Romana Březovská | 22. 7. 2020

Společnými silami k oživení Evropy – německé předsednictví kormidluje k zelenému zotavení

Změna klimatu, digitalizace a inovace nejen v energetice. Německé předsednictví se zaměřuje na oblasti, které čeká transformace a které pomohou Unii být odolnější a čelit krizím – těm současným i očekávaným.

Vítejme v půl roce, kdy rotující předsednictví v Radě Evropské unie připadá do konce roku 2020 na naše západní sousedy, tedy Německo. Na vlně pandemie COVID-19, jejíž konec je zatím v nedohlednu, jsou priority německého předsednictví v souladu s nepřekvapujícím, byť logickým, heslem: Společnými silami k oživení Evropy. Jaké oblasti jsou vedle překonání pandemie pro Německo důležité a co to znamená pro dnešní svět energetiky a změny klimatu?

Z rétorického cvičení do praxe

Program Německa je postaven na šesti klíčových principech. Prvním z principů je důraz na překonání důsledků koronavirové krize v dlouhodobém horizontu a ekonomické a sociální oživení. Další pilíře se vztahují na takovou Evropu, jakou si, dle Německa, přejeme mít. Evropská unie by pod německým předsednictvím měla mířit k Evropě, která je silnější a inovativnější, spravedlivá, udržitelná, ve znamení bezpečí a společných hodnot a v neposlední řadě také silný aktér na světové scéně. Relativně obecné prioritizované oblasti se konkrétně promítnou do chodu Unie díky tomu, že předsednický stát ovlivňuje plánování a řízení zasedání Rady a zároveň zastupuje Radu ve vztahu k jiným orgánům EU. Předsednický stát tak vede jednání například s Evropskou komisí a Evropským parlamentem, a právě představa státu o budoucnosti Evropy může ovlivnit to, jak (ne)důsledně se projednávají důležitá témata a k jakým krokům nakonec (ne)vedou. Německo rovněž v rámci předsednictví více spolupracuje se státy EU, které mají roli předsednického státu právě za sebou nebo před sebou. V tomto případě se jedná o spolupráci Německa s Chorvatskem a Portugalskem.

Klimatická udržitelnost a energetika jako jedno z hlavních témat

Mezi témata jako je ponaučení se z pandemie, bezpečnost občanů EU nebo spolupráce s Velkou Británií patří klimatická agenda k jedné z hlavních oblastí, ve které si Německo stanovilo cíle. Právě vazba na hospodářský růst a sociální problémy v důsledku šoku z pandemie vytváří prostor, jak lze potenciálně čelit dvěma výzvám, dvěma krizím, zároveň, a tedy co nejefektivněji. Nastartování ekonomiky by tak, dle Německa, mělo jít ruku v ruce s globálními principy udržitelného rozvoje a především se strategickým dokumentem EU – Zelenou dohodou pro Evropu. Tento stěžejní dokument propojuje ochranu klimatu, životního prostředí a biodiverzity se sociální spravedlností a ekonomickým růstem a rovněž ukotvuje ambici, aby se Evropská unie stala do roku 2050 klimaticky neutrální. Nelehkým úkolem bude pro Německo stanovení emisního cíle do roku 2030. Zatímco některé státy nebo Evropský parlament žádají snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o více než 55 nebo 60 % (v porovnání s rokem 1990), jiné státy jsou v této oblasti zdrženlivější. Německo tak bude muset přistoupit k revizi cílů takovým způsobem, aby debata mezi státy EU zůstala konstruktivní, ale zároveň aby potenciální konsensus neznemožnil dosažení cíle klimatické neutrality do poloviny tohoto století.

Moře strategií v divokých politických vodách

Pomalá vyjednávání o snižování emisí skleníkových plynů jsou způsobena mimo jiné tím, že naše hospodářství jsou založena na činnostech, které ze své podstaty produkují tyto emise, jsou energeticky náročná a přeměna na jiný model fungování je pro mnohé doslova nepředstavitelná. V souladu s komplexní Zelenou dohodou pro Evropu se tak chce Německo na mezinárodním poli zaměřit i na „dílčí“ témata, která jsou však z celkového pohledu nepostradatelná a tvoří jednotlivé díly větší skládačky. Mezi tyto dílčí cíle patří například dokončení jednání k Akčnímu plánu pro oběhového hospodářství, posílení udržitelné a emisně nenáročné mobility, evropská spolupráce v oblasti větrné energetiky a dalších obnovitelných zdrojů energie, zajištění bezpečných a alternativních obnovitelných zdrojů energie jako je například vodík, podpora rozvoje relevantních trhů a potřebné infrastruktury a zajištění, aby byl cíl klimatické neutrality do roku 2050 prostřednictvím tzv. klimatického zákona právně závazný. Zásadním tématem je také postup na mezinárodním poli. Právě ambiciózní klimatická diplomacie a aktivní zahraniční politika EU může pomoci vyjednat, aby si další velké ekonomiky světa daly za cíl dosáhnout klimatické neutrality a přispěly k zabránění dalším očekávaným a stále intenzivnějším dopadům změny klimatu. Zda se však skutečně podaří prosadit větší spolupráci v oblasti ochrany klimatu zůstává otevřenou otázkou.

Vodík, nízkoemisní ocel, inovace a digitalizace

Německo, podobně jako Česká republika, má své hospodářství založené na energeticky náročných odvětvích. Jako jeden z prvních států se tak snaží čelit tomuto problému inovativními cestami, mezi které patří sázka na tzv. zelený vodík. Počátkem června německá vláda přijala vodíkovou strategii, pomocí níž se plánuje prostřednictvím elektrolýzy ukládat energie ze solárních nebo větrných zdrojů ve formě „zeleného“ plynu. Prozatím schválená devítimiliardová (EUR) státní podpora strategie pomůže německému průmyslu nejen s dekarbonizací jako takovou, ale také s vytvořením stabilního prostředí pro podobně laděné nízkoemisní investice. Vedle možnosti například vyrábět tradičně energeticky a emisně náročnou ocel způsobem, který je udržitelný, je potenciál vodíku opravdu široký. Jeho využití se plánuje mimo jiné také v dopravě, další oblasti, ve které dochází ke snížení emisí velice pomalu nebo spíše vůbec, a to jak v Unii, tak v České republice. Podpora inovativních přístupů je krokem, které se německé předsednictví chystá aplikovat napříč unijními tématy. Pouhých deset dní po převzetí předsednictví se například konal environmentální datový hackaton Code4Green – soutěž, při níž se programátoři, grafici či webdesignéři z řad veřejnosti mohli zapojit do řešení třech výzev zaměřených na klima, cirkulární ekonomiku a biodiverzitu.

Běh na nízkoemisní trať, schválené miliardy a krize jako nový normál

Citlivé téma energetické náročnosti jednotlivých států Unie garantuje, že diskuse o energetické transformaci a přeměně hospodářství na udržitelnější budou komplikovaná. Relativně progresivní přístup německého předsednictví však může pomoci v hledání konsensu a také při samotné implementaci technických a systémových řešeních, jak dokazuje například přijetí vodíkové strategie. Jedním z prvních úspěchů na mezinárodním poli je také dohoda na parametrech fondu obnovy ekonomik a budoucího sedmiletého rozpočtu Unie. Hlavy států se po pětidenním jednání shodly na zásadních položkách fondu, přičemž čerpání financí má přispět vedle obnovy ekonomiky členských států Unie také k dosažení klimatických cílů. Celkový sjednaný objem fondu bude 750 miliard eur. Úspěšné jednání je dle německé kancléřky důkazem, že „zvláštní útvar dvaceti sedmi rozdílných států je schopný spolupracovat“. Je nutné si uvědomit, že podobně jako dopady pandemie, i dopady změny klimatu se budou projevovat na území jednotlivých států EU i světa různě. Sjednaný konsensus tak může představovat precedens, kdy méně dotčené státy – ať už pandemií nebo klimatickou krizí - budou muset v zájmu zachování stability vyjít vstříc státům zranitelnějším. Řešením tak je co nejrychlejší systematické snižování emisí skleníkových plynů, na území Unie i mimo ní.

Zdroje: consilium.europa.eu, www.eu2020.de, dw.com, bmu.de, ČTK

FOTO: Science in HD