Nové fotovoltaické a větrné elektrárny svou cenou poráží stávající uhelné či plynové zdroje v Číně, Indii a dokonce i ve velké části Evropy. Vyplývá to z nedávno publikované analýzy agentury BloombergNEF (BNEF).

Nové projekty obnovitelných zdrojů konkurují v minulosti realizovaným projektům elektráren spalujících fosilní paliva. Cenově jsou stále výhodnější i přes mírný růst svých nákladů. Cena polykrystalického křemíku se v uplynulém roce zvýšila trojnásobně. BNEF však tvrdí, že se růst cen vstupních materiálů neprojeví na ceně nových zelených zdrojů zásadním způsobem. Část z navýšené ceny pohltí dodavatelské řetězce a cena materiálů je jen dílčím vstupem do výsledné ceny technologií solárních či větrných elektráren.

Nové solární elektrárny tak dál směle konkurují ceně energie z fosilních zdrojů a dokonce trhají cenové rekordy. Podle zjištění BNEF se dostaly fotovoltaické elektrárny v Chile, Indii, Spojených arabských emirátech, Číně, Brazílii či Španělsku na cenu pouhých 22 dolarů za megawatthodinu. Globální cena pro solární energii pak vychází na výhodných 38 dolarů za megawatthodinu. Fotovoltaika mírný růst ceny solárních modulů kompenzuje úsporami z rozsahu. „Potvrzuje se tak, že v rámci dekarbonizace nesmíme opomíjet velké solární parky, které u nás mohou vyrůstat na průmyslově znečištěných lokalitách nebo plochách bývalých uhelných dolů. Větší solární elektrárny vhodně doplňují malé fotovoltaické instalace na střechách,“ dodává ke zjištění agentury BNEF Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky.

Globální srovnávací náklady pro větrné farmy na pevnině pak vychází podle BNEF na 41 dolarů za megawatthodinu. Větrné energetice se daří skokové zdražení technologie kompenzovat pomocí zlepšování turbín: rok od roku jsou větší a vyšší a tedy účinnější.

Solární energie je tak podle BNEF výhodnější než dodávky elektřiny ze starých uhelných elektráren například v Číně, Indii, Německu, Španělsku nebo Francii. Nová větrná farma dokáže cenou produkované energie porazit starý uhelný zdroj v Brazílii, Velké Británii, Polsku nebo Maroku. Uhlí vyhrává nad zelenou energií jen v Austrálii a Jižní Africe.

Například v Číně, která je dnes největším světovým znečišťovatelem emisemi oxidu uhličitého a současně největším spotřebitelem uhlí, vychází cena (LCOE) solární elektřiny na 34 dolarů za megawatthodinu. To je o celý jeden dolar levnější než dodávky elektřiny z uhelných elektráren.

V sousedním Německu vychází energie z uhelných a plynových elektráren v průměru na 85 dolarů za megawatthodinu. I zde jsou levnější solární (50 dolarů za megawatthodinu) i větrné (51 dolarů za megawatthodinu) elektrárny. Do ceny energie z fosilních zdrojů se promítá hlavně růst ceny emisní povolenky. Analytici BNEF pak předpokládají, že se cena uhlíku v Evropě zvýší ze současné hranice 50 dolarů na 111 dolarů za tunu CO2 do konce tohoto desetiletí.

Pokud se trend mluvící ve prospěch obnovitelných zdrojů udrží, může se pozitivně promítnout do rychlejšího konce uhlí v Číně, Indii nebo velké části Evropy. Podle organizace Beyond Coal má 15 evropských států stanovený termín konce uhlí před rokem 2030. Rakousko a Švédsko se již uhlí zbavily úplně.

Mezi novými trendy pak BNEF sleduje ekonomiku produkce zeleného vodíku, tedy výroby vodíku pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů. U dnešních projektů vychází cena mezi 293 až 535 dolary za megawatthodinu. V Evropě, Indii a Japonsku však předpokládá, že do poloviny století klesne na 82–134 dolarů za megawatthodinu.

Autor: Martin Prax

FOTO: Unsplash