Pavel Baroch | 24. 9. 2021

Černý diamant mezi lanýži půjde pěstovat i v Česku. Šíření nových druhů pomáhá oteplování

Pětiletý terénní výzkum potvrdil rozsáhlou expanzi kobylky kuželohlavé z jižních oblastí až na Ostravsko. Je to jeden z důkazů, že se teplomilný rovnokřídlý hmyz také v důsledku globální změny klimatu začíná ve velkém objevovat v severnějších oblastech. Kobylka se z jihu šířila rychlostí až 16 kilometrů za rok.

Průzkum provedli biologové Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, pomáhali jim rovněž amatérští pozorovatelé. Před 5 lety si vědci položili otázky, které se týkaly rychlosti a způsobu šíření hmyzu v souvislosti s oteplováním klimatu. Pro svůj výzkum si jako modelový druh vybrali kobylku kuželohlavou (Ruspolia nitidula), která se v Česku objevila znovu v roce 2006 na jižní Moravě, a to po přibližně padesátileté absenci.

„Pro naše zkoumání migrace hmyzu má tato kobylka ideální vlastnosti. Je to dobře létající druh, který se snadno šíří otevřenou krajinou, a lze jej snadno vyhledávat i mapovat. Samci totiž navečer vydávají hlasitý a velmi charakteristický zvuk, který je dobře slyšitelný i na desítky metrů,“ řekl člen vědeckého týmu Petr Kočárek z přírodovědecké fakulty. „Po večerech jsme tak pravidelně projížděli autem s otevřenými okýnky krajinou a pomocí detektoru ultrazvuku, který umožňuje zachycení a lokalizaci zvuku, mapovali možné přesuny této kobylky napříč Moravskou bránou.“

Až 16,2 kilometrů za rok

Data, která ostravští vědci nastřádali za 5 let, následně doplnili o údaje ze systematického mapování rovnokřídlých v České republice a o pozorování odborné veřejnosti (tzv. Citizen science). To vše jim ukázalo, že od roku 2006 urazila kobylka od hranic s Rakouskem desítky kilometrů na sever.

„Kobylka se šířila maximální rychlostí 13,8 až 16,2 kilometru ročně, přičemž v Moravské bráně na severu Moravy se její postup zpomalil na 11,1 až 11,7 kilometrů ročně,“ uvedl další člen ostravského týmu, specialista na geografická modelování, magistr Oto Kaláb.

Dodal, že při modelování rychlosti a tras migrace vycházeli vědci z geografických analýz, protože museli zohlednit místa, jimž se kobylky kuželohlavé vyhýbají – například hory. „Provedli jsme tak analýzy nákladových vzdáleností a s jejich pomocí jsme vytvořili plošný model, který zohledňuje vlastnosti krajiny i vhodnost stanovišť pro šíření tohoto druhu,“ dodal Kaláb.

Své závěry přírodovědci nedávno publikovali v prestižním časopise Insects. V textu mimo jiné konstatují, že se kobylka kuželohlavá za pouhých 15 let stala na mnoha místech v Česku běžným druhem. Zároveň jde podle nich o jasný důkaz toho, jak dynamické jsou proměny fauny hmyzu v krajině v době globálních klimatických změn.

Vědci upozornili, že jejich výzkum otevírá také další otázky. Zaznamenané trasy expanze kobylky kuželohlavé jsou s velkou pravděpodobností využívány také dalšími druhy, včetně těch nepůvodních a invazivních. Na rozdíl od invazivních druhů jde v případě sledované kobylky o neškodný druh.

Kobylka
FOTO: David Levy / Creative Commons / CC-BY-SA

Lanýži v české krajině

Jiní vědci – tentokrát z Mendelovy univerzity v Brně – zase nedávno publikovali své závěry o vlivu klimatických změn na pěstování lanýžů. Podzemní houby vyhledávané gurmány pro svou chuť a aroma, přinášejí ročně v tradičních pěstitelských oblastech desítky milionů eur. Právě střední Evropa včetně Česka se pro pěstování lanýžů stane díky klimatickým změnám vhodnější.

Vědecký tým si pro svou studii vybral dva nejznámější druhy, které lze uměle pěstovat, a to lanýže letního a černovýtrusého. „Zatímco první z nich se díky své ekologické toleranci běžně vyskytuje po celé Evropě, druhý – považovaný za černý diamant mezi lanýži – je pěstován ve středomoří a jeho největšími producenty jsou Francie, Španělsko a Itálie,“ vysvětlil profesor Miroslav Trnka z Mendelovy univerzity v Brně, který je zároveň vedoucím Oddělení dopadů změny klimatu na agrosystémy Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

Ekologické modelování s použitím vybraných klimatických scénářů pak ukázalo, že mírné oteplení, které počítá s pomalejším tempem růstu emisí skleníkových plynů, jednoznačně zlepší podmínky pro pěstování lanýže letního na našem území. Výrazné oteplení by naopak pěstování tohoto druhu oproti současnému stavu ztížilo. Z klimatické změny by pak v obou případech profitoval vysoce ceněný lanýž černovýtrusý, pro jehož růst zde doposud nepanují potřebné podmínky.

Finanční stránka ovšem není to jediné, co by tato houba mohla Česku přinést. „Pěstování lanýžů má své nesporné ekologické výhody, kam patří zejména podpora biodiverzity a obnova přirozeného vodního režimu v krajině, protože jsou pěstovány v symbióze s rozvolněně rostoucími duby či lískami na extenzivních plantážích,“ konstatoval profesor Čejka. Dodal, že je nicméně otázkou, nakolik budou čeští zemědělci nabízené příležitosti ochotni a schopni využít.



Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Pixabay (lanýž)