Pavel Baroch | 7. 12. 2021

Sever Čech se proměnil na měsíční krajinu kvůli uhlí. Jak dlouho se bude těžit?

Letos je to 30 let, co na podzim 1991 tehdejší vláda Petra Pitharta stanovila v severozápadních Čechách územní limity těžby hnědého uhlí. Byla to nepřekročitelná hranice pro povrchové doly, kvůli nimž v uplynulých desetiletích zmizela z mapy více než stovka obcí včetně historického jádra Mostu. Jenže tím snaha o vytěžení dalších stovek tun uhlí a tedy i bourání dalších domů ještě dlouho neskončila.

V našem seriálu si připomínáme některé významné události a osobnosti, které se dalšímu rozšiřování velkorypadel postavily. Nejprve jsme přiblížili osud Horního Jiřetína, pak jsme přinesli rozhovor s tamním starostou Vladimírem Buřtem, který se stal nejvýraznější osobností v boji proti prolomení těžebních limitů u velkolomu ČSA. V tomto článku se zaměříme na změnu těžebních limitů u dolu Bílina.

Respektovaný ekolog Ivan Dejmal pomáhal zkraje devadesátých let i jako někdejší ministr životního prostředí prosazovat první porevoluční ekologické zákony a byl rovněž velkým zastáncem těžebních limitů v severozápadních Čechách. Právě on předložil vládě Petra Pitharta návrh na jejich vyhlášení. „Je tam jeden z posledních koridorů nerozkopané půdy mezi Krušnými horami a Českým středohořím,“ připomínal Dejmal v jednom z rozhovorů. „Je to stále přírodní paměť regionu.“

V původní variantě z roku 1991 ovšem limity nezůstaly. Nejprve se mírně upravovaly v roce 2008 a posléze se výrazně posunuly v roce 2015. Změna se ovšem netýkala oblasti u obcí Horní Jiřetín a Černice, které by musely být zbourány, ale území východně od Litvínova, kde se uhlí těží v povrchovém dolu Bílina. Na úpravě z roku 2008 se ještě Dejmal podílel. Prošel celou oblast a zpracoval studii, jejímž základním požadavkem bylo, aby v předpolí lomu zůstal zachován pás chráněné přírody spojující právě Krušné hory s masivem Českého středohoří.

Oficiálního vládního rozhodnutí o změně územních limitů se ale Dejmal už nedožil, zemřel po krátké nemoci začátkem února 2008. Někdejšímu disidentovi a jednomu z nejvýraznějších ochránců životního prostředí bylo pouhých 61 let. Letos na jaře Severočeské doly oznámily, že nedaleko obcí Mariánské Radčice a Lom začnou budovat zcela novou sportovně rekreační plochu. V rámci rekultivací upraví podlouhlý pás území o rozloze přibližně 104 hektarů. Nově navržený lesopark přitom ponese jméno právě Ivana Dejmala.

Uhlí za uhlí

Když vláda Mirka Topolánka (ODS) na podzim 2008, několik měsíců po Dejmalově smrti, odsouhlasila úpravu těžebních limitů u dolu Bílina, zdůvodňovala to také tím, že jde jen o technickou korekci a výměnu uhlí za uhlí. Na jednom místě se totiž Severočeským dolům nově povolilo vykutat 32 milionů tun uhlí, jinde pak o stejné množství těžaři přišli.

„K té změně došlo z technologických důvodů těžby a za druhé proto, že tím bude lépe zabezpečena ekologická ochrana obce Braňany, protože stávající limit vlastně umožňoval těžbu do vzdálenosti 200 metrů od zastavěné části. Nyní se ta čára posunuje o dalších 450 metrů směrem severním, takže to pásmo ochrany se zvyšuje na 650 metrů. Naproti tomu se rozšiřuje územní limit v části západní, což není až takový problém. Jak jsme o tom už několikrát mluvili, je to země nikoho, která je zásadním způsobem postižená hlubinnou těžbou z minulosti, kde se nedá vyvíjet žádná ekonomická činnost, ani dokonce zemědělská. Není tam žádné stavení, žádné sídlo. V tomto případě to není problém. Zároveň bude zachována silnice, která by jinak byla zlikvidována mezi obcí Braňany a obcí Radčice,“ řekl tehdejší ministr průmyslu Martin Říman (ODS).

Tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík (Zelení) zdůraznil, že nejde o otevření limitů, ale pouze o korekci těžební linie. „Důležité je, že ta úprava je CO2 neutrální. Nevytěží se tam ani o tunu uhlí více,“ uvedl Bursík. A znovu připomněl rovněž zachování Dejmalova biokoridoru, hlavní zelené spojnice mezi Krušnými horami a Českým středohořím.

Povrchový důl v Podkrušnohoří
FOTO: Pixabay

Až 150 milionů tun

Po sedmi letech – na podzim 2015 – se k těžebním limitům vrátila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD). A na svém výjezdním zasedání v Ústí nad Labem čáru těžby posunula. Už to nebylo uhlí za uhlí. Za prolomenými limity se nachází až 150 milionů tun uhlí. Kabinet své rozhodnutí zdůvodnil vysokou nezaměstnaností v regionu, kterou by případný útlum těžby mohl ještě umocnit, anebo že uhlí je primárně určené pro výrobu tepla. Důležitou roli hrálo také to, že by se kvůli rozšířením dolu Bílina nebouraly žádné domy. V případě dolu ČSA zůstaly limity zachovány.

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v té době opakovaně tvrdil, že kvůli tomuto rozhodnutí zažil několik bezesných nocí. „Byl jsem se tam mnohokrát podívat na obou dolech, hovořil jsem, troufám si říct, se stovkami lidí a nakonec to rozhodnutí v sobě zahrnovalo veškeré aspekty. Nejenom samozřejmě dopad na životní prostředí, ale samozřejmě otázky sociální, otázky energetické bezpečnosti a celou řadu dalších,“ řekl Brabec v Českém rozhlase bezprostředně po vládním verdiktu.

Dodal, že pro prolomení limitů ani nemusel hlasovat, protože rozhodnutí by bylo schváleno i bez jeho hlasu. „Ale přišlo by mi opravdu alibistické a troufám si říct srabácké, kdybych nakonec nehlasoval pro rozhodnutí, které považuji za vyvážené,“ konstatoval Brabec. O čtyři roky později pak jeho úřad vydal kladný posudek EIA k případnému rozšíření těžby, což vyvolalo ostrou kritiku některých nevládních organizací, radnic, ale též tisíců tamních obyvatel.

„Velkolom Bílina, těžební oblast společnosti Severočeské doly ležící na hranici okresů Most a Teplice, je smutnou ukázkou (ne)fungování českého Ministerstva životního prostředí. V červenci 2019 totiž vydalo souhlasné stanovisko k pokračování těžby do roku 2035. Popřelo tak svou primární funkci, tedy ochranu přírody a životního prostředí, a v zájmu těžařů ignorovalo názory 4500 lidí, místních obcí, města Litvínov i ekologických organizací včetně Greenpeace. Ti všichni se proti pokračování těžby vymezili v připomínkovém řízení. Do procesů vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) se v souvislosti s těžbou surovin nikdy předtím nezapojilo tolik jednotlivců,“ upozornila česká pobočka Greenpeace.

„Provoz lomu devastuje místní krajinu již desítky let. Těžařům se z několik kilometrů dlouhé a široké jámy podařilo uměle vytvořit bod s nejnižší nadmořskou výškou v České republice. Těžba v něm vytváří ročně tisíce tun prachu, rypadla rachotí a snižují kvalitu života v okolních obcích – v Mariánských Radčicích a Braňanech. V přilehlých lokalitách ohrožuje nejen zdraví lidí, ale také existenci některých chráněných druhů ptactva. Důsledky možného rozšíření Bíliny jsou však negativní pro mnohem širší oblast, než jsou obce a lokality s lomem přímo sousedící. Rozšíření těžby v lomu Bílina totiž především znamená spálení uhlí, které vyprodukuje 11,5 milionů tun CO2 ročně,“ konstatovala organizace.

Politické rozhodnutí

Jenže od vládního rozhodnutí z roku 2015 o prolomení těžebních limitů se rypadla do nového území zatím nezakousla. Severočeské doly zatím nemají povolení od klíčového Báňského úřadu. „Máme souhlasné stanovisko Ministerstva životního prostředí k procesu EIA, připravili jsme plán otvírky, přípravy a dobývání, který jsme předali k posouzení báňské správě,“ uvedl mluvčí Severočeských dolů Lukáš Kopecký.

Otázkou je, zda se nakonec těžba za původní limity skutečně někdy rozšíří. Evropská unie tlačí na konec uhlí a urychlený přechod na bezemisní zdroje, jedna banka za druhou oznamují, že přestávají financovat uhelný byznys, ceny emisních povolenek jsou rekordní.

„Společnost ČEZ se svou dceřinou firmou Severočeské doly se do rozšíření dolu, které jí umožnilo prolomení územních ekologických limitů v roce 2015, nijak nežene. Další těžbě na Bílině může udělat přítrž nová vláda, pokud se bude snažit konec těžby a spalování uhlí urychlit. Rozhodnout o konci těžby na Bílině může také bankovní sektor, respektive jeho neochota financovat nové uhelné projekty. Případné rozšíření dolu za horizont roku 2030 by také bylo v rozporu s plány na spravedlivou transformaci v regionu a mohlo by dokonce ohrozit miliardy korun z Fondu spravedlivé transformace, které mají do Ústeckého kraje jít. Odstrašujícím příkladem může být notoricky známá kauza rozšíření polského dolu Turów na hranicích s Českem, v níž Evropská komise jasně deklarovala, že při rozšiřování těžby nebude mít region na unijní peníze nárok,“ sdělil mluvčí české pobočky Greenpeace Lukáš Hrábek.

Severočeské doly konstatovaly, že v dole Bílina mají zatím povolení k hornické činnosti do roku 2030. „Vše ostatní bude záviset na politických rozhodnutích a vývoji situace v energetice a teplárenství,“ dodal mluvčí Lukáš Kopecký.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Pixabay (ilustrační foto povrchového dolu)