České lesy chřadnou, na 80 procent starších jehličnanů není v dobré kondici

Úroveň defoliace neboli úbytek jehličí a listí je jedním ze základních kritérií pro hodnocení zdravotního stavu porostů. A české lesy na tom v tomto ohledu nejsou vůbec dobře. Zcela zdravých jehličnanů starších 59 let – pokud jde o množství jehličí – jsou pouze 2 procenta. Listnáče jsou na tom o něco lépe, zdravých jich je 13 procent. Ukazuje to analýza projektu Česko v datech. Nedobrou kondici českých porostů, na které dopadá sucho či kůrovcová kalamita, potvrzují rovněž údaje z poslední Zprávy o stavu životního prostředí ČR. Česká zemědělská univerzita ve spolupráci se společností T-Mobile nyní spouští projekt Jevany, v jehož rámci budou vědci pomocí moderních technologií hledat možnosti, jak lesy chránit před dopady klimatické změny.

Pavel Baroch

25. 6. 2022

Letošní monitoring Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ukázal, že ve špatném stavu je na 80 procent starších jehličnanů – 2 procenta jsou zdravá, u zbylých 18 procent byl pozorován jen mírný úbytek jehličí. K podobnému závěru dospěla i poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR, která mapovala stav k roku 2020. „Hodnoty defoliace se rozdělují do pěti základních tříd (0–4), z nichž třídy 2 až 4 charakterizují významné poškození stromů. V roce 2020 bylo ve třídách defoliace 2 až 4 v případě starších porostů (60 a více let) zařazeno 78,3 procent jehličnanů,“ stojí v dokumentu.

Listnáče jsou na tom o poznání lépe, většině listnatých stromů schází nanejvýš 60 procent listů, jak zjistil monitoring Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Podle Zprávy o stavu životního prostředí v roce 2020 byly do druhé až čtvrté kategorie defoliace zařazeno bezmála 43 procent starších listnáčů. „Z listnatých dřevin vykazuje výraznou míru defoliace ve třídě 2 až 4 dub, a to celkem u 69,9 procent hodnocených stromů, zatímco u buku tato hodnota činila 18,0 procent,“ uvádí zpráva.

Vysočina přišla o pětinu jehličnanů

Do defoliace, tedy ztráty jehličí a listí, se promítá jak napadení škůdci a parazity, tak sucho nebo znečištění ovzduší. Ačkoliv celkový objem emisí v Česku již více než 30 let klesá, průměrná teplota naopak setrvale stoupá, což stromy výrazně zatěžuje. Tento trend lze pozorovat například u smrku – v českých lesích nejpočetněji zastoupené dřevině. Od roku 2009 se smrky starší 59 let pomalu zotavovaly a stoupal podíl stromů, které trpěly jen mírnou defoliací – postrádaly maximálně čtvrtinu jehličí.

Jak upozornil Petr Fabiánek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, změna k horšímu přišla s rokem 2015. „Vyšší zastoupení smrků se silnou defoliací od roku 2015 je způsobeno kůrovcovou kalamitou, která se šířila ze severní Moravy postupně na celé území republiky a zasáhla i polohy s nadmořskou výškou přes devět set metrů.“ Současná situace ale může být ještě horší, než ukazují čísla. „Uváděné hodnoty silně poškozených stromů ovšem nemusí odpovídat jejich skutečné výši a především celkové mortalitě lesních dřevin, protože v intervalu mezi pravidelným každoročním hodnocením dojde zpravidla k odtěžení těchto silně poškozených stromů, nemohou být proto zahrnuty do hodnocení,“ dodal Fabiánek.

Jen smrky přitom tvoří polovinu veškerých stromů v českých lesích, borovice pak 16 procent. Podle ministerstva zemědělství by se ale v české krajině bez přičinění člověka smrk podílel na lesích jen jedenácti procenty a borovice třemi.

Objem vytěženého dříví rozhodně není zanedbatelný. Například na Vysočině bylo od roku 2016 pokáceno 20 procent veškerého jehličnatého lesa. Podle serveru Fakta o klimatu šlo v 95 procentech o nahodilou těžbu spojenou především s kůrovcovou kalamitou. Jehličnaté lesy výrazně ubývaly také v Olomouckém, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji.

Lesům pomůže moderní technologie

Česká zemědělská univerzita se v rámci projektu Chytrá krajina nyní snaží kalamitám takového rozsahu zabránit. Studuje, jak se česká příroda může v budoucnu měnit a především, jak se na tuto změnu lze připravit. S použitím moderních technologií zjišťuje, jak efektivně hospodařit s vodou, bránit se proti suchu a zamezit erozi. Univerzita ve spolupráci s T-Mobilem také zahájila pilotní projekt Jevany zaměřený na lesní krajinu.

„V přírodě bude instalována hustá síť senzorů, ale nasazeny budou také drony, které se pro monitoring krajiny využívají čím dál více. Jednotlivá zařízení budou navzájem propojena, díky čemuž budou moci spolu komunikovat a shromažďovat přesná data například o změnách vlhkosti či vývoji teploty v jednotlivých částech lesa při extrémním počasí. Tato data pak budou skrze 5G síť v reálném čase zasílána do datacentra, kde je bude analyzovat umělá inteligence,“ sdělil Jan Hirš, ředitel pro Industry 4.0 ve společnosti T-Mobile.

Projekt se uskuteční na ploše o rozloze 1 725 hektarů, kterou představuje zejména kaskáda rybníků na Jevanském potoce a okolní lesní porosty. Navazuje na Chytrou zemědělskou krajinu Amálie v CHKO Křivoklátsko nedaleko Lán. „Projekt Jevany je zatím na svém začátku, ale věříme, že přinese zajímavé a v praxi uplatnitelné výsledky,“ dodal Hirš.

Projekt Chytrá krajina není ojedinělý. SUSTREE Interreg Central Europe podpořený z fondů EU, na němž se v letech 2016 až 2019 také podílela Česká zemědělská univerzita, se snaží předvídat, jak bude vypadat krajina za sto let. „Jedním z výstupů projektu byla mimo jiné počítačová aplikace, která lesníkům na základě vstupních parametrů vybere nejvhodnější sazenice, které se dají v daném prostředí pěstovat,“ uvedla Ivana Tomášková z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.

Pro adaptaci krajiny na klimatickou změnu získá Česká republika v rámci Národního plánu obnovy z evropských peněz 14,5 miliardy korun. Z této částky ministerstvo zemědělství podpoří zadržování vody v lese a především výsadbu smíšených lesů, které jsou odolnější než smrkové monokultury.

České lesy se postupně mění

To, že české lesnictví prochází velkými strukturálními změnami, potvrdili rovněž odborníci z Mendelovy univerzity v Brně. Tamní univerzitní lesy jsou už několik desítek let laboratoří různých metod hospodaření, které se ověřují pro běžnou provozní praxi. Potřeba různých přístupů se nyní jasně ukazuje poté, co se české lesy vyrovnávají se zatím poslední kůrovcovou kalamitou. Namísto stejnověkých monokultur by se tak lidé za pár desítek let měli procházet především smíšenými lesy s větší věkovou a prostorovou rozrůzněností.

„Smrk je dřevina, která byla kalamitou postižena nejvíce. My ještě chystáme její razantnější omezení, a to více, než je běžné v normálních modelech hospodaření,“ uvedl Tomáš Vrška, ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny. „V našich univerzitních lesích nikde nezalesňujeme jednou dřevinou plochu větší než 0,20 ha. Naším cílem je tvorba druhově a prostorově pestrých smíšených porostů, které budou mít největší šanci přežít i budoucí nástrahy změn klimatu.“

Lesníci nyní doufají, že od další kalamity si na pár let vydechnou. Vzhledem ke klimatické změně a suchu se ale budou patrně vracet. Podle Vršky se málo mluví například o problémech bukových lesů v polohách do 400 metrů nadmořské výšky, zejména v jižních a jihozápadních polohách, kde dlouhodobě půda vysychá silněji. Půdy jsou v létě i večer prohřáté a při dlouhodobém nedostatku srážek pak buk postupně chřadne.

„Tím se rychle snižuje kvalita dřeva v kmeni a místo toho, abychom z něj následně vyrobili například nábytek nebo parkety a vázali tak dlouhodobě ve dřevě uhlík, skončí v palivářském programu a proženeme ho komínem. Na tomto příkladu je vidět, jak je důležité uvažovat o lese a změně klimatu v širších souvislostech,“ dodal Vrška.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Pixabay (kůrovcová kalamita v Jeseníkách)