Pavel Baroch | 2. 3. 2022

Pohřbít Green Deal není řešení, Česko i Evropa potřebují energetickou nezávislost

Evropa se ocitla v největším bezpečnostním ohrožení od konce druhé světové války. Agresivní válečné dobrodružství ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině má zásadní dopad také na zelené plány Evropské unie. Mnozí ekonomové i politici už pár dní po ruské invazi a nastupujících tvrdých evropských sankcích začali mluvit o tom, že Green Deal je mrtev. Zcela se vzdát Zelené dohody pro Evropu ale není správné řešení, celý kontinent včetně České republiky potřebuje energetickou nezávislost a ekologickou budoucnost. Soběstačnost ve výrobě čistých energií znamená i větší svobodu. Glosa Pavla Barocha k aktuálnímu dění.

Základní plán omezit skleníkové plyny do roku 2030 alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990 a do roku 2050 udělat z Evropy „první klimaticky neutrální kontinent“ je mrtvý například podle Vladimíra Štěpána z poradenské společnosti ENAS. „Green Deal skončil. Dodávky z jaderných a uhelných elektráren měl nahradit ruský levný plyn. Ten nebude a LNG (zkapalněný zemní plyn) je třikrát dražší než ruský plyn, a bude to více. Trh využije výpadky ruské ropy a ceny se zvýší,“ citovala Štěpána agentura ČTK.

Rovněž ředitel strategie EGÚ Brno Michal Macenauer předpokládá konec Zelené dohody v současné podobě. V nejbližších letech podle něj výrazně vzroste využití uhlí i s obnovením výroby v uzavíraných a některých uzavřených elektrárnách. „Evropa bude také výrazně diverzifikovat dodávky zemního plynu. Zároveň se bude snažit období navýšeného využití plynu co nejvíce zkrátit. Ne však již dominantně pod ideologií boje se změnou klimatu, ale z řádově důležitějšího důvodu zajištění vlastního přežití. Náhradou bude z části biomasa, z části energie okolí jako tepelná čerpadla, z části uhlí a z části jaderná energie, která bude realizována i v menším formátu,“ sdělil Macenauer.

Také podle někdejšího premiéra Mirka Topolánka (ODS) je Green Deal v současné podobě mrtev. A dokonce i někdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) na twitteru uvedl: „Jedno indiánské přísloví prý říká ´když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, tak sesedni´. Snad to teď pochopili už i v Bruselu. Green Deal is dead.“ To vyjádření vlastně není překvapující, byť je od politika, který měl osm let v popisu práce ochranu životního prostředí. Někdejší vláda pod vedením hnutí ANO se s evropskými zelenými plány nikdy zcela neztotožnila, spíše je brala jako nutné zlo – a také jako šanci vytáhnout z evropských fondů nemalé peníze.

Ačkoli mnozí kritici Green Dealu hovoří o opuštění „zelené ideologie“ a přechodu k „reálným cílům“, v tomto případě nejde o ideologii, ale o vědecky podložené scénáře, že Země kvůli globálnímu oteplování míří k ekologické katastrofě nebývalých rozměrů. Ostatně podle loňského rozsáhlého průzkumu Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně a organizace Green Dock pro většinu české veřejnosti už není sporu o tom, že je změna klimatu závažný problém, za kterým je lidská činnost. A především: podle 66 procent obyvatel má Česko snižovat skleníkové emise bez ohledu na exhalace jiných zemí.

Důležitý je postoj mladé generace ve věku 15 až 20 let. Z výzkumu jednoznačně vyplynulo, že mnozí z nich prožívají vyhlídky své budoucnosti s ohledem na klimatické změny velmi tíživě. „Mladí lidé prožívají tváří v tvář změně klimatu silněji než starší generace pocity bezmoci, strachu nebo smutku,“ popsal při loňském představení průzkumu pocity nejmladší generace vedoucí výzkumného týmu Jan Krajhanzl. Většina lidí má rovněž obavu, že dnešní děti budou žít v horším světě, než je ten současný – právě kvůli dopadům klimatických změn.

Česko má přitom obrovský potenciál na rozvoj obnovitelných zdrojů včetně fotovoltaiky, větrných elektráren, ale také třeba biometanu. Například u solárních elektráren jsou podle různých studií možnosti růstu do roku 2030 mezi 9 a 13 tisíci megawatty instalovaného výkonu, což by přineslo 9 až 13 terawatthodin čisté elektřiny ročně. Speciální státní programy by měly pomoci s investováním vlastních fotovoltaických panelů a úložných bateriových systémů těm rodinám, které si to nebudou moci dovolit.

Odblokovat by se měl rovněž rozvoj větrných elektráren, které jsou jedním z klíčových obnovitelných zdrojů. Česko má také skluz se zaváděním komunitní energetiky. Vzniká sice například několik projektů energeticky soběstačných čtvrtí, ale jsou to zatím spíše bílé vrány. Nově plánované plynové elektrárny by se měly využívat spíše jako záložní zdroj, když nebude dostatek proudu z obnovitelných zdrojů.

Velký potenciál je rovněž v biometanu, což je plnohodnotná, obnovitelná náhrada zemního plynu. Podle CZ BIOM by do roku 2030 mohlo 150 až 200 bioplynových stanic vyrábět asi 500 milionů kubíků biometanu ročně. To odpovídá víc než čtvrtině roční spotřeby zemního plynu v domácnostech ČR. Mnohem větší podporu si také zaslouží cirkulární ekonomika, recyklace, tedy maximální využívání „odpadů“. A tak dále.

Žijeme nepochybně ve složité době, ale věřme, že válečný konflikt nebude trvat dlouho. Pak by se měli politici a ekonomové ke Green Dealu vrátit, posoudit odpovědně všechny možnosti a třeba upravit jeho parametry – stále by ale měli brát v úvahu vědecky podložená varování světových i domácích klimatologů a dalších expertů. Ale nikoli posílat Zelenou dohodu k ledu.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Pixabay