Obnovitelná energie je drahá a platíme ji z našich kapes, větrné elektrárny ničí naše zdraví a v zimě bychom si na ní neohřáli ani čaj. O zelené energii stále koluje celá řada mýtů. Vybrali jsme pět z nich, se kterými se setkáváme nejčastěji. Kterým věříte vy?

Mýtus 1. Zelená energie je drahá

Ano, to se v některých případech, zvlášť u tradičních dodavatelů energií, může stát. Dodavatelé vyšší částku na faktuře odůvodňují náklady na administrativu a získání potřebných certifikátů záruky původu elektřiny. Ani tyto certifikáty ale nemusí znamenat, že elektřina, za kterou domácnosti platí, pochází z obnovitelných zdrojů. S certifikáty se totiž volně obchoduje a někteří dodavatelé jimi mohou prokazovat elektřinu jinak vyrobenou třeba z uhlí.

S těmito praktikami se rozhodl zatočit nový český startup bezDodavatele. „Přes službu bezDodavatele zaplatíte přímo tuzemskému výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů. Částka tak přesně kopíruje aktuální cenu na trhu bez jakýchkoliv spekulací třetích stran,“ vysvětluje zakladatel startupu Robert Chmelař. A dodává, že bezDodavatele cenu elektřiny nijak neovlivňuje. Za zprostředkování čisté energie od českých výrobců si účtuje malý denní poplatek, který se pohybuje stejně jako cena za Netflix nebo Spotify.

Mýtus 2. Jak si budu svítit, když bude venku zataženo?

Bojíte se, že pokud přejdete na zelenou energii a budete si chtít uvařit čaj ve chvíli, kdy je pod mrakem a nefouká, bude na vás vaše varná konvice bez energie jen smutně hledět?

Vedle fotovoltaiky a větrných elektráren existuje celá řada zdrojů, které fungují velmi stabilně bez ohledu na roční období nebo denní dobu. Jedná se například o zařízení na spalování biomasy, bioplynové stanice nebo vodní přečerpávací elektrárny. Současně se dynamicky rozvíjí obor akumulace energie, který pomocí baterií nebo setrvačníků pomáhá uložit nadvýrobu ze solárních nebo větrných elektráren právě na dobu, kdy méně fouká nebo svítí.

Přesto si však musíme uvědomit, že do zásuvky nám neputuje pouze zelená elektřina, ale každá z domácností je připojena na veřejnou distribuční síť, ve které je mix energie z jednotlivých zdrojů od všech výrobců. Nikdy se tak nestane, že si kvůli špatnému počasí večer nepustíte svůj oblíbený film v televizi.

Mýtus 3. Fotovoltaické panely jsou neekologické

Řada lidí zelenou energii odmítá kvůli domněnce, že výroba solárních elektráren zatěžuje životní prostředí. Někteří se domnívají, že solární panely spotřebují na výrobu více elektřiny, než kolik jí během své životnosti vyprodukují. Jiní zase tvrdí, že jsou panely vyrobené z materiálů, které nejdou recyklovat, a představují tedy ekologickou hrozbu.

Ani jedno z toho přitom není pravda. Fotovoltaické panely tvoří ze 70 % sklo a z 20 % hliník a je možné je téměř kompletně recyklovat. Navíc z nich můžeme získat hodnotné suroviny jako stříbro, měď, indium nebo gallium, takže se recyklace vyplatí i ekonomicky. Provozovatelé fotovoltaických elektráren na ni kromě toho dopředu přispívají placením povinného recyklačního poplatku.

Fotovoltaické panely se mimo to pyšní velkou životností a i po 25 letech dál vyrábí elektřinu s poklesem produkce jen o několik procent. Díky vysoké účinnosti přitom panely vytvoří množství elektřiny potřebné k jejich výrobě už asi za rok a půl. Desítky let pak dál poskytují odběratelům zelenou elektřinu a šetří peníze i životní prostředí.

Mýtus 4. Zelená elektřina? Lány fotovoltaických panelů a nevyužitá půda

Fotovoltaika patří v rámci obnovitelného českého energetického mixu mezi významné hráče. S vývojem nových technologií vznikají účinné solární panely, které snižují své nároky na plochu. Obrovský potenciál pro výrobu čisté energie ze slunce mají zatím nevyužité miliony českých střech obytných domů nebo podniků. Díky klesajícím nákladům na pořízení solární sestavy a podpoře v programu Nová zelená úsporám vzniklo loni přes 3 400 nových střešních elektráren. Jsme tak svědky nového trendu, kdy se solární panely postupně začínají využívat na novostavbách, veřejných budovách i rodinných domech, které si mohou vyrábět svou vlastní elektřinu.

Česko může také pro další rozvoj fotovoltaiky využít průmyslově znečištěné lokality. Jde o plochy, jakým jsou bývalé skládky, ukončené povrchové doly nebo areály opuštěných, chátrajících továren.

V některých zemích už přesto začala fungovat tzv. agrivoltaika, která představuje řešení, jak zapracovat fotovoltaické panely do zemědělských oblastí. Odpadá tak dilema, zda využít pole pro zemědělství nebo výrobu elektřiny. Možné je totiž obojí. Solární panely pak nabídnout rostlinám během parného léta vítané zastínění, což vede ke zvýšení výnosů potravinářských plodin.

Mýtus 5. Pokud naše domácnost přejde na zelenou energii, je to jako kapka v moři

Někteří si možná říkají, že je přechod na obnovitelnou energii dobrý nápad, jedna bezuhlíková domácnost ale nic moc nezmění. Průměrná menší domácnost spotřebuje ročně asi 2,5 MWh, přechodem na zelenou elektřinu může ušetřit 1 282 kg CO2. To je, jako bychom zasadili 58 plně vzrostlých stromů. Rodina s velkou spotřebou nad 12 MWh může ušetřit více než 6 tun CO2. Stromů, které by dokázaly eliminovat takové množství už by bylo 280. A víte, kolik domácností je v Česku? Téměř 5 milionů! Nebavíme se přitom o emisích z dopravy, energetiky nebo průmyslu.

„Každý z nás může ovlivnit, komu bude posílat peníze za elektřinu. Můžou to být firmy, které mají ve svém energetickém mixu z více než poloviny zastoupena fosilní paliva, nebo to můžou být čeští výrobci čisté energie,“ vyzdvihuje Chmelař podstatu bezDodavatele. A dodává, že jedna domácnost toho sice moc nezmění, čím víc odběratelů ale bude čistou energii vyžadovat, tím víc bude růst její podíl na úkor té špinavé. A tím víc budou také tradiční dodavatelé do obnovitelných zdrojů investovat, protože pochopí, že se jim to ekonomicky vyplatí. O to větší bude i podpora politických stran.

Ve spolupráci s bezDodavatele.cz

Autor: Markéta Pešková

FOTO: flickr.com