Martin Prax | 18. 4. 2020

Babiš a zelená šance Evropy: proč nejsou obnovitelné zdroje hrozba pro ekonomiku

Do poloviny století může získat Evropa 100% zelené dodávky elektřiny. Každá druhá kilowatthodina dodaná do sítě by mohla být ze solárních elektráren. Jejich provoz a instalace by daly práci čtyřem milionům Evropanů. To jsou hlavní zjištění čerstvé studie, kterou pro zastřešující evropskou solární asociace SolarPower Europe vypracovali experti z finské Lappeenranta-Lahti University of Technology.

Průlomová studie přichází v potřebné době. Český předseda vlády Andrej Babiš na základě pandemie koronaviru zpochybňuje svůj souhlas s celoevropským plánem dekarbonizace do roku 2050. Babiš tvrdí, že Zelená dohoda pro Evropu poškodí tradiční průmysl. Práce finských expertů však takové domněnky jasně vyvrací. S kritikou přichází Babiš i přesto, že v prosinci dekarbonizaci Evropy podpořil.

Evropa bez uhlí? Vyděláme na tom

Na realizaci těchto scénářů vydělá celá Evropa. Obnovitelné zdroje budou moci zajistit uhelný útlum k roku 2040 nebo 2050. Evropská agentura pro životní prostředí odhaduje, že škody v důsledku spalování uhlí stojí ročně mezi 66–112 miliard EUR. V důsledku znečištěného ovzduší pak ročně zemře 400 tisíc Evropanů.

Transformace energetiky se vyplatí i ekonomicky. Autoři zpracovali tři scénáře možného rozvoje energetiky. Nejpokrokovější počítá s dosažením 100% obnovitelnosti ekonomiky již v roce 2040, střední ve 2050 a konzervativní pouze s 62% podílem obnovitelných zdrojů v polovině století. Dva nejzelenější scénáře přitom nabídnou cenu elektřiny (LCOE) v roce 2050 na úrovni 47 EUR / MWh, což je asi o 5 EUR levnější než konzervativní výsledek a současné ceny elektřiny na burze, které se pohybují okolo 51 EUR / MWh. 

Christian Breyer, profesor solární ekonomiky na LUT University a hlavní autor studie uvedl: “100% obnovitelná Evropa je z technického hlediska absolutně možná. Je to také nejdostupnější a nejbezpečnější cesta k dosažení klimatické neutrality v Evropě do roku 2050. Technologie pro její dosažení již máme, nyní j třeba vypracovat správné impulsy pro jejich rozšíření. Pokud budeme jednat nyní, můžeme omezit změnu klimatu a poskytnout příští generaci jasnější budoucnost.“

Tři pilíře prosperity: slunce, vítr a baterie

Studie potvrzuje, že Evropa může svou energetiku do poloviny století dekarbonizovat a splnit ambiciózní cíl Pařížské klimatické dohody, který vede k udržení růstu průměrné teploty o 1,5 ° C. A to i bez technologií zachytávání uhlíku, které jsou stále spíše v plenkách. Nejprogresivnější scénář dokonce počítá s tím, že by uhlíkové neutrality bylo možné dosáhnout již o 10 let dříve, k roku 2040. Pro naplnění takového předpokladu by bylo třeba vybudovat 4 700-8 800 GW solárních elektráren (nižší pro střední scénář, vyšší pro nejpokrokovější), které by pokrývaly 48-63 % evropských dodávek elektřiny (dle scénáře). K nim by pak bylo třeba vybudovat baterie o celkové kapacitě přes 3 tisíce TWh k polovině století. Ty by byly umístěny v domácnostech, podnicích i jako velké bateriové systémy pro regulaci sítě. Zbytek akumulačních kapacit by pokrylo ukládání do tepla, produkce biometanu či přečerpávací vodní elektrárny.

Druhým klíčovým zdroje pro Evropu by se stala větrná energetika. Ta by do poloviny století mohla narůst na 1100 až 1900 GW, což by znamenalo podíl na výrobě elektřiny 28-33 %. Větrné turbíny mohou fotovoltaice konkurovat vyšším faktorem využití. Solární panely ji však porazí levnější cenou technologie.

Výsledky modelování rozvoje obnovitelných zdrojů podpořil Claude Turmes, současný lucemburský ministr energetiky, který v minulosti působil v Evropském parlamentu a patří k tvůrcům opatření na podporu obnovitelných zdrojů. “Studie přichází v klíčovém období a ukazuje výhody přechodu na stoprocentně obnovitelnou energetiku s cílem dosáhnout klimatické neutrality nákladově efektivním způsobem,“ uvedl k prezentovaným scénářům. 

Evropské scénáře dekarbonizace podporují také organizace z České republiky. “Masivní nasazení levné solární a větrné energie je hlavním pilířem přechodu na moderní, decentralizovaný a ​​flexibilní ekonomiku. Také v Česku může růst obnovitelných zdrojů v produkci elektřiny podpořit ekonomiku ve výši 7 % HDP a přinést více než 30 tisíc pracovních míst,” doplňuje domácí kontext Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky s využitím dat z loňské studie Deloitte zpracované právě pro tento svaz. 

Čistá energie pro elektřinu, dopravu a teplo

Klíčem k redukci fosilních paliv v Evropě je rozsáhlá elektrifikace. Právě využití levných technologií obnovitelných zdrojů redukuje náklady energetické transformace. Prostor však dostanou také zcela nová řešení. Pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů předpokládají tvůrci scénářů rozvoj produkce “zeleného” vodíku a produkce syntetických paliv. 

“S rostoucím podílem proměnných zdrojů energie, tedy sluneční a větrné energie, na které autoři scénářů sází nejvíce, se bude zvyšovat i význam role skladování elektřiny pro zajištění nepřetržitého zásobování energií. Významnou roli budou hrát chemické baterie v domácnostech nebo velké systémy pro regulaci sítě,” doplňuje obrysy rozvoje akumulace Jan Fousek, výkonný ředitel asociace pro akumulaci AKU-BAT. “Po roce 2030 však můžeme očekávat také vznik systémů pro dlouhodobé ukládání energie, ať již půjde o produkci zeleného vodíků nebo ukládání do tepla,” doplňuje očekávané technologické posuny Jan Fousek.

Elektřina z obnovitelných zdrojů pronikne také do dopravy. Zajistí dekarbonizaci silniční dopravy. Letecká a námořní doprava pak přejde na obnovitelná syntetická paliva (zelený vodík nebo biometan). Pro zásobování budov teplem vzroste role tepelných čerpadel. Ta budou tvořit až 60 % podíl zdrojů tepla do poloviny století.

Důležité politické impulsy

Transformace evropské energetiky se neobejde bez rozhodných kroků politiků. Evropa by měla v rámci plnění cílů Pařížské klimatické dohody upřednostnit elektrifikaci evropské ekonomiky založenou na růstu obnovitelných zdrojů. Tak, aby zvyšující se podíl solární a větrné energie mohly následovat další udržitelná řešení - jakým je například produkce zeleného vodíku. 

Bude však třeba také investovat do modernizace a rozšíření evropských elektrických sítí, které jsou zásadní pro vysokou úroveň elektrifikace se 100% dodávkami z obnovitelných zdrojů. Vedle podpory posilování celoevropského propojení se však nesmí zapomenout na roli decentralizovaných zdrojů pro zajištění flexibility systému. Jen tak lze zvládnout stabilitu systému, do které přibudou miliony nabíjecích stanic pro elektromobily, tepelných čerpadel či baterií.

“Nejlevnějším zdrojem jsou velké průmyslové solární parky. Evropa by měla hledat cesty, které usnadní jejich výstavbu. Nabízí se rozlehlé plochy po postupně útlumovvých povrchových dolech, jezera a další nevyužité pozemky,” uzavírá postřehy ke studii Jan Krčmář, předseda představenstva Solární asociace.





Zdroje: solarpowereurope.org, eea.europa.eu

FOTO: Uwe Potthoff