Peníze zpět za víc než století? Se správným návrhem solární instalace to nehrozí

Peníze zpět za víc než století? Se správným návrhem solární instalace to nehrozí

02. prosince 2019

Reportáž, kterou odvysílala Česká televize v pořadu Černé ovce v pondělí 25. listopadu 2019, rozpoutala debatu o návratnosti střešních fotovoltaik. Poukázala totiž na případ rodiny, která si od svého dodavatele elektřiny pořídila střešní solární elektrárnu s očekáváním (a příslibem), že bezmála půlmilionová investice do bateriového systému se jí vrátí zhruba za 15 let. Po roce využívání elektrárny však z propočtů vyplynulo, že reálně to bude spíše desetinásobek, tedy víc než celé století. Nebo přinejlepším půlstoletí. Kde se stala chyba? A je to případ všech fotovoltaik?

„Případ všech fotovoltaik to rozhodně není. Už v reportáži odborníci potvrdili, že v uvedeném případě je na vině především špatně navržený projekt. Dodavatel totiž sestavu fotovoltaických panelů a baterie doplnil o symetrický třífázový střídač, kvůli kterému rodina využije maximálně jednu třetinu vyrobené energie. Špatně zvolený střídač však odkryl mnohem hlubší příčinu celého problému. Tou je tzv. měření spotřeby energie po fázích, které významně komplikuje využití malých fotovoltaik. Na jeho úskalí upozorňujeme už několik let a usilujeme o to, aby se u nás měřilo jako jinde v Evropě,“ uvádí Jaroslav Šuvarský, jednatel společnosti S-Power Energies, která se na instalace střešních fotovoltaik specializuje.

Problém s měřením po fázích 

Dříve se v České republice – stejně jako všude v Evropě (kromě Slovenska) – měřila spotřeba elektřiny součtově. Výroba se porovnala s celkovou spotřebou na všech fázích a jednoduše se tak dospělo k výsledné bilanci. Od roku 2011 se však na základě vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu přešlo na měření po jednotlivých fázích. 

Tato zdánlivě nevýznamná úprava bohužel může mít dramatické dopady právě na návratnost střešních solárních elektráren. 

Rozdíl lze ukázat na jednoduchém příkladu: Představme si dům s fotovoltaikou, jehož spotřeba v daný okamžik činí 3 kW (z toho 2 kW na první fázi a 1 kW na druhé fázi, třetí fáze je bez spotřeby). Ve stejnou dobu svítí slunce a fotovoltaika vyrábí 3 kW. 

  • V případě součtového měření by to bylo jednoduché: už samotný měřicí přístroj by započetl vyráběné 3 kW proti spotřebovávaným 3 kW a výsledná spotřeba by byla nulová. Celkovým výsledkem pro daný okamžik by tedy bylo dokonalé využití solární elektrárny, dokonce i bez baterií.

Tento scénář je však v současné době v Česku nedosažitelný, protože součtové měření bylo nahrazeno měřením po fázích.

  • Při měření po fázích je důležité, zda má elektrárna tradiční symetrický střídač (běžně používaný v Evropě), nebo moderní asymetrický střídač. Současně hraje velkou roli, podle které fáze měříme.

Symetrický střídač + fotovoltaika + baterie = ekonomická katastrofa

Úskalí symetrických střídačů tkví v tom, že „posílají“ energii z fotovoltaiky rovným dílem do všech tří fází, zatímco informace o poměrech v celém systému získávají jen z jedné fáze. Pokud bychom v našem příkladu domu se spotřebou 3 kW a výrobou 3 kW měřili podle 3. fáze, zaplatili bychom ve výsledku za elektřinu stejnou cenu, jako kdyby dům žádnou fotovoltaiku neměl. Zní to jako těžko uvěřitelný paradox, ale skutečně to tak je. 

Připomeňme si, že na třetí fázi není žádná spotřeba. Střešní fotovoltaika zrovna vyrábí a symetrický střídač do každé fáze dodává 1 kW. Ve třetí fázi tak vznikne přebytek ve výši 1 kW. Pokud se systém bude orientovat podle této fáze, logicky přebytek uloží do baterie. Bohužel (protože je to symetrický střídač) bude symetricky postupovat i u ostatních dvou fází – bez ohledu na to, že na nich dochází ke spotřebě. 

Do baterie se tak ve výsledku uloží 3 kW elektřiny, které se daly využít (a nevyužily) k pokrytí aktuální spotřeby. Domácnost proto celé 3 kW odčerpá ze sítě, i když si stejné množství elektřiny ve stejný čas vyrobila. Je logické, že při takovémto nastavení se investice do fotovoltaiky nemůže vrátit.

„Uvedený příklad působí extrémně, ale reportáž Černých ovcí dokazuje, že kvůli neodbornosti některých instalačních firem a používání symetrických střídačů se takové případy v praxi opravdu vyskytují. Vlastní elektřina se pak buď nesmyslně ukládá, nebo se naopak bez užitku ze dvou třetin vylívá do sítě. To je i případ rodiny z reportáže. Tomu se však dá předejít. Jen je důležité problematice rozumět a místo třífázových symetrických střídačů instalovat buď asymetrické nebo jednofázové,“ vysvětluje Jaroslav Šuvarský. 

S asymetrickým střídačem může být návratnost do 15 let

Kouzlo třífázových asymetrických střídačů je v tom, že dokáží elektřinu ze solární elektrárny nasměrovat přesně tam, kde je v daném okamžiku potřeba. Výroba tak maximálně efektivně pokrývá spotřebu. Příkladem takové technologie mohou být střídače RCT. 

Další možností je instalace jednofázového střídače, který veškerou energii z fotovoltaiky posílá do jediné fáze. V takovém případě je ale nejprve potřeba optimalizovat zapojení klíčových spotřebičů na danou fázi – tak aby se vlastní zdroj využil na maximum.

„Už jen instalací vhodného střídače se dá docílit velmi zajímavé návratnosti. Dá se ale ještě urychlit tím, když se bateriový systém zkombinuje s ukládáním přebytků do vody. To znamená, že solární energie bude zadarmo ohřívat užitkovou vodu nebo třeba bazén,“ vysvětluje Jaroslav Šuvarský a doplňuje: „Tohle všechno lze navíc doplnit ještě tzv. virtuální baterií, tedy odkupem přebytků za aktuální tržní cenu. Zákazník tak dostane zaplaceno i za energii, kterou nevyužije. Tuto možnost ovšem zatím nabízí jen málo firem.“

K tomu, aby návratnost skutečně dosáhla předpovídaných 15 let, je však podle Jaroslava Šuvarského nutné ještě jedno: „Pečlivě zvážit nabídky a nechat si vypracovat kalkulace od několika dodavatelů. Ceny se totiž velmi různí a řešení, které u jedné firmy vychází na 600 tisíc, lze jinde pořídit skoro o polovinu levněji. Když jsme takto zanalyzovali sestavu rodiny z reportáže Černých ovcí a propočítali návratnost s naší nejpopulárnější sestavou, kterou bychom pro takový dům doporučili, vyšlo nám, že se investice při využití dotace může vrátit už za 12 let. Bude-li dál zdražovat elektřina, tak i dříve,“ uzavírá.