Kanárské ostrovy disponují slušnou sítí veřejné dopravy, ale znalci potvrdí, že pokud chcete být mobilní opravdu bez omezení, je pro přesuny po ostrovech lepší zvolit auto z půjčovny. Ceny pronájmů sice v posledních letech výrazně stouply, ale i přesto se díky konkurenci dá na ostrovech sehnat auto od zhruba 40 eur za den. Na přelomu letošního dubna a května jsem se vydal na La Palmu a následně Tenerife. Po dřívější dobré zkušenosti zvolil půjčovnu Cicar, která nabízí plné pojištění bez výjimek a disponuje početnou flotilou vozů různých typů a velikostí. A dokonce i různých pohonů včetně plně elektrických. V tomto článku se zaměříme na ostrov La Palma, na elektromobilitu na ostrově Tenerife se podíváme příště.

S Peugeotem k lávovým proudům

Na cesty po méně turisticky vytíženém ostrově La Palma jsem si původně vybral malý elektrický Fiat 500e, který půjčovna nabízela za cca 42 eur za den, tedy jen o necelá dvě eura na den dráž, než stejný typ s pohonem na benzín. K mému překvapení jsem ale u přepážky v přístavu města Santa Cruz de La Palma dostal klíčky od mnohem luxusnějšího městského SUV Peugeot e-2008 ve verzi e-GT, za který si půjčovna běžně účtuje více než dvojnásobek. Jde o podstatně prostornější a pohodlnější vůz než zmíněný Fiat, ale částka na faktuře zůstala stejná, takže jsem si pochopitelně nestěžoval.

Francouzské elektrické SUV má baterii s kapacitou 50 kWh (využitelných 45 kWh), výkon 100 kW a dojezd podle WLTP 341 km. Po nasednutí ale palubní počítač ukazuje při plném nabití 280 km. V Česku se Peugeot e-2008 prodává od milionu korun a výrobce poskytuje osmiletou záruku na baterii (nebo na ujetí 160 000 kilometrů), přičemž baterie má po této lhůtě garantovanou 70% kapacitu.

Během prvního dne při popojíždění a bloudění kolem města mám nájezd asi 100 kilometrů, což z baterie “vycucává” asi 40 % nabité energie. Vůz v základním přehledu nezobrazuje kapacitu v procentech, ale nabízí jen ukazatel podobný stavu benzínové nádrže a vizualizuje počet vybitých článků baterie. V městském provozu se auto chová velmi svižně. Točivý moment 260 Nm zaručuje, že když na to na semaforu šlápnete, předeženete i motorky. Parkování ve strmých kopcích a křivolakých uličkách v Santa Cruz de La Palma výrazně usnadňuje 360° parkovací asistent a, jak bývá u elektromobilů zvykem, automatická převodovka.

FOTO: Ondřej Novák

Následující den se vydávám do městečka Puerto Naos, které těžce postihla loňská erupce vulkánu Cumbre Vieja. Některé plantáže v okolí pohltily lávové proudy a v městečku samotném jsou stále vysoké koncentrace oxidu uhličitého, který se uvolňuje z lávového pole. Cesta tam a zpět je podle navigace dlouhá asi 100 kilometrů, během kterých budu muset při každé cestě zdolat příkrý horský hřeben. Celkové stoupání tak bude odhadem asi 2 700 metrů. A právě z dlouhé jízdy do kopce se zanedlouho stává značně stresující záležitost. Vůz i v úsporném režimu hlásí průměrnou spotřebu i 50 kWh/100 km a palubní počítač po každém ujetém kilometru snižuje předpokládaný dojezd hned o 5 kilometrů.

Na dobíjecí stanice nespoléhejte

Lituji předchozího bezstarostného popojíždění po městě a doufám, že vůbec dorazím do cíle. Na to, co budu dělat cestou zpátky (start i cíl cesty jsou města u moře a horský hřeben je zhruba v polovině cesty), raději ani nemyslím. Po zdolání 25kilometrového stoupání ze startu hlásí vůz zbývající dojezd jen 70 kilometrů při zhruba polovičním stavu baterie a jízdu z kopce do městečka v cílové destinaci se snažím co nejvíc využít k rekuperaci. Klesám čtyřicítkou a podle palubního počítače se mi daří dobíjet 20 kWh/100 km. Díky tomu získávám alespoň pár cenných kilowatthodin, ale z představy, že zpět pojedu stejnou cestou a nejbližší dobíjecí stanice je podle aplikace právě na horském hřebenu, jsem velmi nervózní.

FOTO: Ondřej Novák

Po vyfotografování lávových proudů a natočení reportáže o farmářích postižených výbuchem sopky se vydávám zpět. Do kopce jedu maximálně 40 km/h, ale prudká stoupání a serpentiny stejně vyhánějí spotřebu na skoro 35 kWh. Po překonání posledního kopečku přijíždím se zbývající čtvrtinou baterie k dobíjecí stanici, která by podle aplikace Electromaps měla být v provozu. Stojan je ale vypnutý a podle obsluhy nedaleké benzínky fungovat ani jen tak nebude. Navzdory tomu ale má nervozita i tak pomalu mizí. Čeká mě už jen klesání a zpět do Santa Cruz de La Palma přijíždím díky rekuperaci s baterkou dobitou o asi 4 kWh. V dalších dnech ale na horské výlety už vyrážím jen s dostatečnou rezervou.

Na La Palmě najdete podle aplikace Electromaps údajně 15 dobíjecích stanic sítě Canarias Te Recarga a dalších 11 stanic různých menších poskytovatelů, jako jsou supermarkety Lidl nebo Spar, případně provozovatelé benzínových pump. Na údaje o funkčnosti se ale nedá příliš spoléhat, aplikace často vychází jen z neaktuálních hodnocení uživatelů. Nejspolehlivější je síť Canarias Te Recarga, která provozuje stojany s konektory Type 2 (3,5 až 22 kWh) nebo CCS2 (50 kWh). K aktivaci je nutné mít místní čipovou kartu, kterou na vyžádání poskytuje autopůjčovna.

Ceny dobíjení se u jednotlivých provozovatelů pohybují kolem 35 centů za kWh (plné dobití zapůjčeného Peugeotu by tak vyšlo na zhruba 400 Kč). V supermarketech a u některých stojanů (například v přístavu v Santa Cruz de La Palma) dobijete dokonce zadarmo. Na La Palmě jsem využíval jen těchto bezplatných možností a za týden jsem elektromobilem najezdil 600 kilometrů. Při předpokládané průměrné spotřebě 6 l/100 km a dubnové ceně benzínu 1,45 eur za litr (dnes benzín na Kanárech stojí ještě o 10 centů více) jsem tak zapůjčením elektromobilu ušetřil na palivu asi 1300 Kč. Po prvotním stresu z dojezdu v hornatém terénu jsem začal trasy lépe plánovat. Také jsem přestal sledovat dojezd udávaný palubním počítačem a více spoléhal na rekuperaci. Navíc, elektromobil v serpentinách více motivuje ke klidnější a plynulejší jízdě. A jakmile se dostanete na nejvyšší bod cesty, víte, že teď už dojedete kamkoliv.

Autor: Ondřej Novák

FOTO: Ondrej Novák