Česko má na dosah restart zelené energetiky. Poslance čeká klíčové hlasování

Státem nezvládnutý rozvoj fotovoltaických elektráren z let 2009 a 2010 funguje i po letech stále jako strašák, kterého vlivní politici vytáhnou pokaždé, když potřebují „umlátit“ nějaké své solární nepřátele. „Aktivisti nám řekli, že máme víc investovat do obnovitelných zdrojů. Asi nikdy nečetli noviny, ani se nedívali na zprávy. Jinak by věděli, jak to dopadlo se solárními elektrárnami, tím megatunelem z Topolánkovy éry za tisíc miliard, kvůli kterému každý rok doplácíme 40 miliard korun na zvýhodnění solárních elektráren,“ píše se v předvolební knize Sdílejte, než to zakážou, pod níž je podepsaný premiér a šéf ANO Andrej Babiš. Mezi odpůrce fotovoltaiky je rovněž velmi oblíbený obrat „solární baroni“.

Je skutečně pravda, že politici a úředníci tehdejší solární boom nedokázali účinně zkrotit. Ale od té doby už se situace výrazně změnila. Předně: nic takového jako v letech 2009 a 2010 se už nebude opakovat. Všichni jsou zkušenější a také technologie je jinde. Fotovoltaické moduly lze momentálně pořídit za ceny, které jsou až o 90 procent nižší než před 10 lety.

Je nejvyšší čas přestat se na fotovoltaické elektrárny dívat ideologicky a pohlédnout na ně z čistě praktického hlediska. V takovém případě pak musíme dojít k závěru, že bez masivního rozvoje solárních elektráren Česká republika nedosáhne klimatických cílů, k nimž se v Evropské unii zavázala. Prostě to vzhledem k přírodním a dalším podmínkám jinak nevychází.

Co se ovšem odehrálo ve sněmovně? Při projednávání novely zákona o podporovaných zdrojích energie z dílny ministerstva průmyslu Karla Havlíčka (ANO) jako by fotovoltaika do této skupiny „vyvolených“ snad ani nepatřila. Pro dříve instalované elektrárny poslanci v čele s ANO odhlasovali tak nízké výnosové procento, že by tisíce projektů mohlo zkrachovat. Nové solární elektrárny zase zákonodárci nepustili do systému aukcí, které mají zajistit, aby se na trh dostaly jen ty projekty, které nabízejí levnou energii. Situaci zachránili senátoři, kteří tento nepoměr mezi fotovoltaikou a dalšími zelenými zdroji do značné míry opravili a vrátili předlohu zpátky do sněmovny. Poslanci teď na poslední schůzi před říjnovými volbami dostali druhou šanci.

Inspirovat se mohou například ve Francii. Ano, to je ta země, o které se mluví především jako o jaderné velmoci: tak vysoký podíl elektřiny vyrobené z jádra nemá nikdo jiný ve světě. Nová klimatická legislativa ale počítá se zásadním rozvojem obnovitelných zdrojů včetně fotovoltaiky, které mají v budoucnu nahradit část dosluhujících reaktorů. Počítá se například se solárními elektrárnami na kancelářských budovách nebo na zastřešených parkovištích.

Francie tak chce pomocí provozní podpory zajistit výstavbu celkem až 3,7 tisíc megawattů menších solárních elektráren. Jejich majitelé získají podporu po dobu 20 let, která zajistí návratnost vložených investic. Současně Francie zavedla aukční podporu pro 7 kategorií využití solární a větrné energie. Solární nebo větrné elektrárny tak budou nově soutěžit v 7 typech výběrových řízení, které by měly zajistit vybudování 34 tisíc megawattů nových zelených zdrojů energie do roku 2026.

Zpět do českého prostředí. Podle nedávno publikované studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy pro Alianci pro energetickou soběstačnost by do roku 2030 šlo zvýšit výrobu z fotovoltaických elektráren až 5násobně. Rozvoj obnovitelných zdrojů včetně fotovoltaiky může nabídnout úsporu až 18 miliard korun ročně díky tomu, že klesne znečištění spojené s fosilní energetikou.

Česko se do budoucna těžko vyhne budování velkých solárních parků na zemi, s panely na střechách si nevystačí. Bez ohledu na politický vývoj s tím ostatně počítají například společnosti ČEZ, SEVEn nebo Sokolovská uhelná. Chystají se stavět na místech bývalé povrchové těžby, což je pro někdejší uhelný region vzhledem k vysoké nezaměstnanosti dobrá zpráva. Intenzivní rozvoj obnovitelných zdrojů včetně fotovoltaiky by podle vědeckého týmu z Univerzity Karlovy mohl přinést více než 100 tisíc nových pracovních míst.

Zcela odmítat není nutné ani solární parce na jiných zemědělských pozemcích, kupříkladu v Německu jsou na vzestupu takzvané agrivoltaické projekty, tedy solární elektrárny kombinované se zemědělskou výsadbou. Jak dokládají některé zahraniční studie, biologická rozmanitost na území solárních parků je často vyšší než na místech s intenzivní zemědělskou produkcí. Například fotovoltaická elektrárna u německého městečka Salmdorf, kterou postavili na bývalé zemědělské výsypce, je dnes oázou pro luční květenu.

Také podle renomovaného biologa a někdejšího ministra životního prostředí Ladislava Mika jsou fotovoltaické panely pro půdu blahodárné: „Roste pod nimi tráva. Nikdo pod nimi neorá, nesype žádné minerální hnojivo. Mrtvá biomasa pod nimi zůstává a zetlí tam. Za dvacet let to budou nejlukrativnější pozemky, protože tam ještě bude úrodná půda.“

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Marie Bartošová/AliES (fotovoltaika na budově Ženských domůvů v Praze)