Komentář Pavla Barocha k aktuálnímu dění v české energetice: Je to opravdu fascinující změna. Zatímco v devadesátých letech nad výrobou energie ze slunce či větru mnozí lidé včetně vrcholových politiků ohrnovali nos, dnes jsou solární nebo větrné elektrárny běžnou součástí energetického mixu a ve výrobě překonávají tradiční spalování uhlí. Zákonodárci mají během letošního léta jedinečnou šanci k tomu, aby obnovitelné zdroje zvedli o další úroveň a položili základ pro moderní energetiku 21. století.

Pořizují si je jenom nadšenci, kteří nevědí, co s penězi. Je to pouhý doplňkový zdroj, který nemůže hrát významnou roli. Stejně u nás nefouká a nesvítí tolik slunce jako v jiných zemích. Před třiceti lety jsem jako novinář slyšel od ministrů, poslanců, ale i „obyčejných“ lidí podobných vět na téma obnovitelné zdroje nepočítaně. Souhrnně vyjadřovaly totéž: fotovoltaika, obří větrníky a další „blázniviny“ nemají moc velké šance stát se něčím významnějším, rozhodujícím.

Od té doby jsme se posunuly o tři dekády a rozdíl je téměř neuvěřitelný. Například jen v loňském roce bylo instalováno 6 293 nových solárních elektráren s celkovým výkonem 51,4 megawattu, což je oproti roku 2019 nárůst o 104 procent. Těžko lze nad těmito čísly tvrdit, že si je „pořizují jen nadšenci“. Technologie za relativně nedlouhou dobu natolik pokročila a zlevnila, že dnes se například rodinám vyplatí pořídit si fotovoltaické panely na střechu. Ostatně i společnost ČEZ, jejíž někteří manažeři se před několika desítkami let na zelené zdroje rovněž dívali skrz prsty, teď na hlavní straně svého webu nabízí pořízení solárních panelů na klíč: „Vlastní fotovoltaická elektrárna vám prokazatelně sníží účet za elektřinu. Navíc získáte energetickou nezávislost,“ láká zákazníky.

Neobstojí ani „protivětrný“ argument, že v české krajině nefouká takový vítr, takže se u nás na rozdíl od zahraničí nevyplatí větrné elektrárny. Ano, přímořské státy samozřejmě mají výhodnější podmínky, ale například i vnitrozemské Rakousko, které má podobnou rozlohu a v úhrnu i podobné větrné poměry, pokrývá větrnými elektrárnami asi dvanáct procent své spotřeby. A do roku 2025 očekává další nárůst instalací.

Pravdou je, že český stát v podpoře obnovitelných zdrojů stále výrazně pokulhává a někteří politici stále berou energii ze slunce nebo větru jen jako nutné zlo, které po nás chce Brusel. Nechápou, že budoucnost je bezemisní, zelená. Navíc stále doznívá pachuť z fotovoltaického boom z let 2009 a 2010, kdy stát rozvoj solárních instalací absolutně nezvládnul. A ačkoli šlo o jednoznačnou chybu úředníků a politiků, kteří nastavili příliš štědré dotace, stát hodil veškerou odpovědnost na ty, kteří těchto mimořádně výhodných podmínek využili. Ostatně prezident Miloš Zeman dodnes hovoří o „solárních baronech“. Jenže fotovoltaické elektrárny nemohou za nesprávně nastavená pravidla.

Že je budoucnost zelená, dokládají údaje think tanku Agora Energiewende a Ember, podle něhož v uplynulém roce obnovitelné zdroje poprvé vyrobily více elektřiny než elektrárny spalující fosilní paliva. Obnovitelné zdroje v roce 2020 vyrobily 38 procent evropské elektřiny, fosilní paliva 37 procent. A trend je jednoznačný: elektřiny z obnovitelných zdrojů přibývá, u uhlí nebo plynu je to naopak. Například loňská výroba elektřiny z větru stoupla oproti roku 2019 o devět procent, ze slunce dokonce o patnáct procent.

A když zůstaneme doma: Skupina ČEZ v květnu oznámila, že vedle pokračujícího útlumu uhlí hodlá do roku 2030 vybudovat obnovitelné zdroje energie o výkonu 6 tisíc megawattů, převážně fotovoltaických elektráren. Jde zhruba o trojnásobek výkonu Jaderné elektrárny Dukovany. Přitom už do roku 2025 plánuje firma postavit 1,5 tisíc megawattů, přičemž dnes má skupina 1,7 megawattů (z toho tisícovku v Česku). Investice dosáhnou miliard korun.

ČEZ je gigant, tak ohromnou investici si může dovolit. Hůře jsou na tom menší firmy nebo domácnosti. Těm ale mohou pomoci poslanci, kteří budou brzy rozhodovat o konečné podobě novely zákona o podporovaných zdrojích energie. Jak připomíná výzva „Rozumná podpora“, zákonodárci mají „jedinečnou příležitost restartovat v Česku rozvoj obnovitelných zdrojů energie a položit tak základy energetiky vhodné pro 21. století“.

Významný krok v tomto ohledu učinil klíčový hospodářský výbor, který doporučil několik pozměňovacích návrhů, z nichž několik vyslyšel. Rozumná podpora pro nové projekty obnovitelných zdrojů přitom dá impuls k výstavbě nových solárních elektráren už příští rok. Ale závěrečné slovo bude mít celé plénum, navíc předloha by v některých ohledech ještě potřebovala vylepšit. Následně může zákon ještě opravit Senát.

Mezi sporné body patří takzvaná překompenzace, která má odstranit údajnou nepřiměřenou podporu obnovitelných zdrojů. Jenže mechanismus navrhovaný v novele má bohužel jasně diskriminační charakter, a to kvůli rozdílnému přístupu k jednotlivým typům obnovitelných zdrojů, takže majitelům (městům, domácnostem, firmám) solárních, větrných a malých vodních elektráren hrozí, že by nebyli schopni splácet bankovní úvěry. To by měli poslanci (nebo případně později senátoři) napravit.

Pokud ovšem chtějí, aby se Česko zařadilo do evropského „zeleného“ proudu. Ačkoli rozvoj obnovitelných zdrojů je výrazný, země stále výrazně zaostává za zelenějšími státy. Například instalovaný výkon fotovoltaiky v České republice je více než desetkrát menší než v Maďarsku. Pro dosažení cílů národního klimatického plánu je navíc zapotřebí restartovat rovněž výstavbu velkých solárních elektráren. A zatímco v Evropské unii samotný vítr zajistil vloni 16 procent spotřebované elektřiny, v Česku to bylo pouhé jedno procento. Je co dohánět.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: ČEZ (ilustrační foto - solární elektrárna postavená na bývalém brownfieldu)