Pavel Baroch | 12. 1. 2022

Úrodu před extrémy počasí ochrání solární panely. Čeští farmáři si ale musí počkat

O agrivoltaice neboli agrofotovoltaice se také říká, že to jsou podané ruce mezi zemědělstvím a solární energetikou. Panely přistiňují plodiny a pomáhají tak zachovat výnosy, které jsou ohroženy suchem a rostoucími teplotami v důsledku klimatické změny. Naopak plodiny pod panely přispívají k lepšímu mikroklimatu, ochlazují vzduch v okolí panelů, které se tak nepřehřívají. Agrivoltaické systémy jsou schopné zadržovat vlhkost uvolňovanou plodinami, čímž snižují spotřebu vody. Vlhkost vzduchu ochlazuje solární panely, což pomáhá panelům dosáhnout lepšího výkonu. „Vedle nahrazování uhelných elektráren má agrivoltaika potenciál napomoct zemědělcům s adaptací na změnu klimatu,“ potvrzuje analytik Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Abel, který se v Klubu Agrivoltaiky snaží prošlapávat cestu čisté energetice a udržitelnému zemědělství.

Když se řekne fotovoltaika, někteří politici nebo státní úředníci okamžitě dodají: „Ale hlavně ne na zemědělské půdě!“ Je agrivoltaika možností, jak spojit výrobu elektřiny ze slunce se zemědělským hospodařením?

Myslím, že je. O využívání půdy jsme zvyklí uvažovat monoliticky – tady je pole, tady louka, tady les, tady budova. Reálně to tak už dávno není. Máme přece „budovopole“, čímž mám na mysli střešní zahrádky, „budovolouky“, tedy zelené střechy, anebo „polnolesy“, známé pod pojmem agrolesnictví. A koncem minulého století německé vědce napadlo: proč nemít energopole, kde se sklízí plodiny a elektřina zároveň? Fotovoltaika i rostliny pracují se sluneční energií a jde jen o to, jak je chytře umístit na jednom pozemku.

Kde všude je možné agrivoltaiku provozovat? Existuje něco jako seznam vhodných pozemků a činností? Například že pro pěstování ječmene a pastvu ovcí je to více vhodné než například pro kukuřici a skot?

To záleží. V Česku zatím žádné instalace nevznikly, takže všechno, co víme, vychází ze zahraničních zkušeností. Podmínky třeba ve Španělsku nebo v Jižní Koreji ale budou vždy více či méně jiné, než jaké máme dnes my. Co fungovalo tam, nemusí fungovat u nás, a naopak. Existují nicméně plodiny, které byly s úspěchem odzkoušeny v Německu, Belgii nebo Nizozemsku, kde se klima zas až tak neliší. Jsou to hlavně ovoce a zelenina.

Zelenina pod solárními panely
FOTO: NREL

Musí se pro agrivoltaiku vyrábět nějaké speciální fotovoltaické panely a další příslušenství? Proč?

V zásadě ano. Hlavní rozdíl je v konstrukci. Ta musí umožňovat dvojí využití pozemku. Vyžaduje si víc oceli a tedy víc peněz. Pokud je konstrukce vertikální ve směru západ–východ, dávají smysl oboustranné (tzv. bifaciální panely), které jsou dražší než obyčejné. Díky nim sbíráte paprsky ráno i večer. Vyvýšené konstrukce ty bifaciály mít nemusí, zato však musí počítat s určitou mírou průhlednosti. Nemůžete zkrátka rostlinám většinu světla sebrat. Řeší se to dvěma způsoby: buď jsou mezi solárními články dostatečné mezery, anebo se panely umístí na pohyblivou osu, která je naklápí podle pohybu slunce na obloze. Obě řešení jsou dražší – to první zhruba o pět až deset procent, to druhé spíš víc – ale zaručují optimální dlouhodobou výnosnost půdy.

Společnost ČEZ chová u solární elektrárny v Milovicích ovce, které spásají okolní trávu. Je to agrivoltaika nebo to jsou jen fotovoltaické panely a vedle nich ovce?

Je to věc názoru. Agrivoltaika je především o synergii, o partnerství zemědělství a energetiky s přidanou hodnotou. Je elektrárna pro ovce nějak užitečná, třeba že jim chrání biomasu před usušením nebo že se do jejího stínu mohou schovat v horké letní poledne? Potom určitě ano. Ta přidaná hodnota tady ale nebude tak vysoká jako u hortikultury, a proto bych přednostně podporoval právě ovoce a zeleninu.

Existuje vůbec v Česku nějaká opravdová agrivoltaika?

Zatím ne, snad letos.

Čím si tento stav vysvětlujete?

Dvěma důvody: nevyhovující regulací a dlouhodobým stigmatem solární energetiky. Když někomu chcete vysvětlit princip té technologie, spousta lidí vás přestane poslouchat při představě fotovoltaiky v krajině, aniž by vůbec chápali, o co jde.

Maliny chráněné solárními panely před ostrým sluncem nebo krupobitím
FOTO: BayWa

Například v Německu, ve Francii nebo Nizozemí ale agrivoltaika funguje velmi úspěšně, jak je to možné?

Nejsem znalcem reálií v těchto zemích, ale myslím, že významnou úlohu sehrál německý výzkumný ústav Fraunhofer ISE, který šířil osvětu a připravoval experimentální instalaci, když o agrivoltaice skoro nikdo nevěděl. Vím, že pomáhal s developmentem i v okolních zemích. Jeho role byla snazší díky tomu, že naši západní sousedé investují více peněz do výzkumu a vývoje, mají silné samosprávy, které stačilo pro umístění projektů přesvědčit, a obecně lepší postoj k obnovitelným zdrojům.

Pomohlo by, kdyby byla v Česku například přijata speciální zákonná úprava na podporu agrivoltaiky? Nebo si vystačíme s platnými zákony a předpisy?

K umístění fotovoltaiky na zemědělskou půdu zákon nyní vyžaduje její odnětí ze zemědělského půdního fondu. U konvenční fotovoltaiky to smysl dává, protože tím půda dočasně ztrácí svůj zemědělský účel. U agrivoltaiky je to nesmyslné a ve velkém se stavět nebude, dokud se tato zákonná podmínka nezmění.

V rámci Aliance pro energetickou soběstačnost vznikl loni Klub agrivoltaiky. Kdo je jeho členem? Jaké jsou jeho cíle?

Klub sdružuje zájemce o agrivoltaiku především z řad zemědělců a instalačních společností. Jeho cílem je propojovat zainteresované strany, sdílet informace a vystupovat jednotně směrem ke státní správě. Je to jediná taková platforma v Česku a stále nabíráme nové členy.

Martin Abel působí v Alianci pro energetickou soběstačnost, kde vede Klub agrivoltaiky s cílem prosadit tento nový koncept také v Česku
FOTO: Martin Abel

Pokud chceme dosáhnout uhlíkové neutrality, neobejdeme se v Česku podle expertů bez velkých pozemních solárních parků. Je agrivoltaika jednou z cest, jak toho dosáhnout?

Všechny elektrárny je potřeba umísťovat citlivě. Přestože agrivoltaika půdu nezabírá, neměli bychom ji stavět více, než krajina a elektrizační soustava snesou. I tak ale v České republice máme potenciál pro alespoň jednotky gigawatt výkonu. Vždyť jen do zahřívacího kola Modernizačního fondu se loni přihlásily projekty s agregovaným výkonem skoro 500 megawattů. Myslím, že když se správně uchopí, bude to významný příspěvek k roční výrobě elektřiny, minimálně na úrovni bioplynových stanic. A nezapomeňme, že vedle nahrazování výkonu uhelných elektráren má agrivoltaika potenciál napomoct zemědělcům s adaptací na změnu klimatu díky ochraně plodin před extrémy počasí a vyšší úspoře vody.

Autor: Pavel Baroch

Foto: SunAgri (ilustrační foto demonstračního projektu agrivoltaiky na vinici, Francie)