Předcházení vzniku odpadu je důležitější než jeho správné třídění, říká autorka blogu Czech Zero Waste

„Myslíme si, že všechen odpad, který vytřídíme, bude zrecyklován. Ale to je chyba,“ říká Helena Škrdlíková, která je jednou ze tří autorek českého blogu Czech Zero Waste zaměřeného na život bez odpadu. Jak se jí samotné daří žít bez odpadu a co radím všem, kteří chtějí produkci odpadu ve svém životě omezit? Dozvíte se v krátkém rozhovoru.

Kristýna Vobecká

5. 3. 2020

Jak blog Czech Zero Waste vznikl a co pro Vás konkrétně znamená život bez odpadu?

Blog vznikl vlastně docela náhodou. Chtěly jsme s holkami zjistit, jestli se v Česku dá žít bez odpadu. A chtěly jsme naše pokusy mít kde dokumentovat.



Co byste poradila zájemcům, kteří chtějí omezit odpad v domácnosti a neví, kde začít nebo mají pocit, že to v podstatě není možné?

Doporučuji jim začít postupně. Podívat se nejdříve do svého koše a vybrat si jeden kus odpadu, který tam nechceme, zaměřit se na něj a až to zmákneme, posunout se dál. Důležité je nevnímat vyhozené odpadky jako selhání, ale spíše příležitost pro zlepšení. Každá snaha se počítá. Pokud si člověk neví rady, jak a s čím začít, inspiraci může najít na našem blogu a taky v naší mobilní aplikaci Bezodpadová výzva, která přináší 40 bezodpadových úkolů na každý den, v knížce Život skoro bez odpadu nebo v podcastu Skoro bezodpadový život. Máme pro každého něco.



Jak Vy sama jste ve vedení bezodpadové domácnosti úspěšná? Daří se vám to stoprocentně, nebo se máte, ještě v čem zlepšovat?

Domácnost sdílím se spoustou spolubydlících, kteří se na bezodpadovost tak moc nezaměřují, takže se to těžko hodnotí. Téměř dokonale se mi to daří v běžných dnech, kdy už mám bezodpadovost zvládnutou. Nedaří se mi to, když nastane mimořádná situace, pokud třeba onemocním, nestíhám ve studiu a v práci nebo cestuji, koš se mi plní o malinko víc. Mojí rezervou jsou asi různé pochutiny, to znamená brambůrky, křupky a tyčinky, kterým jednou za čas prostě neodolám. Ale člověk si musí jednou za čas něco dopřát :D



Kde jsou podle Vás v odpadové politice Česka největší rezervy a v čem podle Vás lidé nejčastěji chybují?

Největší mezeru vidím v posunu zákazu skládkování, nedostatečné legislativní podpoře pro využívání recyklátu v nových výrobcích a averzi vůči zálohování PET lahví. 

Nejčastější chyba, kterou podle mě lidi dělají, je v celkovém uvažování o třídění a recyklaci. Máme pocit, že všechen odpad, který správně vytřídíme, bude zrecyklovaný. Neuvědomujeme si ale, že i spousta vytříděného odpadu může skončit na skládce nebo ve spalovně, hlavně v případě plastů. Proto je předcházení vzniku odpadu důležitější než jeho správné třídění.

Dokážete si představit, že bude Česká republika v roce 2050 bezemisní a produkce odpadu se u nás rapidně sníží?

Představit si to dokážu, jestli se to povede, je jiná otázka. V současnosti k tomu totiž máme dost daleko, protože děláme polovičatá opatření. Pokud bychom ale opravdu zabrali a začali se snažit, šanci máme. A to jak na snížení produkce odpadů, tak na snížení produkce emisí. 

Chtěli byste se Heleny na cokoliv osobně zeptat? Přijďte na akci Česko v srdci zelené Evropy – European Green Deal, která se uskuteční 16.3. v Tržnici, Brno na Zelném trhu. Helena vystoupí v rámci talkshow od 19:00. Více informací o akci

FOTO: Pixabay