Martin Prax | 2. 2. 2022

Česko získalo delší čas na přípravu zelených plynů. Nesmí však promeškat přípravu

Evropská komise dnes představila finální dokument tzv. taxonomie, který má určit pravidla pro financování udržitelných projektů, jež mohou přispět k ochraně klimatu. Mezi zdroje, které byly označeny za přechodové technologie, byly zahrnuty jaderná energetika a zemní plyn. Svaz moderní energetiky a Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ komentují výsledné nastavení pro nízkouhlíkové plyny.

Oproti návrhu byly odstraněny bližší termíny pro částečné cíle v podílech zeleného vodíku a dalších nízkouhlíkových alternativ pro zemní plyn. Finální dokument počítá s tím, že od roku 2036 budou vznikat pouze projekty založené na nízkouhlíkových plynech.

Svaz moderní energetiky a Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ oceňují zrušení průběžných milníků na dekarbonizaci plynových zdrojů v taxonomii EU, což dá plynárenskému sektoru delší čas se na stoprocentní spalování nízkoemisních plynů připravit, pokud chtějí dosáhnout na výhodnější financování. „Zároveň je však rok 2035 dostatečně ambiciózní na to, aby členské státy urychlily výstavbu obnovitelných zdrojů, které jsou klíčové pro výrobu zeleného vodíku. Souhlasíme s prohlášením ministra průmyslu a obchodu pana Síkely, že jsme ve výrobě vodíku zaspali. Teď máme šanci to napravit, nejen naši členové jsou připraveni investovat do výroby zeleného vodíku nemalé částky,“ říká Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT a předseda představenstva Solární asociace. Výše zmíněné asociace vidí ve vodíku klíčové médium pro sezónní ukládání energie.

„Nastavení taxonomie pro bezuhlíkové plyny dává smysl z pohledu nástupu dostupných technologií. Delší časový horizont nám umožní využít zemní plyn pro odchod teplárenství od uhlí a následně využít vybudovanou infrastrukturu pro přechod na zelené alternativy. Česko však nesmí promeškat delší čas, který jsme dostali na přípravu přechodu k udržitelným řešením. Již letos mohou vznikat nové projekty vyrábějící biometan například z biologicky rozložitelného odpadu, který dnes většinou končí bez využití na skládkách. Postupné zvyšování podílu zelených plynů je spolu s využitím potenciálu úspor energie nejsnadnější cestou, jak zvýšit naši energetickou nezávislost na dodávkách zemního plynu z Ruska,” dodává Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.

České možnosti zelených plynů

Během debaty o taxonomii uvedlo sdružení CZ BIOM, že Česko může potřebnou kapacitu pro zelené plyny poměrně rychle vybudovat. „Důkazem byla výstavba mezi lety 2008 až 2013, kdy se dařilo během krátké doby postavit bioplynové stanice s celkovou roční výrobou 6,5 TWh v bioplynu. Vstupní substráty tvoří směs odpadů, statkových hnojiv, pěstované biomasy a vedlejších produktů,“ uvedlo sdružení. Pěstování energetických plodin pro bioplyn přitom zabírá plochu jen přibližně 130 až 180 tisíc hektarů, což jsou zhruba 4 procenta celkové zemědělské plochy v zemi. Drtivá část bioplynu je dnes používána ke kombinované výrobě elektřiny a tepla. „Přibližně polovina bioplynových stanic je technicky připojitelná k síti zemního plynu a v ostatních stanicích je možné přímo v místě vyrábět BioLNG nebo BioCNG. Biometan do sítě zemního plynu však zatím dodává jen jedno zařízení,“ sdělil CZ Biom.

I když chce Česko vsadit hodně na využití biologického odpadu, bez pěstované biomasy se podle CZ Biom neobejdeme. „Akční plán pro biomasu uvádí, že z celkové plochy zemědělské půdy v České republice při zajištění stoprocentní potravinové soběstačnosti může být uvolněno 1 160 000 hektarů až 1 508 000 hektarů pro energetické plodiny,“ uvedl profesní spolek. Dodal, že dnes je využito na energii 350 až 400 tisíc hektarů a z toho pro bioplyn 130 až 180 tisíc hektarů.

„Potenciál pro výrobu obnovitelného plynu je tedy dostatečný. Dokazuje to vývoz pšenice z České republiky dosahující ekvivalentu energie v bioplynu 8 TWh ročně – pěstební plocha pšenice vyvážené bez přidané hodnoty je zhruba 300 tisíc hektarů,“ uvedl CZ Biom.

Zelený vodík potřebuje zelené zdroje elektřiny

Česko v rozvoji obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny zaspalo. Během minulého desetitelí zůstal podíl zelené elektřiny téměř konstatní. Svaz moderní energetiky často využívá pro srovnání situaci u nás a v Polsku: Česko zůstává ve fotovoltaice dlouhodobě na 2 300 megawattech, v Polsku během posledních let navýšili výkon na téměř 7 000 megawattů solárních elektráren.

"Musíme o to víc zabrat. Elektřinu z obnovitelných zdrojů budeme potřebovat pro nahrazení uhlí a až výhledově budeme mít přebytky pro uložení energie do zeleného vodíku," hodnotí situaci Martin Sedlák. Potenciál pro sezónní akumulace však v Česku je. Jen do roku 2030 by mohlo být přidáno 7-11 000 megawattů nových solárních elektráren. Navýrobu během léta půjde uložit do baterií nebo právě do zeleného vodíku.

FOTO: Pixabay