Celosvětové emise oxidu uhličitého loni podle Mezinárodní agentury pro energii klesly o bezmála šest procent. Je to důsledek zpomalení ekonomiky kvůli koronavirové epidemie. Podle mezinárodně uznávaného klimatologa Radima Tolasze z Českého hygrometeorologického ústavu doporučuje Mezivládní panel pro změnu klimatu pro cestu k uhlíkové neutralitě každoroční pokles asi o sedm procent.

„Jen by bylo vhodnější to promyšleně řídit, ne se spoléhat na epidemie a ekonomické krize,“ konstatuje Tolasz, podle něhož přece jen existuje jedno poučení: „Epidemie nás všechny překvapila, nebyli jsme na ni připraveni a řešíme ji zpožděnými kroky, které jsou málo účinné a neuvěřitelně drahé. Měli bychom se poučit a změnu klimatu řešit s předstihem, promyšleně, a tedy i účinněji a levněji.“

Čína na špičce

Jenže loňský emisní propad nejspíš nebyl začátkem dlouhodobého trendu. Podle zprávy Mezinárodní agentury pro energii totiž se už koncem roku emise znovu začaly zvyšovat – a to o dvě procenta - a pravděpodobně dál porostou. Důvodem je oživení ekonomiky, která si žádá energii. Agentura Reuters uvedla, že za růstem emisí jsou hlavně velké ekonomiky světa.

Emise v Číně loni vzrostly o 0,8 procenta, respektive o 75 milionů tun. Čína je největším emitentem skleníkových plynů a jako jediné zemi se objem emisí za celý rok zvýšil. V Indii, která rovněž patří mezi největší světové znečišťovatele, začaly emise růst nad úroveň z předchozího roku od září - spolu se zvyšováním ekonomické aktivity a uvolňováním proticovidových restrikcí.

"Oživení globálních uhlíkových emisí ke konci loňského roku je jasným varováním, že se toho nedělá po celém světě dost pro urychlení k přechodu k čisté energii," uvedl výkonný ředitel IEA Fatih Birol. Pokud se potvrdí současná očekávání globálního ekonomického oživení a zásadně se nezmění politika největších ekonomik, pak se objem emisí ve světě podle něj letos opět zvýší.

Stagnující emise

Údaje o skleníkových emisí v České republice za loňský rok ještě nejsou k dispozici. Podle nedávno zveřejněné Zprávy o stavu životního prostředí klesly v období let 1990 až 2018 o více než 35 procent. Ale v posledních letech spíše stagnují. Mezi lety 2017 a 2018 se snížily jen o 1,3 procent na úroveň 128,1 milionů tun oxidu uhličitého. „Redukční cíl Politiky ochrany klimatu v ČR, tedy pokles o 32 milionů tun vůči roku 2005 na úroveň 117 milionů tun oxidu uhličitého do roku 2020 zatím nebyl splněn,“ konstatuje zpráva.

Dokument konstatuje, že se snižuje množství oxidu uhličitého z energetického průmyslu, který má se 40 procenty dlouhodobě největší podíl na celkových tuzemských emisích. V období let 2010 až 2018 to bylo o téměř 18 procent. „Vývoj odráží příznivé změny v energetickém mixu směrem k vyššímu využití obnovitelných zdrojů a dalších nízkoemisních zdrojů. Klesající trend mají rovněž emise ze spalovacích procesů ve zpracovatelském průmyslu a stavebnictví, které v období 2000 až 2018 poklesly o 57,5 procent,“ uvedla zpráva.

Výrazně naopak vzrostlo množství skleníkových plynů z dopravy, v letech 2000 až 2018 o více než 57 procent. „V roce 2018 doprava představovala druhý největší zdroj emisí skleníkových plynů s podílem 15 procent na celkových emisích,“ upozornil dokument. Mírně, ale setrvale rostou rovněž emise z odpadového hospodářství a nepříznivá je rovněž situace v lesnictví, na čemž se podepsala kůrovcová kalamita, respektive masivní těžba napadených smrků. Kvůli tomu přestaly porosty fungovat jako ohromná „zásobárna“ uhlíku, a naopak se staly významným zdrojem skleníkových plynů.

Viz: Masakr v českých lesích má na kontě miliony tun skleníkových plynů

„V roce 2019 představovaly celkové emise z lesní půdy 15,3 milionů tun oxidu uhličitého, dřevní produkty naopak přispěly uložením 1,5 milionů tun. Celkově tedy sektor lesnictví podle pravidel započítávání Evropské unie generoval emise ve výši 13,796 milionů tun oxidu uhličitého. Emisní bilance lesního sektoru přitom byla od roku 1990 až do roku 2017 negativní, tedy zjednodušeně v lesích se uhlíku ukládalo více, než lesy produkovaly. V letech 2018 a 2019 se trend otočil, tedy sektor LULUCF (emise skleníkových plynů z lesů a půdy) přispívá k celkovým emisím České republiky,“ uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Dvanáct tun na hlavu

V porovnání na počet obyvatel patří Česko stále mezi významné znečišťovatele. Podle poslední Zprávy o stavu životního prostředí v ČR připadá v průměru na každého občana 12 tun oxidu uhličitého, což byly v roce 2018 čtvrté nejvyšší emise v Evropské unii – a více než 46 procent na průměrem celé EU. Ekologické Hnutí Duha upozornilo, že například průmyslové Německo má průměr asi 9 tun, Francie 5 tun a nejlidnatější země světa Čína jen 7,5 tun, byť v celkovém objemu má skleníkových emisí nejvíce.

Vysoké hodnoty oxidu uhličitého v Česku jsou podle ekologické zprávy způsobené „vysokým podílem průmyslu, proexportním charakterem ekonomiky a nadále vysokým podílem tuhých fosilních paliv v energetickém mixu pro výrobu elektřiny a tepla“.

Klimatická změna má v Česku už jasné projevy. Zpráva upozornila například na to, že v roce 2019 byla průměrná teplota 9,5 stupně Celsia, tedy o 1,6 stupně vyšší než normál v letech 1981 až 2010. Rok 2019 tak byl druhým nejteplejším rokem v období od roku 1961, teplejším byl jen rok 2018. „Posledních pět hodnocených let (2015 až 2019) bylo s průměrnou teplotou 9,2 °C nejteplejší pětileté období od roku 1961, devět z deseti nejteplejších let od roku 1961 se vyskytlo po roce 2000. I z globálního pohledu byl rok 2019 druhý nejteplejší v historii přístrojového pozorování, a to za rekordně nejteplejším rokem 2016,“ píše se v dokumentu.

To se pak projevuje například na dlouhodobém suchu, které zasáhlo rozlehlé oblasti republiky. „Změna klimatu (zejména vyšší výskyt přívalových dešťů) také přispívá ke zvyšování rizika eroze půdy, které je vyšší než před deseti lety,“ upozornilo Hnutí Duha.

Autor: Pavel Baroch

FOTO: Pixabay