Obnovitelné Rusko? Fotbal překonal i byrokratické překážky
Když se píše o Rusku, téměř vždy se o něm mluví jako o zemi zcela závislé na ropě a uhlí. Až donedávna to bezesporu platilo, v současnosti je ale situace jiná. Sektor obnovitelných zdrojů po letech neexistence v Rusku opravdu vznikl a pomalu, ale jistě roste. Je to definitivní důkaz, že obnovitelné zdroje jsou nutné pro celou planetu a tomuto trendu se neubrání ani ropný car.
Tomáš Vondra
6. 7. 2018
Experti na ruskou energetiku tvrdí, že zásadní vliv na tyto snahy mělo právě získání mistrovství světa ve fotbale. To po anexi Krymu, válce v Sýrii a aférách spojených s vměšováním do cizích voleb pro Rusko obecně představuje jedinečnou příležitost ukázat se v lepším světle. Modernizace stadionů, zelenání energetické sítě (shodou okolností často na místech blízko šampionátu) i snahy o ekologickou urbanizaci a účelnější práci s odpady jsou nejviditelnějšími plody.
Stadiony v místech konání šampionátu jsou plné zelených technologií a v řadě měst jsou občané nadšení. Něco takového zatím znali jen z amerických filmů, teď pronikají díky fotbalu úsporné žárovky, k přírodě šetrné klimatizace nebo třeba více zeleně.
Stadiony prošly pro šampionát zásadní modernizací tak, aby odpovídaly obnovitelným standardům, které zná západní svět. Jsou tedy hezké nejen navenek, ale opravdu podstoupily ekologickou modernizaci. Tentokrát to není žádná Potěmkinova vesnice.
Přímé dopady mají tyto změny i na bezprostřední okolí stadionů. Ruské úřady například nechaly racionalizovat dopravní tepny tak, aby doprava fungovala lépe, účinněji a také úsporněji. Mezi nejpovedenějšími přestavbami vyniká moskevský stadion Lužniki. Ten dostal jako první v Rusku prestižní certifikaci BREEAM, kterou se mohou pyšnit jen ty nejvzornější stadiony na světě.
Úspory energie jen díky LED diodám na stadionu tvoří sedmdesát procent, vody dokáže modernizovaný systém uspořit během jediného zápasu asi 490 000 litrů.
Co dal Rusku zákon 449?
Většina změn, které v ruském obnovitelném sektoru nastaly, je způsobena „Zákonem 449”. Tento zákon změnil ruský trh k nepoznání, tedy alespoň teoreticky. Umožňuje soukromým osobám i státním organizacím, aby se věnovaly obnovitelné energetice podobným způsobem jako ve zbytku světa. Nereguluje ale všechny formy nesmírně pestrého pole obnovitelné energetiky, řeší pouze několik oblastí: vítr, slunce, středně velké vodní zdroje a spalování odpadu.
Požadavkem je, aby dodavatelé byli schopni dodávat dostatečné množství energie. Rusko se logicky brání množství miniaturních zdrojů, na které není jeho síť připravená, a dodavatelé jsou tedy omezeni minimálně 5 MW energie. Stejně jako jinde, mohou se i podnikatelé v tomto oboru ucházet v Rusku o dotace z federálního rozpočtu například na připojení zdroje k síti.
Několik háčků
Na první pohled to zní velmi nadějně, realita je však zatím složitější. Jednak není jednoduché překonat všechny byrokratické překážky, ale ještě větší komplikace se skrývá v tom, že Rusko nemá k dispozici téměř žádné vlastní technologie ani produkty, které by mohly sloužit jako základ těchto obnovitelných systémů.
Přes všechny přirozené i byrokratické zábrany je na ruském obnovitelném trhu cítit vítr změn. Přináší nejen nové technologie, ale i talentované podnikatele a vědce, kteří cítí, že tento obor může jejich zemi změnit k lepšímu.
Zatím jde ovšem o oblast, která je opravdu malá. Roku 2024 by se měly obnovitelné zdroje podílet na ruské energetice pouhými 4,5 %. Do roku 2030 to už ale má být 11,5 %. A tak je dobře, že Rusko Mistrovství světa ve fotbale 2018 nakonec dostalo - minimálně co se obnovitelnosti země prezidenta Putina týče.