Jiří Malík | 28. 11. 2020

Problematický vlk nebo člověk? Za vyhrocení situace mohou špatné ohrady a nepochopení přírody

Na Broumovsko se vrátil vlk. V médiích se objevují příběhy o tom, kolik ovcí padlo predátorům za oběť. Chybí však pohled ze strany vlků. Pokus se o to Jiří Malík, ekolog, vodař a lesník, který má přímou zkušenost z Broumovska.

Motto: Tisk ani politici by neměli zneužívat laickou veřejnost nafukováním často okrajových kauz ke zvýšení čtivosti či snadného získávání politických bodů. A hlavně obě skupiny by měly hledat a nacházet pravdu. Prověřovat pravdivost informací, hodnověrnost svědků událostí. Jakmile média, začnou jako hlídací pes demokracie slevovat z pravdivosti směrem k čtivosti a bulvárnosti, je demokracie ohrožena.

Mediální pozornost upřená na vlky je nadměrná, neboť je tak lákavá

Vlci na Broumovsku podle médií: škodí, útočí. Šeptandou jedou hospodské povídačky o přemnožení vlků, jejich nebezpečnosti či ztrátě plachosti. Vedení Českomoravské myslivecké jednoty šíří, že jsou u nás vypouštění uměle, že to nejsou čistokrevní vlci, ale kříženci. Média a laici tyto lži ochotně přebírají. Konečně tu část populace, která je již rozdělená Zemanem nebo Klausem, může zase mít nepřítele, a může se v boji proti němu se semknout a sjednotit.

Místní fejsbůky, plné nenávisti nejen k vlkům, ale komukoli, kdo má jiný názor než oni, i média s radostí zveřejňují fotografie plné ovčí krve. Ale nikdy ohrady - špatné či dokonce děravé nebo žádné. Ne příčinu, ale následek.

„Situace s vlky na Broumovsku je zoufalá“, píše Lesnicko dřevařský vzdělávací institut (LDVI), „ekologická“ nevládní organizace z Vyškova (na Moravě), zaměřená na lesní hospodaření a dřevařství, která od Královéhradeckého kraje dostala kolem 150 tisíc za uspořádání krajské konference jednoznačně zaměření proti vlkům za vlády ex-radního pro životní prostředí a zemědělství pana Klímy z KDU-ČSL.

Poslední medializovaný případ je obzvlášť pikantní. Najatý místní honák prý dokonce nedávno tvrdil: „nenechám se roztrhat vlky“, a že „vlci nereagovali na plašení“, přesto vlci neochotně odešli, zkuste od žrádla odehnat psa. LDVI dramaticky cituje poškozeného pastevce: „dokonce se k hlídači začali přibližovat“. Z toho Seznam Zprávy již zcela bulvárně nafoukl a vytvořil de facto již poplašnou zprávu, že „šelmy pronásledovaly i hlídače“. Svatá prostoto…

Lužickohorské vlče
zdroj: www.selmy.cz, Hnutí DUHA Olomouc

Kámen úrazu: ochota chránit vlastní stáda

Ano, situace s návratem vlků a přirozeným růstem jejich populace je pro chovatele na Broumovsku skutečně svízelná. Na Broumovsku máme již 3 smečky - tedy asi 20 kusů na stovky či jednotky tisíc kusů spárkaté zvěře, která navíc migruje mezi ČR a Polskem.

Chatrné nebo nízké ohrady či žádná ochrana stád je jistě s příchodem vlka pro některé chudší pastevce ohromný problém a stát musí, a sám se za to přimlouvám, pomoci daleko svižněji. Vedle podpory pro pořízení pasteveckých psů by měl stát přispívat i na jejich krmení.. Jenže to má i druhou stranu. Museli by si ohrady chtít vylepšit ohrady. A to je kámen úrazu, protože to nechtějí.

Přemnožený není vlk, jen těží z bohaté potravní nabídky

Vlk se na Broumovsku ani jinde v republice nepřemnožil. Predátor se nepřemnožuje - pouze kopíruje potravní nabídku. I přes konzumaci chovných zvířat ze systematického sledování a DNA rozboru trusu plyne, že z 97 % potravy vlků tvoří divoce žijící kopytníci (nejen zde na Broumovsku, ale v celé republice). Takže není pravdou, jak šíří šeptanda – že vlci žerou jen ovce.

Vlka zcela jistě přitáhla do severního pohraničí ČR i bohatá potravní nabídka přemnožené spárkaté zvěře. Přemnožená je proto, že nemá predátora, a že myslivci neplní svou základní úlohu, regulovat stavy zvěře na únosnou míru. Takže vlka k bohatému stolu pozvali do ČR zejména myslivci. A vlk se bude dle zákonů přírody množit, aby spárkatou zreguloval. Postupně se dostane do rovnováhy stav lesa, spárkaté zvěře i vlk.

Nutno akcentovat že selhává Českomoravská myslivecká jednota - myslivci, vlastníci či pronajímatelé honiteb, protože neplní nařízení zákona o myslivosti. Tj. mj. udržovat rovnováhu mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím – tedy dostatečně regulovat její stavy a udržovat stavy mezi minimálními počty a normovaným stavem. A k zachování všech druhů zvěře v přírodě - tak praví myslivecký zákon.

Jenže realita je jiná - nepřekročitelné normované stavy v ČR jsou pravidelně již minimálně poslední dekádu překračovány, a to pravidelně i ve stovkách procent! Přestože se myslivecké subjekty snaží vykazovat normované stavy, všichni v branži ví (nebo by vědět měli), že je zvěř přemnožena. Škody přezvěřením na lesích v ČR dosahují dle známé studie 5 mld Kč ročně! Z těchto škod se hradí pouze něco málo přes 30 milionů Kč a zbytek jde k tíži lesáků. Jak to, že nikdo nekřičí? Pro dva miliony škody vlkem, které po přepočtu na kus dokonce klesají, to taky nikde v médiích neuvidíte, je v ČR poprask národní velikosti. Ale proč se dostává nulové pozornosti, když ničí spárkatá zvěř lesy ve velkém? Nejde jen o finanční ztrátu na dřevě, ale také negativní důsledky v podobě vysychání krajiny, či poklesu tržní hodnoty lesů.

A nulová pozornost ze strany politiků a médií (u pastevců se to dá pochopit), že s tím vlk již začal pomáhat, natož aby za to byl veleben.

Smečka roste jen do možností teritoria

Vlci se nepřemnožují i proto, že jsou silně teritoriální a sociální. Území, které si vlci vyberou, značkují a střeží, nedovolí jiným smečkám v něm lovit. A pokud se smečka – rodina – příliš rozrůstá, odcházejí si mladí vlci hledat své vlastní nové teritorium. Tak se přirozeně ředí. Dokonce pokud je málo kořisti, omezují množení a regulují průběžně početnost i s ohledem na četnost jedinců na území. Působí jako zdravotní policie i často zabijí toulavé psy. Stejně jako lišky je považují za konkurenci.

Nemáme tu ani křížence vlků na Broumovsku, jak stále dokola opakují místní pastevci. Dokazuje to studie díky práci Hnutí Duha a jejich hlídek pracujících po celé ČR ve spolupráci s Karlovou univerzitou (testy DNA z chlupů a trusu z celého území ČR). Křížení vlků se psy sice hrozí, ale je vzácné. Došlo k němu na území ČR zatím jednou na Rumbursku (mláďata byla utracena).

Neexistuje ani absolutní ochrana vlka, jak se snaží protivlčí kampaň manipulovat veřejné mínění. Pokud by se jednalo o problematického jedince, je možné ho utratit. Tato jasná kritéria stanovuje Program péče o vlka z března 2020, o které část myslivecké obce dodnes tvrdí, že neexistuje a vymáhá jeho dokončení (sic!), i zákon na ochranu přírody.



Vlčata zachycená fotopastí na Kokořínsku, AOPK



Setkání s vlkem

I ze strany politiků (KDU) začínáme slýchat mysliveckou latinu, že vlci jsou pro lidi „nebezpečné“ šelmy. Jedná se vlastně o poplašnou zprávu, která šíří v lidech zbytečný strach a paniku. Volají mi lidé, zda se opravdu musí bát jít do lesa. Nejdřív jsem si myslel, že si dělají legraci. Máme totiž, i když omylem, noční průchod přímo skrz smečku pěti vlků, vzácná setkání i na pár metrů (dívka ve spacáku si pořídila záběry vlka, který se na ní přišel podívat a pak zase v klidu odešel), honička smečky přes spící spacákový bivak hlídky, kdy se vlci nocí hnali za srnou, a vypadalo, že si lidí ani nevšimli. Seznam Zprávy by o tom informoval asi takto: Šok! Vlci pronásledovali stopaře až do spacáku!

Osobně stopuji vlky pro vlčí hlídky již třetím rokem. V zimě stopujeme, celoročně sbíráme i v jádrových teritoriích vlka trus, spíme tam, pohybujeme se tam ve dne i v noci - všude fotopasti. Za celou dobu jsem spatřil dva vlky přeběhnout lesní pěšinu jednou jedinkrát. Trvalo to cca 3 vteřiny. Snímky se řídce daří dělat právě díky fotopastím.

Problematický vlk nebo člověk?

Rozšiřuje se označení – „problematický“ vlk. Není ale spíše problém v tom, že ten opravdu problematický je člověk? Záměrně ponechané přemnožení spárkaté. Ničení přírody a přírodní rovnováhy, vysušování krajiny. Vybití velkých šelem, dravců, které jednou provždy až dosud narušilo přírodní rovnováhu (přemnožení hlodavců, spárkaté), užití chemie v přírodě (zemědělství), které ničí vodu, půdu, potraviny, hmyz. A roli predátora převzal myslivec, a jak špatně to nakonec dopadlo? A proč? Protože jsme tu neměli alespoň vlky. A když se stane ten zázrak, že je tu konečně máme, kdy mohou konečně vrátit zpět rovnováhu do přírody, a pomoci tak vrátit i ptáky a hmyz (jak ukazuje anglická studie), tak je bez ohledu na to, že se jedná stále o kriticky ohrožený druh (tj. stupeň nejvíce ohrožený vyhynutím), že nejsme ochotni udělat dobrou ochranu stád, bez ohledu na to, že by postupně zamezili obrovským ekonomickým i ekologickým ztrátám na lesích, někteří dokonce navrhují vystřílet a ani na vteřinu se nazastydí?

Co je to za společnost, která nechápe, že rovnováha se nedá udržet střelbou, ale přírodním lovem? Les potřebuje přírodní lov. Již moc dlouho tolerujeme ekologii a etologii ignorující všelidovou zábavu – myslivost. Co je to za společnost a za myslivost, která šíří strach z vlků, která se v 21. století bojí vlků stejně, jako když se z hrůzy z vlků v temnu středověku zrodila později ta děsná, lživá a hnusná pohádka o Červené Karkulce, kterou dosud často vymýváme malým dětem mozky?

Ano, stále se nemůžeme zbavit středověkého archetypálního obrazu, jehož výrazem byla ona pohádka o „zlém“ vlkovi a „hodném“ myslivci. Svět se polarizuje, a pravda o potřebném druhu se ztrácí ve zbytečném dýmu přestřelek dvou táborů.

Co jsme za společnost, která nemá úctu ke všem formám života? Nejsou „zlí“ vlci, „oškliví“ pavouci, „hnusní a slizcí“ hadi, „příšerné“ myši. Je to jen ukázka propastného nepochopení geniality přírody a toho, že nechápeme, že jediná šance na trvale udržitelný život je spolupráce s přírodu a mezi národy, mezi lidmi. Ne boj, ale spolupráce na základě úcty a to vše plynoucí z lásky, která jako jediná vnímá jednotu a propojení nás a přírody. A dokonce, že není rozdílu, mezi námi a přírodou, neboť jedno jsme.

I to děsné USA poslední Trumpovy vlády, kdy se jeho bohatstvím pomatený syn vyžíval ve vraždění trofejové zvěře v Africe, dochází postupně k rozumu a všelidové hlasování poprvé v historii žádá návrat vlka do státu Colorado, jakkoli bylo těsné. A u nás první čtyři obce žádají odstřel vlka.

Pokud chceme žít lépe a šťastněji, pokud dokonce chceme jako lidstvo přežít, bude potřeba pochopit naše místo v přírodě. Patříme obecně do přírody, ale ne tolik, jako vlk, nejsme tak potřební jako predátoři, stromy a žížaly.

Proto bude nanejvýš dobré, abychom si všichni uvědomili, co řekl v Knize džunglí R. Kipling: „Jsme jedné krve, ty i já.“

Jsme jedné krve, my i vlci, stromy, květ, paprsek slunce i mlha, půda i vzduch… a hvězdy.

A dovolte mi zakončit citátem jednoho z nejpovolanějších, dosud žijícího Španěla Marcose Rodrígueze Pantoji, který od dětských let strávil s vlčí smečkou, které říkal rodina, celých 12 let zcela sám, kdy s ní lovil a dokonce mohl být s vlčaty v doupěti a byl krmen s ostatními štěňaty masem vlčicí, která ho přijala do rodiny. Vlci mu zachránili život. O době strávené s vlky říká: „Byla to nejšťastnější doba mého života.“

Autor: Jiří Malík, vodař, ekolog, lesník

Více informací: program péče o vlka

FOTO: titulní fotografie: vlče na broumovsku, zdroj: www.selmy.cz, Hnutí DUHA Olomouc