například rak říční. Podle svědectví vodáků šlo o desítky jedinců, kteří neměli šanci přežít, protože proud byl přerušen a ve zbytku koryta nezůstala voda ani v tůních. Událost se měla opakovat i následující den.

K podobným situacím může u malých vodních elektráren docházet například v případě technické závady, avšak AVTS upozorňuje, že část provozovatelů vodu zadržuje vědomě. „Někteří provozovatelé malých vodních elektráren též záměrně zastavují vodu během nočních hodin, přes den průtok dodržují. Je jim naprosto jedno, že tím poškozují životní prostředí, prioritou je zisk. Bohužel se takovéto jednání špatně odhaluje a dokazuje,“ dodává Ptáček.

V praxi často nevymahatelné

Podle Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) není nedodržování minimálních zůstatkových průtoků u malých vodních elektráren ojedinělým jevem. Provozovatelé mají povinnost udržovat určité množství vody v toku i za cenu odstavení zařízení. Minimální zůstatkový průtok je nezbytný pro zachování ekologických funkcí vodního toku.

V případě odhalení porušení zákona může být provozovateli udělena sankce. Výši pokuty stanovuje Vodoprávní úřad nebo ČIŽP a minimální udržovací hladina je určena pro každý tok individuálně. Problémem však často bývá zastaralá metodika a neaktualizované vodoprávní povolení, které nereflektuje dopady klimatické změny a častější sucha.

• Psali jsme: Zhodnocení stavu české krajiny: čisté ovzduší, ale přicházíme o půdu i vodu

„V současnosti je minimální zůstatkový průtok (MZP) stanovován dle pokynu MŽP z 9/1998. MZP se vypočítají na základě třicetileté řady průtoků (m denních) poskytovaných ČHMÚ a aktualizovaných každých deset let. Vodoprávní povolení se však tak často neaktualizují a nereflektují tedy například vliv klimatické změny,“ dodává pro Obnovitelně.cz Karolína Šůlová, vedoucí Samostatného oddělení komunikace AOPK ČR.

Desítky let zastaralé povolení

Sucho má však na nedodržování minimálního průtoku jen částečný vliv. „Problematičtí jsou zejména ti provozovatelé malých vodních elektráren, kteří v období sucha i přes vyhlášený zákaz odběru vod odebírají do náhonů k derivačním elektrárnám veškerou vodu z vodních toků. Tímto jednáním může docházet a někdy bohužel i dochází k obnažení koryta toků a úhynům vodních živočichů, kteří na rychlou změnu v toku nestihnou zareagovat,“ komentuje Miriam Loužecká, tisková mluvčí ČIŽP.

Pokud provozovatel elektrárny poruší zákon a bude vodu využívat v rozporu s povolením, hrozí mu sankce až do výše půl milionu korun. Za nedodržování smluvených podmínek, kterými bylo podmíněno povolení o uvedení díla do provozu, pak může dostat pokutu až do výše jednoho milionu korun.

Právě povolení o provozování malé vodní elektrárny je pak někdy problematické, protože u starších projektů nebyla pravidla nikdy přesně nastavena. Jestli provozovatel dodržuje minimální zůstatkový průtok v toku pak nemá jak ČIŽP zkontrolovat. Starší projekty navíc často získaly povolení na celou životnost vodního díla, bez ohledu na to, zda poběží dvacet nebo sto let.

„Provozovatelé si jsou této skutečnosti vědomi a často ji využívají ve svůj prospěch. V novelách vodního zákona byla z naší strany vždy snaha prosadit v této oblasti změny,“ uzavírá Loužecká.

Úvodní foto: Unsplash