Výsměch lesníkům, nedůvěryhodný projekt. Odborníci kritizují Sázíme Česko

Projekt Sázíme Česko funguje ani ne rok, ale stihl už marketingem pokrýt celou republiku a vyvolat množství rozporuplných reakcí.

V předchozí části jsem se podívala fungování projektu Sázíme Česko, na jeho odpůrce i co na vše říká jeden z autorů, Richard Krajník. Vyrojilo se ale několik dalších otázek.

Například, proč majitelé lesů zkrátka nevyužívají dotace od státu? Proč je pro autory Sázíme Česko tak důležitá skladba lesů? A jak se vůbec stane z ajťáka projektant lesa a jakou má do budoucna úspěšnost a plány?

Z ajťáků lesníky

Od začátku samotného projektu se Krajník s Hradilem potýkají s kritikou absence odborného dozoru. Zaštítili se přitom krajinných architektem Josefem Salačem, jehož zaměření je ale především na rodinné zahrady a krajinné parky. Během rozhovoru mi Richard Krajník vysvětloval, že jim spíše pomáhal číst legislativní předpisy ohledně druhé stavby lesa a doporučoval vhodné postupy s cílem podpořit biodiverzitu lesa.

Že projekt nemá dostatečnou oporu v odbornících, si všímá i ekoložka Tereza Rumanová z Ostravské univerzity.

„Agentura ochrany přírody a krajiny má takzvané standardy, kde je přesně napsané, jak sázet. Uvádí se tam, jaké kůly používat, jaké oplocení, jak daleko mají sazenice být od sebe. Projekt Sázíme Česko na mě působí nevěrohodně – že akorát přežvýkají něco, co už tu je, dají na to mašličku a řeknou: náš produkt. Vytváří skutečně ostrůvky s tím, že tam dochází k přirozené obnově lesa? Nebo je to jen o té druhové skladbě? Plus naráží na zákony, závazky, které majitelé lesů musí plnit. Otazníků je tam spousta.“

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

Tak jak se stane z ajťáka lesní fanoušek? „Profesionální lesník fakt nejsem, k tomu mám hodně daleko. Ale ano, za ten rok jsem se tam hodně naučil a dozvěděl,“ směje se Krajník. Základním faktem, který je důležité si uvědomit, je ale to, že lépe, než příroda to člověk nevymyslí. Takže cílem správného „lesáka“ by mělo být vytvořit les tak blízký přírodě, jak to jen jde.

„Zní to jako hrozné klišé, ale platí to. Když si jako člověk z města řekneš, že chceš pomoct přírodě, co uděláš? Koukneš se na dokument, pobrečíš si a tím to končí. A neexistuje tady jednoduchý způsob, jak se s přírodou propojit a pomoct jí. A my jsme vymysleli možnost. Ať už jsou to vánoční certifikáty nebo doplněk do e-shopů, kde si může člověk dvěma kliknutími přihodit strom,“ vysvětluje Krajník.

Mediální války s kritiky i odborníky

Přesto nadšení a zájem podle mnohých odborníků nestačí. Podle lesnického poradce Ministerstva zemědělství Aleše Erbera je absence důvěryhodného odborníka a neexistence záruky, že les nebude vykácen či prodán, jednoduše „výsměch lesnickému řemeslu“. Projekt sám o sobě podle něj má smysl a dobrou motivaci, provedení mu ale přijde neodborné a netransparentní.

I chování autorů projektu jeho mediálnímu obrazu nepřispívá. Jak sám Krajník komentoval již pro předchozí článek, neumí se veřejně prezentovat a vysvětlit své zásluhy tak, aby je podpořila i odbornější veřejnost. Od letošního roku jsou ale propojení s Českou zemědělskou univerzitou i organizací Pro Silva Bohemica, chystají se navíc podpořit expertní skupinu zaměřenou právě na druhovou skladbu lesa.

Spory, které s kritiky ze stran odborníků mají, často dokazují i chováním na sociálních sítích. V letošním únoru na svůj facebookový profil nahráli obrázek dvou lesníků. Jeden z nich, ten tradiční, podle nich miluje jen rovné stromy a jediná jeho starost je, kolik jich pokácet. Zatímco ten druhý, správný, upřednostní klikaté stromy a nic nekácí, aby stromy mohly vidět i jeho vnoučata.

A ačkoliv to u příspěvku explicitně nepíšou, je jasné, za který typ lesníka se po roce praxe považují oni sami. A kritické komentáře dávají najevo, že s tím možná už trochu přestřelili, především když srovnávají lesy v chráněných krajinných oblastech (které jsou správné a sluncem zalité) a hospodářské lesy (kde pracují ti zlí lesníci), a sami navíc vysazují ty hospodářské lesy, alespoň zatím.

Z lesa hospodářského na les zvláštního určení? Není to tak snadné

Jedním z dalších otazníků například je, co se s lesem stane, až současný majitel či majitelka zemře. Zdědí je stejně environmentálně založený člověk? Nevykácí lesy dříve, než skutečně vznikne prales? „Majitel lesa se může dušovat, že je environmentálně zaměřený – a my mu to můžeme věřit. Ale jednou to zdědí někdo, s kým takovou úmluvu nemáme. A ten někdo zdědí hospodářský les – nebo prodá hospodářský les,“ uzavírá Rumanová.

Pokud by majitel lesa nepečoval o svůj pozemek adekvátně, poruší tím smlouvu. „Má pak samozřejmě povinnost vrátit prostředky ve výši zakoupených sazenic. Co se týče našeho zániku nebo prodeje pozemku, tak daleko zatím nejsme, ale chtěli bychom to řešit právě tím převodem na les zvláštního určení,“ vysvětlovali oba ajťáci pro Ekolist během loňského roku.

„Zamezit ve smlouvě prodeji není úplně reálné,“ přiznává mi v květnovém rozhovoru Krajník. Zkoušeli prý různá právnická řešení a kličky, ale přinejmenším zatím nepřišli na způsob, jak přeprodej legislativně ošetřit. V současné chvíli spoléhají především na pečlivý výběr spolupracujících majitelů. Vykácením lesa předčasně by navíc jakýkoliv majitel lesa přišel o budoucí zisk.

„Nadační fond by mohla být jedna z cest, jak bychom si mohli nastavit pravidla pro daný les nebo zapojit obce, které mají lesy na starosti,“ říká Krajník. Ty jsou totiž častými vlastníky lesů, a současně nekoukají pouze na krátkodobý zisk, ale lesní majetek zůstává v držení obvykle přes několik generací. „Chceme spíše předat tu myšlenku, sázet kvalitní lesy, a aby ti lidé, kteří to mají na starosti, pak učili své následující generace to samé.”

Projekt Sázíme Česko bude cílit v dohledné době na především velké firmy. „To ale neznamená, že řekneme, pojďme s námi vysázet 10 tisíc stromů a dejte si to do reklamy. To bude znamenat, pojďme, naučíme vás, co je pro přírodu důležité, že uklizené stromy v řadě jsou možná hezké, ale není to zdravý les,“ dodává. Aby ovšem dokázali svůj rozsah rozšířit mezi co největší množství lidí, musí fungovat jako byznysová firma, ačkoliv třeba skrze nadační fond.

„Byznysový svět funguje jako motor, a je jediný, který může nakopnout změnu, něco dělat s klimatickou krizí. A to nikdo jiný v podobném rozsahu nedělá,“ hájí projekt Krajník.

Proč přesto projekt nebudí důvěru odborníků a současně sklízí ovoce u velkého množství nadšenců? Jak přesně fungují dotace, a proč je projekt Sázíme Česko nahrazuje? Proč by majitel lesa bez pomoci opět vysázel jen smrky? Poslední část příběhu o projektu zodpoví na zbylé otázky.

Autorka: Kristýna Čermáková

Foto: Pixabay