Bolesti české energetiky - tři oblasti, které potřebují vaši pozornost

Svaz moderní energetiky a spolu se svými členskými organizacemi sestavil v reakci na představení klíčového impulsu European Green Deal směry, na které by se mělo zaměřit Česko, pokud chce nastartovat snižování emisí. Závěry vycházejí také se setkání Inovace v moderní energetice, na kterém experti debatovali možnosti rozvoje nízkouhlíkové energetiky v Česku a kterého se zúčasnil místopředseda vlády a ministr průmyslu Karel Havlíček.

SME

15. 12. 2019

Ministerstvo průmyslu v aktualizaci Národního klimaticko-energetického plánu zvýšilo například podíl fotovoltaických elektráren. Ty by měly narůst až o 1900 megawattů. Tuto úpravu přivítal Svaz moderní energetiky s připomínkou, že ekonomický potenciál může být ještě vyšší. Studie Deloitte zpracovaná právě pro Svaz kalkuluje s tím, že by šlo celkový výkon solárních instalací k roku 2030 navýšit až na 9 000 MW.

I přes zmíněné navýšení však ze srovnání národních klimaticko-energetických plánů, které mají členské státy zaslat ke schválení Evropské komisi, vyplývá, že má Česká republika jeden z nejnižších závazků v rozvoji obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny. “Výstavba větrných nebo solárních elektráren je přitom jedno z nejlevnějších řešení, které může zajistit rychlou dekarbonizaci české energetiky. Navíc díky nízké ceně těchto technologií za výhodných podmínek pro spotřebitele. Vyšší cíl mají všechny tři další země Visegrádské čtyřky,” uvádí Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.  

Podíl obnovitelné elektřiny by měl v Česku narůst na 16,9 %, v Maďarsku na 19,1 %, na Slovensku na 25 % a v Polsku na 29,5 %. “Právě Polsko, tradiční uhelná velmoc, patří aktuálně mezi nejrychleji rostoucí evropské trhy s novými větrnými a solárními parky. Již tři roky využívá chytře nastavenou podporu pomocí aukcí, které tržní soutěží o podporu motivují investory k realizaci projektů za ceny výhodné pro spotřebitele,” dodává Martin Sedlák. 

Prostor pro inovace 

Nízkouhlíková ekonomika je také šancí, která může do Česka přilákat investice v oblasti vývoje nových technologií pro stabilizaci sítí. Evropská komise například začátkem prosince schválila veřejnou podporu ve výši 3,2 miliardy EUR na celoevropský výzkumný a inovační projekt produkce baterií od získávání surovin, přes jejich výrobu, po jejich recyklaci. Miliardy poputují do sedmi států EU, ovšem Česko mezi nimi není. “Udržitelná produkce baterií patří mezi strategické evropské cíle, neboť se jejich využití předpokládá v čisté mobilitě a domácích nebo průmyslových systémech pro ukládání energie. Zájmem české vlády by mělo být vytvoření takového prostředí, aby v česku vznikl ucelený řetězec produkce baterií, ve kterém by se zužitkovaly dostupné domácí zásoby lithia. Přitom např. sousední Slovensko vznik vlastní výroby baterií podporuje. Podobné projekty může pomoci financovat právě EU v rámci dekarbonizační strategie,” říká Jan Fousek, člen představenstva Svazu moderní energetiky a výkonný ředitel asociace pro akumulaci AKU-BAT. 

Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje (IRENA) předpokládá, že do roku 2030 vzroste objem výkonu v bateriích na 170–420 GW. Zatím dominantní postavení má v oboru produkce baterií Čína. Koordinovaný postup evropského průmyslu však může přinést potřebné investice také do Evropy. Podle výzkumné zprávy InnoEnergy SE může do roku 2025 evropský trh s bateriemi dosáhnout objemu 250 miliard eur. 

Ekonomika, která neplýtvá 

Klíčovým prvkem dekarbonizace české ekonomiky je také zvyšování energetické účinnosti. Česko totiž mine cíl v oblasti energetických úspor, který máme splnit do roku 2020. Začít přitom může u samotných budov, které spolykají okolo 40 % energie. V Česku je stále okolo 300 tisíc domácností, které v zimě topí uhlím. Cílem vlády by měl být rozvoj solární energie, kotlů na biomasu nebo energetická renovace, které zbaví tyto domácnosti uhlí, sníží energetické ztráty ve státních, obecních a krajských budovách a pomohou tak nám všem: budeme dýchat lepší vzduch bez znečištění polétavým prachem a dalšími nebezpečnými látkami. Navíc to pomůže ekonomice a poskytne příležitost inovativním firmám, které mohou nabídnout kvalitní energetické služby nebo nové obchodní modely. 

Lepšímu čerpání potenciálu úspor do budoucna by pomohlo vyšší využití EPC projektů (projektů energetických úspor se zárukou) a důraz na aplikaci metody EPC ze strany státu všude tam, kde to je ekonomické. “Jde o léty praxe ověřenou metodu, která otevírá cestu ke zvyšování energetické účinnosti budov bez nutnosti čerpat počáteční investice ze státního, obecních nebo krajských rozpočtů. Náklady na realizaci projektu jsou splaceny z úspor provozních nákladů, navíc se smluvní zárukou ze strany dodavatele úsporných opatření. Pomocí EPC a podpory z Operačního programu životní prostředí lze nyní výhodně a komplexně energeticky renovovat školy, nemocnice nebo úřady. Stát by měl vzniku nových projektů pomoci také informační kampaní založenou na přínosech úspor energie pro uživatele budov nebo průmyslové podniky,” říká Radim Kohoutek, výkonný ředitel Asociace poskytovatelů energetických služeb (APES). 

Konzultační společnost Deloitte loni spočítala, že více než tři čtvrtiny budov vládních institucí v Česku nehospodaří efektivně s energií. Ztráta představuje zhruba půl miliardy korun ročně.