Chystáme plán obnovy Česka, který řeší krizi krajiny i ekonomiky, říkají Zelení

22. dubna 2020

Zelení jsou jedinou českou stranou, která má ve vedení ženu a muže. S Magdalenou Davis a Michalem Bergem jsme otevřeli otázky řešení současné pandemie koronaviru v kontextu oživování ekonomiky a pokračování boje proti změnám klimatu.

Vláda připravila balíčky pomoci zaměstnancům a podnikatelům. Jak hodnotíte tyto kroky?

Poskytnutí jednorázové pomoci pro OSVČ, odložení splátek úroků či odpuštění části daní je standardní postup ve většině zemí EU. Jak se ale ukazuje, hodně záleží na konkrétním provedení a v Česku je vše zatíženo velkou byrokracií, nejasností podmínek nebo malou kapacitou úřadů věci vyřizovat. Určitě šlo ale udělat více, zejména co se týče odložení záloh na sociální a zdravotní pojištění, které by firmám velmi pomohlo, nebo zrychlení celého procesu pomoci. Obecně, přílišná selektivita a opatrnost jsou na škodu - i po krizi v roce 2008 se ukázalo, že riziko přílišných škrtů je mnohem větší, než riziko že se utratí trochu více peněz. Ekonomika se pak s pomalé a nedostatečné podpory vzpamatovává mnohem déle.

Důležité je, aby se vláda i v následujících měsících soustředila na podporu malých a středních podnikatelů, kteří mají obvykle mnohem menší rezervy, a nepodlehla lobbingu velkých společností na “zachraňování” odvětví, které jsou dlouhodobě neudržitelné. Konkrétně máme na mysli třeba uhelný průmysl nebo leteckou dopravu. Pro ty je nutné mít jasný plán podpory pro zaměstnance, včetně případné rekvalifikace a přesměrování do jiných odvětví průmyslu a dopravy, nikoli však pouhého udržení statutu quo. Pokud už bude muset stát vlastnicky vstupovat do privátních sektorů, mělo by to být ve skutečně klíčových odvětvích, jako je třeba vodohospodářská infrastruktura. 

Doplnili byste nějaká opatření do záchranného balíčku? Šlo by využít případně nějaké kroky z vlád evropských států, kde sedí Zelení?

V Rakousku zavedli a od poloviny dubna je možné žádat o druhou vlnu podpory pro živnostníky a malé firmy. V první vlně mohli požádat o tisíc euro, ve druhé vlně o 2000 euro na měsíc, po dobu tří měsíců, přičemž ale musí doložit pokles tržeb. Co je zajímavé, tak se to vztahuje také na neziskové organizace. V Dánsku zase oznámili, že na státní podporu nemají nárok firmy, které sídlí v daňových rájích. Ve Finsku zase kompletní agendu pomoci pro živnostníky přesunuli na municipality, takže ministerstvo není zahlceno žádostmi jednotlivců a jednorázovou pomoc ve výši 2000 euro vyřizují radnice.

Přístup Finska je následováníhodný i v jiné věci - pracovní skupina, která má zvažovat jednotlivá opatření a “exit strategy” se zavázala, že vše bude pravidelně konzultovat se zástupci byznysu, municipalit, občanské společnosti a environmentálních organizací, a také bude monitorovat dění v dalších zemích EU a tyto kroky koordinovat. U nás se vláda zmohla na srovnávání, kdo je na tom hůř než my, a opatření nekonzultuje ani s organizacemi jako je Svaz obchodu a cestovního ruchu, přestože ty o to velmi stojí.

Jak hodnotíte vztah vlády a opozice během současného nouzového stavu? Zelení jsou zastoupeni v Senátu nebo vedení města a obcí. Mají vaši zástupci dostatek informací?

Na opozici je vidět, že se snaží být konstruktivní a zároveň tlačit na vládu, aby byla systematičtější a lépe plánovala a komunikovala své kroky, což je rozhodně potřeba. 

V senátu věci fungují v rámci možností dobře, senát sice musí projednat za krátkou dobu mnoho zákonů, ale dá se to zvládnout. Senátní kluby jednají zpravidla online. Největší problém je v tom, že do sněmovny a senátu jdou v době legislativní nouze i zákony, které nic urgentního neřeší, takže senátoři musí hledat nejrůznější nášlapné miny. Zatím se to snad daří.

Co se týče měst a obcí, naše starostky a starostové dostávají - tak jako všichni - informace přes systém krajských operačních a informačních středisek. Ty spolupracují s krizovými štáby krajů a ty zase s ústředním krizovým štábem Ministerstva vnitra, který je hlavou celého Integrovaného záchranného systému. Ústřední krizový štáb ale vznikl až s týdenním zpožděním, přestože měl být svolán jako první a doporučit premiérovi vyhlášení nouzového stavu. Kvůli tomu došlo zpočátku k paralýze informačního systému a všechna vedení měst a obcí tak dostávala informace s velkým zpožděním, dokonce později než o nich referovala média. Teď už je situace ohledně krizového řízení výrazně lepší. Co však od vlády stále postrádáme jsou informace o tom, jak budou v roce 2020 ovlivněny  rozpočty měst a obcí v důsledku nižších daňových výnosů. Tahle nejistota způsobuje, že starostové váhají s plánovanými investicemi a to může mít další negativní efekt na českou ekonomiku.

Jak hodnotíte roli Evropské unie v dosavadní části pandemie? Neměla být Evropská komise aktivnější nebo naopak neselhaly národní vlády v slabší vzájemné koordinaci?

Už na konci února se Evropská komise ptala členských zemí, zda něco v souvislosti s koronavirem nepotřebují. Nikdo nic nepotřeboval. Je tedy zjevné, že selhaly zejména národní státy. V druhé fázi, když se již vyjednává o konkrétní pomoci ekonomikám, je pak potřeba ukázat prstem na konkrétní země, jako třeba Nizozemí, které usilovně brání nástrojům jako koronabondy, které by mohly ukázat opravdovou evropskou solidaritu. 

Momentálně se některé evropské státy stáhly za uzavřené hranice. Může být současný stav ohrožením pro evropskou integraci?

Omezení hranic bude čím dál tím citelnější problém a je opravdu potřeba evropská koordinace v dalším postupu. Už kvůli tomu, že zejména ve východní Evropě část lidí uzavřené hranice za problém nepovažuje a vnitrostátní tlak tak bude jen malý. Lidé si ale neuvědomují, jak uzavřené hranice poškozují ekonomiku, například v tom, že brání sezónním pracovníkům v zemědělství, což značně zkomplikuje produkci potravin. Potravinová soběstačnost mnoha zemí se tak ukáže jako iluzorní, protože fyzicky sice ta produkce roste v dané zemi, ale práce, která je na její vypěstování potřeba, je importovaná.

Dlouhodobě je pak obnova volného pohybu velmi silným symbolem evropské integrace a jeho omezování bude ohrožením pro fungování EU.

Evropa pošle do Česka přes miliardu eur na boj proti pandemii. Proč si myslíte, že tato část pomoci v domácích politiků zapadla oproti čínské?

Protože se vláda velmi snaží, aby se o ní veřejnost vůbec nedozvěděla. Ať už proto, že Andrej Babiš chce ukázat, jak je dobrý manažer a pomoc EU nepotřebuje, tak proto, že ČSSD má vazby na Čínu a preferuje rituální klanění se čínským zásilkám. 

Česká debata se soustředí na dodávky ochranných pomůcek právě z Číny. Výrobní kapacity produkce roušek a respirátorů v Číně rychle startují, ale nemělo by se Českou soustředit na zajištění nezávislosti v dodávkách roušek a respirátorů od domácích firem? 

Vláda tvrdí, že domácí produkce nemá takovou produkční kapacitu. Často je to ale spíš nedostatek informací a neschopnost přijít s kreativním řešením. Jak ukazuje příběh Josefa Šedlbauera a jeho týmu z liberecké univerzity, dokázali nejen vymyslet velmi účinný materiál na roušky, ale taky najít v Česku výrobní kapacitu, která pokryje značnou část našich potřeb. Chce to ale inovativní a flexibilní přístup, který české vládě dlouhodobě chybí. Je to škoda, protože v krizi jako je tato není místo na dohadování, zda potřebujeme méně státu nebo více státu - potřebujeme funkční stát, který spolupracuje s našimi podniky na řešení aktuálních problémů.

Je to vlastně symptom dlouhodobého problému - i v oblasti obnovitelných zdrojů a dalších inovativních oborů je tady velké množství firem, které by naši zemi dokázaly výrazně posunout dopředu. Stát jim ale háže klacky pod nohy, protože v důsledku lobbistických tlaků vsadil na  megalomanské projekty typu dostavby Dukovan nebo výstavby kanálu Dunaj-Odra-Labe. 

Andrej Babiš a Karel Havlíček již v prvním období pandemie zaútočili na Zelenou dohodu pro Evropu. Je podle vás tato klíčová strategie ohrožena?

Od té doby se už 17 zemí, včetně například Slovenska, a mnoho dalších politiků a také zástupci významných firem přidali k prohlášení, které požaduje zvýšení ambicí Green dealu. Zároveň požadují, aby byl celý plán ekonomické obnovy evropské ekonomiky postaven na zelených základech, které budou investovat do udržitelnosti a odolnosti. Karel Havlíček sice nevynechá příležitost, aby se o Green deal neotřel, ale pokud se k této výzvě přidala i Itálie nebo Španělsko, tedy nejvíce postižené země, pak pozice Česka bude jen těžko udržitelná. Pokud budeme chtít evropské peníze, budeme se muset přidat. 

Mohou být opatření v oblasti snižování emisí naopak součástí restartu ekonomiky po zvládnutí nouzového stavu? Jaké kroky byste doporučili?

Náš expertní tým připravuje ve spolupráci se Zelenými z dalších evropských zemí náš vlastní plán zelené obnovy Česka. Je zjevné, že vlastně nemáme jinou alternativu, jinak budeme každý rok řešit další a další krize. Od řešení problémů revitalizace krajiny, kterou destruuje sucho a kůrovec, přes masivní investice do zateplování budov, vodní infrastruktury a obnovitelných zdrojů energie, až na investice do výzkumu a vývoje technologií, které budou potřeba více než kdy jindy. Budeme potřebovat nová pracovní místa pro dělníky, řemeslníky i lidi propuštěné z dlouhých dodavatelských řetězců automobilového průmyslu, který bude zasažen velmi těžce. Potřebujeme rozproudit vážnou veřejnou debatu o tom, co ze “starého” světa máme zachovat a co musíme naopak dělat nově. To zahrnuje i změny v daňovém systému, fungování škol nebo podfinancovaných oborů zdravotnictví nebo sociálních služeb. 

Pokud si chceme v Česku udržet současný životní standard, většina věcí se bude muset změnit. O tomhle principu se dočtete ve většině odborných publikací o evolučním vývoji. Ten přirovnává měnící se prostředí k běžícímu pásu, kde zůstat stát na místě znamená neustále běžet kupředu. 

 

FOTO: zeleni.cz