Holka z Prahy na gulášku se zemědělci: dotace si vezmeme, ale krajinu chránit nechceme
Vyznat se v argumentech protestujících zemědělců je nadlidský úkol. Pondělní protest tak někdy připomínal spíš absurdní drama nebo přehlídku dávno vyvrácených dezinformací.
Kristýna Čermáková
19. 2. 2024
Je šest ráno, na pražské magistrále duní prvních pár desítek traktorů. Jejich nadšení řidiči se dohadují mezi sebou, zda už zastavit, nebo se ještě posouvat. Většina z nich je poctivě vybavena reflexní vestou, někteří klidně pokuřují, navzájem si hodnotí své stroje a řeší, který má jaký výkon, jak často je rozbitý nebo který je jejich vysněným snem. Jeden postarší pán nadšeně pouští mladého kluka do kabiny, ať se jde podívat na nového John Deera.
Pár důležitě tvářících se mužů postává před Ministerstvem zemědělství a spolu s policií řeší, že některé traktory jsou nevhodně zaparkovány dole na parkovišti za závorou, kde se nemohou otočit a projet zpět. Současně jediný zaparkovaný traktor přímo na parkovišti před ministerstvem se promění ve výdejnu guláše. Vzadu má malý vlek s velkou termoskou, odkud dobrovolníci nalévají teplé jídlo, ze kterého se na chladném ranním vzduchu kouří. Atmosféra přátelská, až na pár mrznoucích reportérů s velkými kamerami, kteří čekají na pikantní záběr.
Co je to za akci? Sjezd nadšenců zemědělské techniky? Ne, demonstrace zemědělců, kteří zaručeně nejsou z Ruska, jak hlásí transparenty přímo před budovou, a současně živí nás všechny, jak hlásí ty zbylé. Když jsem si dělala rešerše o demonstraci, snažila jsem se marně zjistit, proč vlastně zemědělci v Česku chtějí demonstrovat. Tak si to pojďme objasnit.
Ubrali nám na dotacích a rozdali je potřebným
Očekávaná a nejspíše splněná účast je kolem pěti set traktorů. „Není to o počtech, je to o signálu, který vysíláme do společnosti, že zemědělci už jsou v úzkých,“ hlásil na tiskové konferenci před samotnou demonstrací předseda zemědělských odborářů Bohumír Dufek a vysvětluje, že velkým problémem je nedostatek peněz směřovaných do zemědělství.
Poznamenejme si první problém – nedostatek financí. Velká konkurence ze zahraničí, kde navíc pěstují výhodnější geneticky modifikované potraviny a současně hnojí, čím chtějí, a vysoké tuzemské náklady na fungování.
Že má Česko nejnižší státní podporu z celé Evropské unie, vysvětluje další řečník Zdeněk Jandejsek a dodává, že když vláda změnila dotační systém na podporu malých zemědělců, ublížila tím těm velkým. „Tím, že se zavedla redistributivní platba pro prvních 150 hektarů, vlastně to znamená, že se vzalo 23 procent podpory všem a rozdala se jen mezi malé zemědělce,“ stěžuje si na dotační systém.
Druhý zaznamenaný problém je tedy dotační podpora a složitá byrokracie. Mimochodem, Jandejska se to nejspíše týká bolestně, patří mezi velké agrární šéfy. Jeho podnik je jeden z největších v Česku, Rabbit Trhový Štěpánov. Sám Jandejsek skrze různé společnosti podle Hlídačů státu obdržel na dotacích 2,25 miliardy korun. A hrozí, že se mu to v budoucnu už znovu nepovede.
Třetím problémem je podle organizátorů demonstrace Green Deal, který chtějí naprosto zrušit. „Likviduje zemědělství celé Evropy, nás to likviduje dvakrát, protože máme jiné podmínky na podpoře než ostatní státy. Kvůli tomu to teď vypadá tak, že nikdo nic nedělá, aby nevynakládal náklady, takže naše soběstačnost jde do kytek,“ dodává Jandejsek.
„Druhá část protestu je orientovaná vůči veřejnoprávním médiím. Chceme, aby mluvila pravdu, nic jiného,“ říká na konferenci další řečník Otakar Březina. „A už jen to, že dnes nejsou přítomni, dokazuje, že nechtějí,“ pokračuje Březina, ale v sále konference to hned začne hučet hlasy reportérů z Českého rozhlasu, televize, ČTK i dalších nejen veřejnoprávních médií. „Tak to se omlouvám,“ couvá Březina.
Zemědělství v rukou několika lidí
Tak si to shrňme. Zemědělství je nákladné, a to kvůli aktuální situaci výrazně více než dříve. Drahé energie, drahé pohonné hmoty a nepřející počasí, sucho. S tím se nedá nesouhlasit. Byrokracie je složitá snad ve všech oborech. Dávno nestačí umět být dobrým hospodářem, je třeba i být dobrým manažerem a vyznat se v papírech, nebo odložit peníze stranou na někoho, kdo se v nich vyzná. Jenže to je zkrátka součást moderního podnikání. A bojují s tím všichni ve všech sektorech. Je krize, náklady jsou vysoké.
Dotační systémy jsou nastavovány tak, aby co nejvíce udržely české zemědělství životaschopné. Podle místních traktoristů ale nedostatečně. Dokud je povolený dovoz ze zahraničí, kde mohou pěstovat i hnojit bez evropsky přísných norem, mají problém udržet se konkurenceschopní. To je věc, kde lze také dáti traktoristům za pravdu. Tím to bohužel, alespoň selským rozumem, končí.
A stížnostmi na dotační politiku začíná ta smutnější část. Absurdnost protidotačních argumentů z úst Zdeňka Jandejska, majitele jednoho z největších podniků v Česku, skvěle shrnul Daniel Pitek. „V lednu 2022 vystupoval aktivně proti redistributivní platbě na prvních 150 hektarů, která pomohla k vyššímu příjmu 25 855 zemědělských subjektů, což je 86,92 procent ze všech zemědělců v České republice hospodařících na 20,90 procentech zemědělské půdy, a nijak neublížila farmám do 580 hektarů, kterých je 2041, což je dalších 8,7 procent, a hospodaří na 19,42 procentech zemědělské půdy,“ uvádí na svých sociálních sítích.
Vysvětluje, že ostatním větším farmám peníze ubyly, včetně Jandejskova Rabbitu. „Těchto farem je pouze 5,01 procent, hospodaří na 59,68 procentech zemědělské půdy v Česku a dlouhé roky podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací pobíraly vyšší dotace na hektar než menší podniky. U farem nad 2000 hektarů to bylo něco kolem 1900 korun na hektar,“ upozorňuje na Facebooku Pitek.
Demonstranti se také hojně distancují od Ruska, na traktorech vozí transparenty, že nechtějí do Ruska, že chtějí jen vystoupit z Evropské unie. To nejspíše v reakci na označení organizátorů demonstrace za proruskou dezinformační scénu. Všichni čtyři zástupci totiž byli účastníky či přímými organizátory demonstrací vedených proti vládě pod záštitou Jindřicha Rajchla nebo Ladislava Vrábela.
„Mezi koordinátory je uvedena například Simona Čechová z dezinformačního projektu TV Šalingrad nebo energetik Martin Novosad, který nedávno odešel z PRO s Petrou Rédovou. Dalším je starosta Kozojídek Otakar Březina, který šířil mimo jiné falešné výroky Jiřího Stracha. Mezi další patří například autodopravce Zdeněk Laube, jehož firma je však od roku 2022 v konkurzu. Jako zemědělec se tváří Karel Chromý, ale jak zjistil Daniel Černohorský, Družstvo Projih neexistuje. Jediným zemědělcem koordinátorů je tedy zřejmě Miloš Malý z farmy Mrklesy,“ uvedl server Manipulatori.cz.
Kvůli mnoha mediálním titulkům pak bylo téma celé demonstrace shazováno, že se jedná o část proruské hybridní války. Traktoristé, se kterými se o tom bavím osobně, jsou na to hákliví. Nechtěli řešit Rusko, chtěli řešit drahé životní náklady, zrušit Green Deal a ideálně také vystoupit z Evropské unie, která diktuje přísné podmínky a současně povoluje dovoz konkurenčních geneticky modifikovaných potravin. Jenže také slyším mnoho nepochopených skutečností a neplatných argumentů, které se snažím vyvracet.
Velká část z demonstrujících traktoristů, nejspíše ta, která všude vyvěsila plakáty s nápisy “Nechceme diktát EU ani Rajchla” a “Stop dezinformacím”, se krátce po předání požadavků ministrovi zemědělství otočila zpátky domů a na demonstraci na Malostranském náměstí již nedorazila. Už v jednu hodinu odpoledne se tak magistrála naprosto uvolnila, zhruba 230 traktorů z pěti set si to namířilo domů a to právě pod vedením jediného přítomného zemědělce ze všech koordinátorů, Miloše Malého. Díky předběžným opatřením tak zůstává Praha nevídaně prázdná.
GMO v ČR nechceme
Jedním z nejčastějších argumentů, který mezi postávajícími traktoristy totiž slyším, je strach z geneticky modifikovaných potravin. „Pokud nám vláda nedá dotace, zkrachujeme a budeme závislí na trhu z venku, z Jižní Ameriky, kde se pěstují geneticky upravené potraviny, a bude zle,“ hudruje jeden ze zemědělců, když ho žádám o vysvětlení, proč se dostavil. Má strach o zdraví svých dětí, které je budou muset jíst, ale jméno mi sdělit nechce.
Co na tom, že sama o sobě je geneticky upravená rostlina obvykle neškodná a že tu skutečně geneticky modifikovanou látku si běžně píchá jistě velké procento z nich. Řeč je o inzulínu, který je první běžně a komerčně využívanou syntetickou látkou z geneticky modifikovaných bakterií, kterou si dobrovolně a bez protestu aplikují tisíce lidí na cukrovku.
Strach z geneticky modifikované kukuřice, která má přitom například jen naprogramovanou odolnost proti hmyzu, je někdy mnohem absurdnější, než by se mohlo zdát. V dnešním moderním světě, kdy jsou vysoké biologické inženýrství a farmakologie jedněmi z nejpotřebnějších oborů, je diskuze o šlechtění rostlin pomocí mikroskopů zbytečná podobně jako o tom, zda jsou ve vakcínách čipy.
Podle vyjádření evropského parlamentu jsou navíc geneticky upravené rostliny velmi přísně hlídány oproti zbytku světa. Takže ony plakáty „Chceme vystoupit z EU!“ a „Nechceme škodlivé potraviny“, jsou kolikrát protikladem. Bez tvrdého bruselského diktátu už bychom zde měli daleko širší trh geneticky modifikovaných potravin, a to dokonce přímo pěstovaných na naší půdě.
No skutečně. Který z oněch traktoristů je dostatečně uvědomělý, aby při možné nabídce dvou odrůd sáhl po té tradiční české, neupravené? Pokud bude pěstovat kukuřici z českého semenářského průmyslu, která bude čistá, mít výnosnost průměrnou a při vlně vedra jí polovina lehne, udrží zemědělec svůj vlastenecký postoj? Nebo dá přednost té odrůdě z Jižní Ameriky, která bude mít výnosy o polovinu vyšší a bude výrazně odolnější vůči hmyzu?
První pokusy s geneticky modifikovanými rostlinami jsou veřejně známé zhruba od 90. let. Například Argentina, Brazílie nebo i Spojené státy posuzují regule pěstování rostlin podle jejich vlastností, ne podle původu vzniku. „Přestože jsou americké zákony opatrné k biotechnologiím, proces genetického inženýrství rostlin není považován za nebezpečný, ani rizikem přenosu genetického materiálu mezi organismy,“ vysvětluje studie Evropského parlamentu.
Škoda, že při argumentaci o dovozu z Jižní Ameriky je hlavním argumentem právě genový původ plodin místo mnoha dalších možných, jako je uhlíková stopa, kácení pralesů, porušování lidských práv nebo eroze a odvodňování tamní půdy. Možnost dovozu plodin z těchto států bez celních regulí a poplatků je pochopitelně pro české i evropské zemědělství nepříjemná. A je to z celé palety problémů, se kterými zemědělci jdou na ministerstvo demonstrovat, ten jediný skutečně dávající smysl.
Green Deal musí skončit
„Nebudeme s vládou řešit 10 nebo 20 věcí, které by musela řešit. Stačí nám jedna zásadní věc. Odstoupení od Green Dealu, protože je to zvěrstvo proti lidem. Proti kvalitě potravin, proti zdraví lidí, a samozřejmě to zasahuje do životního prostředí. Všechno je obráceně. Mluví se o tom, že bychom tu měli až moc kysličníku uhličitého, ale to není pravda. Ten potřebujeme. Je ho 0,04 procenta a my mluvíme o tom, že bychom ho měli omezovat. Jsou to hlouposti, které Green Deal vypravuje,“ rozčiloval se na tiskové konferenci Jandejsek.
O tom, že předseda a mluvčí demonstrace zemědělců a přinejmenším pěti set, možná tisíce lidí, kteří se vypravili podpořit ho do Prahy, popírá vliv skleníkových plynů a tím i klimatickou změnu, by se dala napsat samostatná glosa.
Green Deal zemědělci viní z drahých životních nákladů, z „nesmyslných“ nařízení, jako je povinnost nechat ležet půdu část roku ladem a dalších opatření, která jsou šetrná ke klimatu a kvalitě přírodní i hospodářské krajiny. Podle Dufka je ale absolutně nemorální nechávat půdu ladem, když půlka Afriky doslova hladoví, jak vysvětluje pro Seznam Zprávy.
„Nerozumím tomu, proč je problém mít v celospolečenském zájmu v krajině menší půdní bloky, krajinné prvky nebo neprodukční plochy v podobě úhorů do velikosti 10 procent celkové výměry hospodářských ploch, když v současné době nevíme, kam s obilím, a za neprodukční plochy každý zemědělec dostane kompenzaci z veřejných prostředků,“ vysvětluje naprosto jiný úhel pohledu Daniel Pitek.
Traktoristé, se kterými se na toto téma dávám do řeči, spíše nesouhlasí. Nechávat pole ladem jim přijde jako nesmysl, stejně jako se nutit podřizovat povinným remízkům nebo jiným krajinným prvkům. Je to hezké, to ano, ale s ohledem na krizi, v jaké jsou, musí vytěžit každý kousek orné půdy. Když předhazuji skutečnost, že bez Green Dealu sice nebudou všechna ta zlá nařízení, ale taky se začne raketově zhoršovat klimatická změna, většinou mi vysvětlí, že takhle to nefunguje, příroda si nějak poradí i bez nás.
Když se udivuji nad tím, že zrovna zemědělci neregistrují dopady klimatické změny, sucho, extrémní výkyvy počasí, vysvětlují mi, že to sice ano, to probíhá, ale rozhodně na to nemá vliv, jestli hnojí nebo ne. Stejně tak je podle nich zbytečné investovat peníze do obnovitelných zdrojů, vliv uhelných elektráren na klima je pro ně podružný a nezajímavý. A občas nejspíše nedůvěryhodný.
To už se vytratila z podnikání i ta láska ke krajině, kterou obhospodařovávají? Copak je skutečně strategií českého zemědělce vytěžit svou půdu na maximum, i za cenu eroze a přehnojení a vyschnutí polí? Na tuto otázku mi bohužel nikdo neodpověděl. A když, tak jen poučkou, že jako holka z Prahy tomu nerozumím…
Foto: Kristýna Čermáková