Bleskové tažení Talibanu Afghánistánem přepsalo osud země i zřejmě změní kontrolu nad klíčovými zásobami vzácných kovů.

Afghánistán patří mezi nejchudší země světa, 90 procent Afghánců žije pod úrovní chudoby s méně než 2 dolary na den. Pokud by však země dokázala využít zásoby vzácných kovů, mezi kterými lze najít například ložiska strategického kovu lithia, kobaltu nebo mědi, získal by miliardy dolarů na svůj rozvoj. Právě o zásobách lithia se ví od roku 2007, kdy američtí geologové objevili zásoby tohoto nerostného bohatství v hodnotě přes 1 bilion dolarů. O Afghánistánu se dokonce pak psalo jako o zemi, která má potenciál zbohatnout podobně, jako Saúdská Arábie vydělala na ropě.

„Taliban dnes sedí na jednom z nejdůležitějších strategických nerostů na světě,“ uvedl k situaci Rod Schoonover z washingtonského think tanku Council on Strategic Risks. „Zda je budou umět využít, je klíčovou otázkou do budoucna,“ dodal.

Nepodařilo se totiž ani během přítomnosti USA v zemi. Bariéry měly vedle bezpečnostních rizik podobu masivní korupce a nedokonalé infrastruktury. Americe tak hrozí, že na afghánské misi neprodělá jen miliardy dolarů investovaných do nefunkční afghánské armády, ale mine i ekonomickou příležitost v podobě těžby nerostného bohatství, která mohla USA vrátit část prostředků investovaných do obnovy země.

Dnes již bývalý prezident Afghánistánu Ašraf Ghaní Ahmadzai dokonce využíval možnou těžbu vzácných kovů jako nástroj, jak přimět USA k prodloužení vojenské mise v jeho zemi. V roce 2017 nabízel tehdejšímu prezidentovi USA Donaldu Trumpovi možnosti přístupu k lithiu výměnou za odložení stažení amerických sil. „Afghánistán může být vhodným místem pro americký průmysl, konkrétně pro těžební sektor, jako příležitost pro investice,“ uvedl tehdy Mohammad Humayon Qayoumi, hlavní poradce afghánského prezidenta pro infrastrukturu, lidský kapitál a technologie.

Hlavní ložiska lithia se v Afghánistánu nachází ve třech oblastech. Jde o provincii Ghazní na východě země a provincie Herát a Nimroz na západě. Herat a Nimroz však byly tehdy dějištěm pravidelných bojů mezi afghánskými silami a Talibanem. Vstupu amerických investorů bránila také korupce na afghánském ministerstvu pro důlní činnost.

Menší důlní projekty, které nevyžadovaly velkou investici a proto se je v Afghánistánu podařilo rozběhnout, přináší ročně okolo jedné miliardy dolarů. Ovšem podle odhadů se 30 až 40 procent vytratí právě v důsledku korupce, skončí v kapsách místních velitelů nebo přímo pod palcem Talibanu.

Limity, které bránily rozvoji těžby, byly vedle bezpečnostní situace především nedostatečná infrastruktura a velká sucha. To se zřejmě nezmění ani pod vládou Talibanu. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že od objevení ložiska pro těžbu do zahájení produkce zpracované suroviny je potřeba v průměru 16 let. Jenže v moderní historii tak klidné období Afghánistán nezažil…

O těžbu se sice zajímají další země. Primárně jde o Čínu nebo Pákistán. Jeden z čínských těžebních gigantů, Metallurgical Corporation of China (MCC), má již 30letou nájemní smlouvu na těžbu mědi v afghánské provincii Lógar. Odhaduje se, že ložisko rudy Mes Aynak může vydat měď v hodnotě až 88 miliard dolarů. Šlo o vůbec největší čínskou investici v Afghánistánu a současně o největší zahraniční investici v historii této země.

Současně však jde o projekt, který by mohl být pro čínské investice varováním: čínské firmy zde od roku 2007 utratily 3 miliardy dolarů, ale zatím nedosáhly žádného zisku. Důvodem jsou problémy spojené s chybějící infrastrukturou. V Afghánistánu chybí železniční síť a pro představu – i v nejvíce rozvinutém Kábulu dochází až k 15hodinovým výpadkům proudu (i přesto, že se během přítomnosti vojsk NATO zvýšila elektrifikace Kábulu ze 30 na 70 procent). Potřebnou energii měla dodat uhelná elektrárna, která měla vzniknout ve spolupráci s Pákistánem. Energii zatím nedodává.

Nad možnostmi využití nerostného bohatství tedy zatím zůstává více otázek než odpovědí. Ani jednání mezi čínskou vládou a Talibanem nemusí vést k odblokování bariér pro budoucí těžbu. Vstupem čínských firem však může prohrát afghánský lid a tamní ekologie. Pokud se těžba skutečně rozběhne, nelze očekávat splnění přísných kritérií ochrany přírody, jako kdyby těžbu prováděly západní firmy. Odblokování těžby by sice pomohlo rozvoji moderních řešení v energetice, ale v aktuálním kontextu je možná lepší, pokud zásoby vzácných kovů zůstanou zatím pod zemí.

Autor: Martin Prax

FOTO: Jerome Starkey (ilustrační foto - záchranné archelogické práce v lokalitě čínského dolu na měď, Afghánistán)