Výroba obnovitelné energie u nás stoupla za sto let 125x, loni elektrárny vyrobily 10 674 GW

Na úsvitu samostatnosti disponovalo Československo jako průmyslový pilíř bývalé monarchie nezanedbatelnou energetickou základnou využívající v podstatě jeden typ obnovitelného zdroje – vodní elektrárny. Vyráběly 85 GWh ročně a podílely se na celkové produkci ze 7,7 %. Po sto letech nacházíme na území ČR pestré portfolio ekologických elektráren, které loni vyprodukovaly 10 674 GWh. Znamená to nejen dvanáctiprocentní podíl na celkové výrobě elektřiny v ČR, ale i 125násobný nárůst výroby ve stoletém srovnání.

Tisková zpráva

30. 7. 2018

„Československá energetika v roce 1918 měla ve srovnání s dneškem poměrně rozdrobenou strukturu výrobních zdrojů a samozřejmě nesrovnatelně nižší úroveň produkce i spotřeby. Paleta obnovitelných zdrojů nebyla zdaleka tak pestrá jako dnes, už tehdy hrály ale významnou úlohu. V roce 1930 existovalo dnes stěží uvěřitelných čtrnáct tisíc vodních elektráren – ve srovnání se současnými 1 600 v ČR – a jimi vyprodukovaná elektřina se takřka vždy spotřebovala v místě výroby,“ říká místopředseda představenstva a ředitel divize nová energetika a distribuce Tomáš Pleskač. Největší hydrocentrálou byla Spirova elektrárna ve Vyšším Brodě s výkonem 11 500 koňských sil (tj. ekvivalent instalovaného výkonu cca 8,5 MW).

Ambiciózní plány na výrazné posílení a centralizaci hydroenergetiky se v meziválečném období naplnily jen zčásti, přesto vodní zdroje dokázaly v předválečném roce 1938 vyrobit už 600 GWh a posunout se k 14,8% podílu na celkové produkci. Pozornost nejen v tuzemském měřítku vzbudily první přečerpávací elektrárny v ČSR Černé jezeroPastviny (obě dnes v rámci ČEZ fungují jako malé vodní elektrárny) stejně jako velké akumulační zdroje ve Vranově nad Dyjí nebo Vraném nad Vltavou.

Významným impulsem pro výrobu elektřiny z vody se stala socialistická industrializace, která mj. přinesla dotažení předválečných plánů v hydroenergetice. V českých zemích měla prioritu především výstavba tzv. vltavské kaskády, podstatně naopak poklesl počet malých vodních elektráren. „Vodní elektrárny, které spadají do portfolia Skupiny ČEZ, vyrobily za uplynulé století celkově více než 100 TWh elektřiny, což by uspokojilo současnou spotřebu celé České republiky na zhruba 20 měsíců. Samotná elektrárna Orlík, největší tuzemská akumulační elektrárna, dodala dosud do sítě více než 19 TWh elektřiny, tj. ekvivalent pokrytí aktuální spotřeby všech českých domácností po dobu dvou let,“ ohlíží se za příspěvkem nejvyužívanějšího obnovitelného zdroje Ladislav Štěpánek, člen představenstva a ředitel divize Výroba ČEZ.

Nové zdroje i cesta za vyšší efektivitou

Pestřejší zabarvení dostala mapa obnovitelných zdrojů v České republice až od devadesátých let 20. století, ve zrychlenější podobě pak v první dekádě 21. století. S rozvojem nových technologií si cestu do rukou malovýrobců našly nejprve větrné elektrárny, u nichž stonásobný růst od roku 2003 dospěl zatím k instalovanému výkonu 311 MW. Následovaly cca od roku 2008 fotovoltaické instalace (s šestisetnásobkem instalovaného výkonu, který čítá 2130 MW). Se zázemím zejména v zemědělském sektoru vzrostl mezi lety 2008 - 2013 desetinásobně na cca 330 MW instalovaný výkon v zařízeních na využití bioplynu.

Další zajímavou disciplínou výroby ekologické energie se stala biomasa. Nejprve formou spoluspalování s uhlím, od roku 2013 pak po legislativních úpravách v čisté formě. Skupina ČEZ průběžně navyšuje a postupně koncentruje výrobu z biomasy, která aktuálně ročně činí více než 570 GWh a znamená pokrytí spotřeby 230 tisíc domácností.

Na výzvy 21. století je připraven i lídr ekologické výroby v dresu ČEZ - vodní elektrárny. Ty mají za sebou desítky let provozu, ale díky programu obnovy jsou i dnes schopné plnit úkoly nové energetiky, např. vykrývat ne-výrobu z jiných obnovitelných zdrojů nebo být spolehlivou zálohou pro podání napětí jaderným elektrárnám v případě black-outu v síti.

„Modernizace více než dvaceti soustrojí všech typů vodních elektráren Skupiny ČEZ v České republice si za uplynulou dekádu vyžádala celkové náklady převyšující dvě miliardy korun. Díky tomu jsme zvýšili účinnost výroby a umíme ze stejného množství vody vyrobit elektřinu pro další tisíce českých domácností. Provoz elektráren po modernizaci je také šetrnější vůči životnímu prostředí,“ uvedl Petr Maralík, ředitel organizační jednotky Vodní elektrárny ČEZ.

K příkladům aplikace nových technologií patří mj. instalace tzv. vírové turbíny pro využití na extrémně nízkých vodních spádech. Technické řešení pracující s až 85% účinností je výsledkem spolupráce VUT v Brně, fakulty strojního inženýrství a výzkumu a vývoje ČEZ. Poprvé bylo instalováno na malé vodní elektrárně Želina, která je vůbec nejstarším výrobním zdrojem Skupiny ČEZ, a došlo tak k symbolickému propojení tradice s inovativností – dvojice symbolizující působení Skupiny ČEZ.

Zajímavá fakta

  • Rok 1918 je udáván jako letopočet vzniku Kaplanovy turbíny. První prototyp vynálezu profesora brněnské techniky Viktora Kaplana byl vyroben brněnskou firmou Ignác Storek o rok později.
  • Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně – jeden ze „sedmi divů Česka“ – disponuje největší reverzní vodní turbínou v Evropě – o instalovaném výkonu 325 MW.
  • Rotující část každého ze soustrojí vodní elektrárny Orlík má výšku 27 metrů a váží 650 tun.
  • Lídrem spalování biomasy ve Skupině ČEZ v ČR je dlouhodobě Elektrárna Hodonín, která je současně evropským unikátem v dodávce přeshraničního tepla (do slovenského města Holíč).
  • Nejvýše položenou fotovoltaickou elektrárnu v ČR instalovala společnost ČEZ ESCO na střeše budovy hradlových uzávěrů přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m. n. m.
  • Konce listů jedné z dvojice větrných elektráren ve Věžnicích na Vysočině, které svou výrobou zásobí asi 2 tisíce domácností, se při plném provozu pohybují rychlostí 250 km/h.