Sliby-chyby? Česko mohutně pokulhává v ochraně klimatu

Sliby-chyby? Česko mohutně pokulhává v ochraně klimatu

11. října 2019

Již počtvrté vychází hodnocení Cílů udržitelného rozvoje, tedy takzvaný SDG Index, ve kterém OSN zjišťuje u 162 členských zemí reálné plnění cílů, které mají zanechat budoucím generacím svět v lepším stavu, než je v současnosti. Česká republika se dle Indexu umístila na 7. místě. Zatímco v oblasti zdraví a dobrých životních podmínek si na základě dostupných indikátorů vede skvěle, velké rezervy má v oblasti zodpovědné výroby a spotřeby a v ochraně našeho klimatu.

Index Cílů udržitelného rozvoje (SDG) za rok 2019 již počtvrté sleduje každoroční tendence států plnit 17 Cílů, ke kterým se zavázaly v roce 2015 na půdě OSN v New Yorku. Cíle se staly přelomovými. Nejen, že se na nich shodly všechny státy světa, ale samotné cíle pokrývají snad všechny oblasti života na naší planetě – od prvních cílů zaměřených na konec chudoby a hladu (SDG 1 a SDG 2) přes rovnost mužů a žen (SDG 5) až ke snížení nerovností ve společnosti (SDG 10), udržitelným městům (SDG 11) či partnerství ke splnění cílů (SDG 17). 

Státy na špici nepřekvapily

Index sledoval to, jak se jednotlivým státům daří naplňovat cíle, přičemž všem cílům byla přiřazena stejná váha. Hodnocení států se pohybuje na škále od 0 do 100, kdy 100 představuje naplnění cílů. Finální pořadí států není nijak překvapivé – na špici se umístilo Dánsko (85.2), Švédsko (85), Finsko (82.8), Francie (81.5) a Rakousko (81.1.), naopak žebříček je uzavřen Středoafrickou republikou (39.1), Čadem (42.8) a Demokratickou republikou Kongo (44.9). Vedle klasické tabulky tvoří součást zprávy také tzv. Dashboard, tabulka, která přesněji ukazuje, jak je na tom – dle dostupných indikátorů – každý stát v plnění jednotlivých indikátorů. Lze tak jednoduše identifikovat, že například České republice se podařilo dosáhnout cíle zaměřující se na konec chudoby. Šest cílů představuje pro zemi výzvu, v plnění osmi dalších cílů má ČR velké rezervy. Největší problém má země v plnění cíle 13 (SDG 13) – cíle zaměřeného na zmírnění změny klimatu. 

Sedm klíčových zjištění

Mnohem větší vypovídající hodnotu, než řazení států v žebříčku má sedm klíčových závěrů, které z hodnocení globálních závazků plynou. O jakých zjištěních je řeč?  

1) Sliby – chyby?

Studie poukazuje na skutečnost, že řada států zatím neučinila potřebné kroky nutné k implementaci cílů udržitelného rozvoje. Jeden z průzkumů realizovaný v rámci hodnocení například ukázal, že ze 43 států, včetně 20 největších zemí majících počet obyvatel nad 100 milionů, vyslovilo 33 států cílům podporu – ovšem samotné cíle jsou zmíněny v zásadních dokumentech k národním rozpočtům jen v 18 z těchto zemí. Propast mezi rétorickými cvičeními a skutečnou implementací opatření musí být dle studie co nejrychleji uzavřena. 

2) Cíle nejsou izolované, naopak – vzájemně se posilují

Cílů je celkem 17, nicméně kdo říká, že se musí plnit jeden za druhým nebo zvlášť? Některé cíle se skvěle doplňují, a tak jejich plnění zároveň napomáhá dosahování cílů v jiné oblasti. Příkladem tak může být propojení cílů zaměřujících se na vzdělání, rovnost pohlaví a nerovnost ve společnosti obecně, nebo cílů zdůrazňujících udržitelnou spotřebu, život na souši a život pod hladinou. Dobře zacílená vládní rozhodnutí tak mohou pár opatřeními reagovat na potřeby v celé řadě oblastí. 

3) Stav životního prostředí se, nepřekvapivě, zhoršuje a zhoršuje

Nejhorších výsledků dosahují státy v oblastech, které jsou, paradoxně, se schopností civilizací přežít spojeny snad nejvíce. Jedná se o cíl „klimatická opatření“ (SDG 13), „život ve

vodě“  (SDG 14) a „život na souši“ (SDG 15). Emise skleníkových plynů stoupají a stoupají, zatímco čím dál rychleji roste seznam kriticky ohrožených živočichů a rostlin. Změna klimatu jde ruku v ruce s vymíráním živočichů. Státům, zdá se, je to však dle indikátorů relativně lhostejné, jejich politiky nejsou v těchto oblastech dostatečně efektivní. 

4) Udržitelné využívání půdy je provázané s oblastmi zemědělství, klimatu a zdraví

Celá jedna čtvrtina emisí skleníkových plynů pochází ze zemědělství, zemědělství také stojí za kácením stromů a ničením biodiverzity. Ve světle toho všeho je však 800 milionů lidí podvyživených, dvěma miliardám osob chybí mikroživiny – např. železo, zinek apod. - a celá třetina vyprodukovaného jídla skončí v odpadkovém koši. Pokud nedojde k razantní změně v našem stravování a v přístupu k potravinám obecně, nelze se ani divit zhoršujícímu se stavu životního prostředí. 

5) Státy s vysokými příjmy podkopávají environmentální a socioekonomický rozvoj chudších států

Snaha dosáhnout cílů udržitelného rozvoje na území vlastního státu by neměla souviset také s tendencí znemožňovat dosažení těchto cílů v jiných zemích. Ukazuje se však, že například mezinárodní poptávka po palmovém oleji a dalších komoditách často vede ke kácení tropických pralesů, existence daňových rájů zase podkopává schopnost vlád rozvojových zemí získávat (a využívat) vnitrostátní fiskální zdroje. Dle studie také existují jasné důkazy, že poptávka po zboží a službách z nízkopříjmových zemí negativně ovlivňuje pracovní podmínky v těchto státech.  

6) Lidská práva a svoboda projevu nejsou samozřejmostí

Jeden z cílů, konkrétně SDG 16, se zaměřuje na mír, právo a silné instituce. Právě spravedlivé instituce, které jednají transparentním způsobem, tvoří nejen cíl sám o sobě, ale také napomáhají dosáhnout dalších rozvojových cílů. Moderní otroctví, korupce i čím dál více omezená svoboda projevu jsou však jevy, které stav současných institucí spíše podlamují. 

7) Vymýcení chudoby a zmírňování nerovností ve společnosti zůstávají politickými prioritami

Více než polovina států je pozadu v plnění cíle, který je zaměřen na vymýcení chudoby. Dále

je zřejmé, že v bohatších státech se prohlubují rozdíly ve společnosti, což se projevuje například přetrvávajícími rozdíly v přístupu ke službám či ve využívání příležitostí. Nelze také opomenout skutečnost, že ženy žijící v zemích OECD pracují v průměru o dvě hodiny denně více než muži – jedná se však o neplacenou práci.  

Klima je v krizi a my s ním

193 států přijalo v roce 2015 17 Cílů udržitelného rozvoje, o čtyři roky později se ani jedné z nich nepodařilo zaměřit jejich politiky takovým způsobem, aby byly na cestě k zasáhnutí všech 17 terčů. Českou republiku může hřát kladné vyhodnocení plnění cílů na základě dostupných indikátorů, nicméně, jak již bylo zmíněno, velmi špatně si vede v oblasti ochrany klimatu. V rámci hodnocení, jak je na tom země se zlepšováním stavu klimatu, je sledovat cíl 13 (SDG 13).

Ten je, na základě hodnocení pro Českou republiku, představen jako opravdu velká výzva. V čem konkrétně toto hodnocení spočívá? Do červených hodnot se dostáváme na základě indikátorů, které hodnotí množství CO2 vyrobeného z energie (tCO2/capita) a také ve způsobu stanovení cen CO2 například formou uhlíkové daně (která v ČR, na rozdíl od řady dalších zemí, není). Relativně neutrálně jsme na tom s množstvím emisí CO2, která jsou začleněny do fosilních paliv, které vyvážíme. Skóre nám naopak zvedají dva indikátory – počet osob, který je zasažen katastrofami souvisejícími s klimatem, a objem dovezených emisí (tCO2/capita). 

Žebříček států byl sestaven organizací Sustainable Development Solutions Network (SDSN). Vedle hodnocení plnění cílů po celém světě také vychází index zaměřený jen na 20 největších světových ekonomik, na africké státy a na největší města v USA a v Evropě.

 

Zdroj: https://www.sdgindex.org/reports/sustainable-development-report-2019/