Malý zázrak: Růst emisí v energetice se vloni zastavil - díky obnovitelným zdrojům

Mezinárodní energetická agentura (IEA) v polovině února oznámila velmi překvapivá čísla: poprvé od hospodářské krize na začátku 21. století se zpomalil růst emisí z energetiky. Ta tvoří největší část emisí oxidu uhličité vůbec, proto je to velmi důležitá změna. A ještě důležitější je, že to jednoznačný důkaz, že přechod na obnovitelnou energetiku je nejen možný, ale také se děje a skvěle funguje. 

Komu za to dík

Čísla IEA jsou velice zajímavá: celkově přestaly emise CO2 růst, ale v různých částech světa se situace naprosto liší. Zatímco země chudší chrlí oxidu uhličitého stále více, a to bohužel výrazně více, u těch vyspělých je trend zcela opačný. Rekordmanem mezi státy se staly USA – což může vypadat paradoxně. Prezident Donald Trump si totiž zvolil téma návratu k uhlí jako jednu ze svých programových priorit. A přesto – USA snížily emise CO2 z energetiky za jediný rok o tři procenta. 

Navenek se tedy americká politika pokouší vrátit uhlí jako zašlou slávu, ve skutečnosti ale ekonomika masivně od uhlí ustupuje a přechází na mnohem udržitelnější a uhlíkově méně katastrofické zdroje – ať už je to zemní plyn (ten je sice také stále fosilním a tedy neobnovitelným zdrojem, ale má výrazně méně emisí), anebo solární a větrné elektrárny. Žádná jiná země světa nepomohla v energetice za loňský rok klimatu tolik, jako právě Spojené státy americké. 

Ještě větší dopad ale měl kolektiv států, totiž Evropská unie. Té se dařilo ještě lépe, snížila totiž emise z energetiky o pět procent. A ještě více se na jejím úspěchu podílely obnovitelné zdroje, především stále větší kapacita větrných elektráren, jim pomáhá silnější vítr způsobený klimatickými změnami. 

Třetí lokalitou, která je zodpovědná za pokles emisí oxidu uhličitého, je pak Japonsko. To sice tam masivně do obnovitelných zdrojů neinvestuje, ale zase znovupřipojilo některé jaderné bloky a nahradilo jimi uhelné zdroje. Japonci díky lepším úsporám ve spotřebě potřebují také energie méně. 

Naděje pro civilizaci

Přestože se nárůstu emisí skleníkových plynů zatím nedaří zabránit a loňský rok byl opět rekordním, změna v energetice dává velkou naději, že klimatické cíle nejsou jen fata morgánou. Moderní technologie ve spojení s politickou podporou (v Evropě), ale i bez ní (v USA) jsou schopné nízkouhlíkového fungování, a to, aniž by ekonomika státu nějak klesala. 

Spojené státy vloni vykázaly velice silný růst – a přesto současně nejvíc snižovaly svou energetickou uhlíkovou stopu. 

Ve hře je také dobře známý synergický efekt. Ten říká, že výrazné změny v jednom průmyslovém odvětví, navíc tak klíčovém, jako je právě energetika, musí mít nutně dopad i na jiná odvětví. Růst obnovitelných zdrojů by tedy měl vést k většímu počtu ekologičtější dopravy a k dalším úsporám v dalších souvisejících oblastech. Naopak technologie a byznysy, které jsou navázané na neudržitelnou energetiku, musí klesat. 

Pozitivní je, že s v některých asijských zemích začínají objevovat první známky snahy o snižování uhlíkové energetiky – jejich vlády si uvědomují, že změny, které přinese silná klimatická změna, nemohou zvládnout a přechod na obnovitelné zdroje pro ně představuje jedinou šanci na přežití.

Článek vznikl za podpory Aliance pro energetickou soběstačnost a European Climate Initiative EUKI.