Zelená vlna se valí Evropou. Jsem připraven ji přinést do Česka, říká Michal Berg

Zelená vlna se valí Evropou. Jsem připraven ji přinést do Česka, říká Michal Berg

08. ledna 2020

Rakouským Zeleným se podařil restart, vrátili se do sněmovny a nyní vstupují do vlády s lidovci. V čem spočívá jejich úspěch?

Po volebním neúspěchu před třemi lety, za kterým stály mimo jiné i vnitřní spory, kdy se část členů odpojila a založila vlastní kandidátku, se intenzivně věnovali analýzám toho, co by měli dál dělat. Během zhruba rok a půl dlouhého procesu si nadefinovali, čím by měli být lidem v Rakousku užiteční a také, jak fungovat jako důvěryhodná organizace. Díky tomu pak byli připraveni nasednout na “zelenou vlnu”, která v mnoha evropských zemích vynesla zelené strany nahoru, ať už ve volbách do evropského parlamentu, tak v předčasných rakouských volbách, které vyvolal korupční skandál strany Svobodných. Podařilo se jim jednak přivést zpátky část těch co odešli, ale také přilákat nové osobnosti, což je také důkaz úspěšných vnitřních změn. Důležitou roli měl taky věcný a konstruktivní přístup nového lídra Wernera Koglera, který se stal velmi populárním politikem. 

Jaké programové priority se podařilo rakouským Zeleným do nové vlády prosadit? 

Klíčové je stanovení termínu uhlíkové neutrality na rok 2040, k čemu by mělo vést mimo jiné i povinné hodnocení každého nového zákona z hlediska splnění tohoto cíle. V oblasti energetiky má vláda za cíl kompletní čistou domácí spotřebu pokrývat do roku 2030 pouze z obnovitelných zdrojů. Padne tak v podstatě nesmyslný argument Andreje Babiše, že Rakušané si vaří ráno kávu z energie z Temelína - i těch několik procent importů od nás úplně skončí. Nové vozy pro veřejnou správu by měly být již bez spalovacích motorů, samozřejmě s jistými výjimkami například pro sanitky či hasiče. Zelení prosadili také inovativní přístup k veřejné dopravě, kde chtějí rozšířit koncept, který zavedli už ve Vídni na celé Rakousko. Za 1 euro denně bude možné koupit časovou jízdenku na jednu spolkovou zemi, za 2 eura na dvě země a za 3 eura na všechnu veřejnou dopravu v zemi. Za 1095 euro ročně tak bude možné neomezeně cestovat všemi druhy veřejné dopravy. 

Mimo tyto oblasti se Zelení soustředili i na transparentnost a protikorupční opatření, protože ta byla důvodem pádu předchozí vlády a nárůstem nedůvěry lidí v politiku. I proto mají Zelení v gesci nově ministerstvo spravedlnosti. Pro vybalancování spolupráce s pravicovou stranou navíc Zelení prosadili priority v sociální oblasti, kde také obsadí ministerstvo, cílem vlády je například snížit počet osob ohrožených chudobou do konce svého mandátu o polovinu. 

 

Máte zprávy o tom, jak se na spojení konzervativních lidovců a liberálních zelených dívají voliči? Má vznik této koalice podporu obou táborů? 

O víkendu schválila vznik vlády členská základna Zelených na svém kongresu, pro dohodu hlasovalo přes 93% delegátů. Co se týče veřejnosti, za tři měsíce, po které probíhala koaliční jednání, mírně rostla podpora obou stran, u Zelených ze 13% získaných ve volbách na 16%, u lidovců cca o procentní bod na 39%.  

Zelené strany také loni posílily ve Švýcarsku. Zvedla se švýcarská Strana zelených i Liberální zelená strana. Do federální vlády se jim však nepodařilo vstoupit. Máte zprávy, jak chtějí dál prosazovat své cíle například v ochraně klimatu? 

Švýcarsko má odlišný model, Federální radu tvoří sedm ministrů ze čtyřech nejúspěšnějších stran. V podstatě přes 40 let jsou to stále stejné strany. Zelení, kteří se v posledních volbách stali čtvrtou nejsilnější stranou ale neuspěli v hlasování o účast v této “vládě”, většina parlamentu s výjimkou sociálních demokratů se postavila pro zachování současného stavu. S tím se Zelení nesmířili, protože podle nich současné složení federální rady neodpovídá vůli voličů, takže se jistě budou snažit mobilizovat veřejné mínění a poukazovat na to jako porušení demokratických principů. Je to ale velmi čerstvá věc, hlasování bylo v polovině prosince, takže myslím že svou strategii jak podpořit svůj program z opozice budou ve Švýcarsku teprve připravovat.  

V jakých dalších evropských státech se daří stranám hlásícím se pod zelenou značku? 

Ve Finsku se i po medializované výměně premiérky daří prosazovat program, ve kterém je cílem uhlíková neutralita pro rok 2035, přičemž nyní to dostává konkrétní obrysy. V Lucembursku to byla vláda se zelenými, kdo prosadil veřejnou dopravu v celé zemi zdarma. od března 2020. V Lucembursku více než 40% pracujících dojíždí z okolních zemí, většina z nich autem, což vytváří masivní dopravní zácpy, a tohle opatření, včetně dalších investic do veřejné dopravy, je má omezit.  

Další zelenou vlnu pak slibují jarní komunální volby ve Francii, průzkumy předpokládají zelené úspěchy v mnoha městech, včetně velké šance na starostu v Lyonu, druhém největším francouzském městě. Je pak dobré zmínit taky vůbec první tři zelené poslance a poslankyně v polském Sejmu, kteří uspěli v rámci Občanské koalice v podzimních volbách.  

Témata zelených jako je právě oblast ochrany klimatu nebo podpora recyklace či zelené energetiky se pomalu stávají agendou dalších stran napříč Evropou. Není to pro zelené hnutí hrozba? 

Naplňování vlastního programu není nikdy pro politickou stranu hrozbou. Navíc, proč by měli voliči, pro které jsou tato témata prioritou, chodit za kovaříčkem, když mohou volit kováře? Nabízí se analogie s tvrdým postojem vůči migraci: stranám, které pod vlivem nárůstu národoveckých a autoritářských stran začaly zaujímat stále xenofobnější postoje to stejně nepomohlo, voliči, pro které to bylo téma číslo jedna, zůstaly u svých “expertů”. A podobně je to i se zelenými stranami. Pokud někdo navrhuje řešení environmentálních problémů mnoho let, je v této oblasti logicky důvěryhodnější než ten, kdo téma “objevil” teprve nyní. Pro společnost jako takovou je navíc tento posun “do zelena” pozitivní signál, co jiného si můžeme přát než to, že se s udržitelnosti stává mainstream? 

Nové vedení Evropské komise přišlo s vizí Evropské zelené dohody. Má koncept přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku podporu evropské frakce Zelených? 

Stejný název, tedy Green new deal, měl volební program Evropských zelených už ve volbách v roce 2009. Naše myšlenky se tak dostaly do ústředního zájmu evropských politiků s desetiletým zpožděním, a právě o těch deset let to všechno bude složitější. Samotný koncept masivní proměny ekonomiky a společnosti směrem k uhlíkové neutralitě je samozřejmě správný, ale jak se říká, ďábel je skryt v detailu. Zelení v europarlamentu tak budou pečlivě hodnotit každý navrhovaný krok a tam, kde to bude nedostatečně, na to hlasitě upozorňovat. Mnohem horší než absolutní nečinnost je totiž předstírání činnosti, které ale k požadovaným výsledkům nevede.  

Jaká jsou hlavní témata evropských zelených europoslanců pro letošní rok? 

Je to především transformace listopadového vyhlášení klimatické nouze evropským parlamentem v konkrétní kroky. Cílem je závazný právní rámec, který stanoví jasná pravidla pro snižování emisí, ochranu biodiverzity nebo změny v energetice. Klimatická opatření je navíc potřeba zavádět průřezově napříč všemi evropskými politikami, nová legislativa ve všech oblastech tak musí respektovat klimatické cíle. Více o tom píše frakce na tomto webu. 

Kromě klimatických priorit se Greens/EFA hodlá velmi aktivně účastnit probíhající debaty o konferenci Future of Europe, kterou přislíbila nová komise a která má navrhovat řešení základních problémů, kterým Evropská unie čelí, například demokratického deficitu, reforem vnitřního rozhoování nebo otázek rozšíření EU. Pro Zelené je klíčové, aby se o těchto důležitých věcech nedebatovalo jen mezi politiky, ale aby byly zapojeny všechny skupiny obyvatel. 

Třetí prioritou, ve které zelení v EP navazují na předchozí práci, je kontrola dodržování zákonnosti a lidských práv ve členských zemích. Zde spadají jak problémy střetu zájmů Andreje Babiše, tak třeba porušování nezávislosti soudů v Polsku nebo problémy Orbánovy vlády v Maďarsku.  

Probém změn klimatu rezonuje také částí české veřejnosti. Strany ve Sněmovně témata ochrany klimatu spíše ignorují, ale není slyšet ani o českých zelených. Co by mohlo vést k restartu zelené značky v Česku? 

Ano, mezi českými stranami se o klima zajímá jen několik jednotlivců, a i ty rozumnější strany jej často redukují na problematiku sucha. To je ale zásadní nepochopení toho, co dekarbonizace znamená pro průmysl, dopravu nebo zemědělství - včetně toho, jakou příležitost to pro české firmy přináší. Zarážející je pak postoj ODS, která je naprostým opakem toho, co prosazují jiné evropské konzervativní strany, ať už zmíněné Rakousko, Německo nebo třeba i Boris Johnson, který je také zastáncem klimatické neutrality pro rok 2050 a Británie pod vedením konzervativců zásadně snižuje svou závislost na fosilních zdrojích. 

Čeští Zelení zde mají obrovský prostor, který jejich současné vedení nedokáže využít. Proto jsem se rozhodl na lednovém sjezdu kandidovat na spolupředsedu Strany zelených. Chtěl bych využít zkušenosti z evropské úrovně a dokázat, že i v českém kontextu může zelená politika být úspěšná. Kdy jindy než teď, kdy je téma životního prostředí nejdůležitější nejen pro ekology, ale pro většinu společnosti?