Svět se neustále mění a vyvíjí. Nová technická řešení představují nejen nové možnosti, ale zároveň nás staví i před nové výzvy. Konstruktéři Volvo Cars vytvořili před dvěma lety koncept Volvo 360c, vizi automobilu budoucnosti, vozu, který se pohybuje zcela autonomně a nepotřebuje řidiče. Od té doby je dále využíván k hledání a vývoji nových možností autonomní jízdy a způsobů komunikace.

Možnost volby

K uskutečnění této vize je ještě opravdu dost daleko, nicméně už dnes je zjevné, že autonomní řízení nás jednou skutečně čeká. Patrně nepřijdeme zcela o možnost převzít kontrolu, řídit své Volvo a užívat si volnost pohybu, bude tu ale alternativa. Bude tu možnost uvelebit se v pohodlné sedačce, číst si svou oblíbenou knihu nebo využít čas k práci, zatímco nás automobil odveze do cíle naší cesty. Bezpečně a spolehlivě.

Než se však toto stane realitou, než naučíme vozy fungovat v rámci silničního provozu samostatně, bude zapotřebí znovu definovat řízení auta jako takové. Řízení se skládá z celé řady činností. Některé poměrně jasně definují pravidla silničního provozu, jiné zas fyzikální zákony a vlastnosti auta samého. Avšak to hlavní je schopnost pohybu v daném prostředí.

Mezi námi lidmi

Vývojáři Volva si všímají, že si člověk vypěstoval celou škálu znamení a pravidel, která zaručují, že dokážeme vzájemně koexistovat a pohybovat se ve stejném prostoru, aniž by docházelo ke střetům. Stačí pozorovat přeplněnou letištní halu. Lidé z rozličných etnik, kultur i geografických oblastí se tu pohybují zcela volně a pouhými lehkými náznaky dávají jeden druhému vědět, jaké jsou jejich úmysly.

Řeč těla je mezinárodní jazyk, který všichni ovládáme, aniž bychom se jej museli učit. Byl nám vštípen v dětství a nepotřebujeme již další vysvětlení. „Je to dáno právě řečí těla, prostřednictvím níž lidé ostatním napovídají, co se chystají udělat. Však víte: když se při chůzi trochu zakloníte, dáváte najevo, že zpomalujete. Zatímco když jdete v předklonu, ukazujete ostatním, že touto cestou jdete vy, a pak můžete jako poděkování mávnout. Jedná se o celý soubor drobných znamení.“ říká Mikael Ljung Aust, který v centru bezpečnosti Volvo Cars pracuje jako technický vedoucí pro funkce předcházení kolizím.

Pokud se chystáme vypustit stroj do světa, ve kterém se pohybují lidé, nezbývá nám než jej naučit s nimi komunikovat. Autonomní automobil musí dokázat sdělit svému okolí, co se chystá udělat. Říci: „Ano, vidím tě, můžeš přejít.“ Jak ale takové signály převést do mezinárodně srozumitelného jazyka, aby jim každý rozuměl?

Když spolu mluví auta

Koncept Volvo 360c je vybaven efektním světelným pásem, který se táhne okolo celé karoserie vozu. Není to však jen designový prvek, ačkoli autu rozhodně sluší. Není to ani pouhé osvětlení automobilu. Je to mnohem víc. Je to komunikační kanál, je to způsob, jakým vůz oslovuje svět okolo. Změnou barvy dává Volvo 360c svému okolí vědět, že se rozhodlo brzdit, že zrychluje či bude měnit směr. A je toho mnohem víc. Pokud byste například jeli na kole souběžně s autem, světelný pás změnou barvy ve vašem směru dává jasně najevo, že o vás vůz ví, a nemusíte se obávat kolize.

Pouhý vizuální vjem je však málo. Jak výzkumníci ve Švédsku zjistili, až dvojice souhlasných signálů dává člověku jistotu, že správně pochopil záměry druhého. Pokud vidím, že blížící se vůz zpomaluje, předpokládám, že mohu přejít ulici. Až oční kontakt s řidičem či lehké pokynutí společně s klesající rychlostí blížícího se automobilu mi dává dostatečnou jistotu, abych bez obav vstoupil do vozovky. Proto Volvo doplňuje světelný pás i akustickými signály.

Vize autonomních vozů
FOTO: se svolením Volvo Cars

Jasně a zřetelně

Zvuky patří mezi klíčové komunikační prostředky nás lidí. Ostatně celá naše řeč je založena na zvuku. Potíž elektřinou poháněných automobilů, mezi které patří i vize Volvo 360c, však je, že zvuků vydávají velmi málo. Proto vývojáři připravili několik zvuků, které budou pro okolí jasným signálem, že se automobil pohybuje a jaké jsou jeho záměry. Přitom však měli na paměti, že není vhodné zahltit veřejný prostor něčím na způsob hlukového smogu. Výsledkem je série nízkofrekvenčních zvuků, které předznamenávají chování vozu.

„Nízkofrekvenční zvuk umí velké věci. Velmi pomalé pulzování s velmi velmi pomalým kmitáním dává najevo, že vůz stojí. Člověk, který tento zvuk navrhl, ho pojmenoval ‚dýchající velryba‘, což ho velmi pěkně definuje. Je to jako když vůz stojí a dýchá velmi pomalu. To ve vás vyvolá pocit, že můžete bezpečně přejít.“ říká Mikael Ljung Aust.

Inspirace z oceánu

Zatímco některé signály jsou obecné, jindy potřebuje vůz komunikovat napřímo s konkrétním člověkem, varovat ho či mu naznačit, že je cesta volná. Přitom by ale nebylo žádoucí, aby se jednotlivá auta navzájem překřikovala. Jak však vyslat signál jedním směrem tak, aby jej slyšel jen jeho adresát?

Konstruktéři se nechali inspirovat světem mořských hlubin a ponorek. Ty totiž využívají cílený zvukový impulz, kterým mezi sebou mohou komunikovat. A přesně to chce dělat i Volvo 360c – vyslat akustický paprsek cíleně přímo tomu, pro koho je určen. Pro tento účel Volvo využívá ultrazvukové vlnění, které se přehrává na různých frekvencích a při vzájemném kontaktu i kontaktu s lidským tělem se moduluje na slyšitelný frekvenční rozsah. Jedná se o skutečně úžasnou technologii.

Díky kombinaci světelných signálů a zvuku tak budou auta budoucnosti komunikovat s lidmi. Stroj a člověk budou žít v dokonalé symbióze a vzájemné ohleduplnosti. Je to další krůček na cestě k bezpečné budoucnosti.

Autor: redakce ve spolupráci s Volvo Cars

Foto: se svolením Volvo Cars