Martin Abel | 7. 10. 2021

Unikátní solární projekt chrání úrodu malin a šetří farmářům vodu na zalévání

Agrivoltaika (či agrofotovoltaika) představuje chytré spojení zemědělství s výrobou čisté elektřiny. Tým Aliance pro energetickou soběstačnost zprostředkoval návštěvu agrivoltaické farmy v Nizozemí. Přinášíme vám zkušenosti a přínosy spojení zemědělství a výroby čisté energie na jednom pozemku.

Na obnovitelně.cz jsme o tématu agrivoltaiky opakovaně psali. Jde o stále běžnější směr kombinace zemědělství a produkce čisté elektřiny, který se prosazuje například v Německu nebo Nizozemsku. Pohledy českých vizionářů se proto nyní upínají na západ a jih Evropy, kde s agrivoltaikou experimentují nejvíce. Jedním takovým příkladem je i farma Piet Albers stejnojmenného farmáře v obci Babberich na nizozemské straně hranic s Německem, kterou v září letošního roku navštívili tým vedený Aliancí pro energetickou soběstačnost v rámci projektu Klub Agrivoltaiky.

Plodiny a solární panely na jednom pozemku

Pietova malinová farma o velikosti 6 hektarů je rozdělena na dvě přibližně stejně velké části; v jedné rostou maliny pod ochrannými plastovými fóliemi, v druhé pod řadami solárních panelů o celkovém výkonu 2,7 megawatt. Z ptačí perspektivy jsou obě části farmy v krajině velmi patrné – polovina pod fotovoltaikou snad o něco méně, protože je tmavší.

Farmář Piet Albers a zástupce společnosti Groenleven
FOTO: Martin Abel

Solární panely jsou umístěny na ocelové konstrukci ve výšce asi 4 metrů. Byly zachovány rozestupy mezi maliníky asi 5 metrů, což je dostatek pro průjezd malého traktoru. Ukotvení je rovněž ocelové, bez použití betonu. Solární panely jsou speciální svou polopropustností a také mezerami mezi nimi z průhledného plastu. Propouští tedy dostatek světla pro růst maliníků, které jsou zároveň chráněny před silným sluncem, kroupami a větrem. Panely jsou orientovány ve směru západ/východ a jsou uchyceny v mírném sklonu naproti sobě tak, aby tvořily stříšku. Díky blízkosti zeleně se tolik nepřehřívají a mají mírně vyšší výkon. Kabely jsou vedeny podélně ve vyvýšené části do 42 střídačů umístěných u údržbové cesty veprostřed farmy. Pod ní je výkon vyveden k distribuční síti.

Symbióza farmáře a zemědělce

Za projektem stojí společnost Groenleven, která farmáře oslovila před rokem 2018, kdy na jeho poli umístila první zkušební elektrárnu. Jakmile výzkumníci našli optimální hodnotu zastínění, rozšířili instalaci na současných 2,7 MW. Pokud by fotovoltaika způsobila zmenšení úrody, měl farmář nárok na plnou kompenzaci od provozovatele solární elektrárny. Ani loňskou, ani letošní sezónu ale kompenzace nebyla potřeba, protože se malinám dařilo dobře. Maliny jsou veliké a velmi chutné.

Úroda na prvním místě

Model aktuálně nabízený společností Groenleven i dalším farmářům je zajímavý tím, že kromě případné kompenzace nemá mezi farmářem a developerem dojít k žádným finančním tokům. Farmářovi patří výnosy z prodané úrody, od developera ale nedostane ani cent. Co ho tedy motivuje k tomu dát k agrivoltaice na jeho půdě svolení?

V prvé řadě bezpečnost úrody. Jak již bylo řečeno, konstrukce chrání plodiny před přírodními vlivy. Když farmář měřil během horkého letního dne teplotu pod fóliemi, naměřil 50°C, zatímco pod panely bylo o 10 stupňů méně a vyšší vlhkost. Farmář tak spotřeboval méně vody na zavlažování a jeho pracovníkům se v novém mikroklimatu lépe pohybovalo.

Další výhodou je, že plastové fólie je potřeba zhruba každých 4 až 5 let vyměnit (pokud je dříve neunese silný vítr), což představuje dodatečné náklady na materiál a na práci a také odpad, který je třeba zlikvidovat. Na rozdíl od plastových fólií se panely netrhají a neznečišťují okolí mikroplasty ani jinými toxickými látkami. Piet Albers je spokojený, farma je teď díky agrivoltaice populárnější a koncept má politickou podporu nizozemské vlády, která hledá způsoby, jak ubývající půdu co nejlépe využít.

Chybějící podmínky v Česku

Podobné instalace rostou po Nizozemsku, Francii a Německu jako houby po dešti. Jsou unikátní tím, že svým způsobem zabraňují růstu ceny půdy a kombinují mitigační (snižují uhlíkovou náročnost energetiky) a adaptační (pomáhají zvládat extrémní počasí) opatření v boji proti změně klimatu. Vlády proto jejich provoz finančně podporují v tzv. energetických aukcích. Státy západní Evropy přitom nemohou na rozdíl od Česka využívat miliardy eur v Modernizačním fondu, které jsou určeny na jednorázovou investiční podporu. Protože české právo agrivoltaiku nezná, vede nejkratší cesta k chytrému dvojímu využití půdy a k penězům z evropských fondů přes změnu zákona. Opozicí předložená novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu však bez jakékoli debaty neprošla Poslaneckou sněmovnou především díky hlasům poslanců ANO a SPD. Čeští zemědělci a developeři se zatím mohou pokusit zrealizovat své projekty za stávající legislativy.

Klub agrivoltaiky

Možnosti rozvoje nové formy fotovoltaiky sleduje letos založený Klub agrivoltaiky, který je projektem Aliance pro energetickou soběstačnost. Cílem je nabídnout farmářům informace o možnostech využití pozemků pro výrobu čisté elektřiny pomocí solárních panelů bez ztráty produkční funkce půdy. Společnou vizí je udržitelně obhospodařovaná česká krajina, kde moderní zemědělství a čistá energetika působí ve vzájemné synergii. Více o činnosti Klubu se můžete dozvědět na martin.abel@alies.cz.

Autor: Martin Abel

FOTO: Martin Abel