Klimaticky-neutrální země: utopie, nebo realita?

O výrazném snížení emisí skleníkových plynů se v poslední době diskutuje stále více. Řada států představila strategie či vize, které by dokonce umožnily snížit množství těchto emisí na nulu a dosáhnout tak klimatické neutrality. Které státy deklarují připravenost uvést v praxi takové změny, které by změnily současnou podobu našich životních stylů, a tím přispěly k odvrácení nejhorších dopadů změny klimatu?

Romana Březovská

9. 10. 2019

Stav biodiverzity a ekosystémových služeb, tedy přínosů, které poskytují ekosystémy lidem, se celosvětově zhoršuje. Neočekávaná sucha či přírodní katastrofy destabilizují státy, jejichž obyvatelé nebudou schopni ve svých rodných zemích dlouho vydržet. Nevyzpytatelné projevy počasí, bezprecedentní rychlost vymírání přírodních druhů, migrace. Zdánlivě nesouvisející problematiky jsou odrazem dopadů klíčového a již probíhajícího jevu – změny klimatu. 

Křehkost a propojenost (eko)systémů si žádá, aby se emise skleníkových plynů dále nedostávaly do atmosféry. Jen tak se dá předejít čím dál intenzivnější eskalaci napětí. Ačkoliv se představitelé států, jejichž vlastní ekonomiky produkují emise skleníkových plynů, formálně zavázali v rámci Pařížské dohody ke zmírnění změny klimatu, převádění slibů do konkrétních činů není lehkým úkolem. Nicméně jistý milník představuje rok 2050. Právě to je rok, do kdy by bylo dle Pařížské dohody nutné, aby se ekonomiky států staly z uhlíkově-náročných opakem, tedy klimaticky neutrálními. Přibližme si státy, které se rozhodly přestat (zatím spíše formálně) přispívat ke změně klimatu.  

Le zéro, nul, zero, nolla,  noll

Jednotlivé státy EU nepřistupují ke změně klimatu stejně. Zatímco například ve Francii musí firmy s určitým počtem zaměstnanců vykazovat a informovat o velikosti své uhlíkové stopy, tedy množství emisí skleníkových plynů, které produkují, v Polsku se na nejvyšší úrovni operuje s oxymórony jako „čisté uhlí”. Které členské státy EU si nicméně umí představit svá národní hospodářství bez fosilních poliv?

Francie, země, kde se v roce 2015 stvrdil formou Pařížské dohody celosvětový konsensus, že nárůst průměrné globální teploty nesmí přesáhnout 2 °C (ideálně 1,5 °C) v porovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí. Návrh zákona, aby se země stala do roku 2050 uhlíkově neutrální, je právě diskutován v parlamentu. Konečné hlasování je stanoveno na podzim tohoto roku. Relativně kontroverzně působí v této souvislosti fakt, že s případným oficiálním rozhodnutím stát se klimaticky-neutrální zemí, je zároveň projednávána možnost odložit uzavření jaderných elektráren. 

Dánsko představilo plán, jak vytvořit „klimaticky-neutrální společnost” do roku 2050 minulý rok. Součástí přechodu bude od roku 2030 zákaz prodeje nových auto poháněných benzinovým či dieslovým motorem a podpora čisté mobility. Ambiciózní cíl si stanovilo Finsko, kde se pět politických stran v rámci jednání o sestavení vlády rozhodlo zpřísnit zákony vztahující se ke klimatu a dosáhnout klimatické neutrality už do roku 2035! Do poloviny století má Finsko dokonce v plánu stát se klimaticky-pozitivní zemí. Očekává se, že s tímto krokem bude souviset omezení jak průmyslové těžby dřeva, tak využívání rašeliny pro energetické účely.  

Země pastel de nata, Portugalsko, představilo svou cestovní mapu do bezemisní budoucnosti v prosinci minulého roku. V rámci ní předložilo návrh strategie, která zahrnují změny v řadě sektorů – energetice, lesnictví či zemědělství. Ještě o rok dříve, v roce 2017, přijalo Švédsko legislativu, kterou se zavázalo stát se klimaticky neutrální do roku 2045. Vedle zavedení opatření na domácí půdě počítá království také s možností realizovat takové projekty v zahraničí, které by určitou část švédských emisí kompenzovaly. 

Návrh zákona, jak se stát do roku 2050 klimaticky-neutrální, představila také Velká Británie. Svůj cíl z roku 2008, kdy se zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 80 %, se pokouší nahradit cílem stoprocentním. Návrh byl představen britskému parlamentu v červnu 2019 a pokud by byl přijat, stala by se Velká Británie první ze zemí skupiny G7, která se zavázala zcela omezit svůj příspěvek ke změně klimatu. Také Nizozemí, Belgie, Lucembursko či Španělsko, mimo jiné sdružené v rámci globální platformy s názvem Koalice uhlíkové neutrality oficiálně potvrdily záměr stát se klimaticky neutrálními státy. 

Evropská unie jako prosperující i zodpovědná

Německo, Řecko, Irsko, Itálie, Slovinsko i Slovensko podpořily myšlenku klimaticky-neutrální EU relativně nedávno. Podpořily tím návrh Evropské komise, který obsahuje náčrt scénářů, jak by země EU mohly docílit klimatické neutrality takovým způsobem, který by neohrozil hospodářský růst Unie či její konkurenceschopnost. Zároveň je v návrhu Komise zahrnut aspekt sociální spravedlivosti. Potenciální dopady transformace hospodářství zemí a jejich společností by se tudíž neměly negativně projevit na nejzranitelnějších obyvatel Unie.  

Spojeny v rozmanitosti? Motto EU v klimatické praxi

Států, majících výhrady ke klimaticky neutrální EU, není mnoho. Na základě výstupů z posledního summitu Evropské unie z června 2019 je zřejmé, že proti dosažení emisní neutrality do roku 2050 se z 28 členských států Unie staví pouze čtyři země – Česká republika, Polsko, Maďarsko a Estonsko. Současný cíl EU v této oblasti představuje snížení emisí skleníkových plynů o 80-95 % do roku 2050 v porovnání s emisemi v roce 1990. 

Snahy o klimatickou neutralitu mimo EU  

Na evropském kontinentu se plány připravující státy na radikální omezení emisí skleníkových plynů mohou pyšnit například na Islandu nebo v Norsku. Island již dnes využívá v rámci své energetiky především obnovitelné zdroje energie. Norská ambiciózní představa byla zakotvena v legislativě již v roce 2016 a míří k dosažení neutrality do roku 2030. Součástí plánů Norska nicméně tvoří i podpora projektů v zahraničí. Prostřednictvím mezinárodních kreditů by se tak uhlíková stopa Norska kompenzovala například na druhé straně planety. 

Příspěvky ke zmírnění změny klimatu z celého světa

Mezi další státy, které deklarují ochotu dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, patří například Kalifornie a New York, Kanada, Nový Zéland, Etiopie, Chile, Kostarika, Uruguay, Mexiko nebo ostrovní státy Fidži a Marshallovy ostrovy. Japonský parlament přijal klimatickou strategii v červnu 2019, přičemž klimatické neutrality plánuje dosáhnout až ve druhé polovině tohoto století. Klíčovou roli v transformaci hospodářství tohoto císařství by měly hrát nové technologie umožňující zachycování, využívání a skladování uhlíku. Jediný stát, který je již dnes považován za klimaticky neutrální, je Bhútán.  

 Zdroje :